Zeman to ví: Babiš bude po volbách v problémech, i když bude mít ANO nejvíc mandátů

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Jedno je jisté: prezident Miloš Zeman si povolební vyjednávání o nové vládě bude užívat. Vlastně tak činí už teď. O Vánocích řekl, že sice není zastáncem obcházení vítěze voleb, ale že každý vítěz, pokud nedostane padesát jedna procent, musí v proporčním volebním systému, jaký máme v Česku, hledat koaličního partnera. Což je jedna ze slabin Andreje Babiše. Nyní zase prezident dost jasně naznačil, že pokud hnutí ANO obdrží nejvíce mandátů, bude jeho předseda bez ohledu na mizerný koaliční potenciál pověřen sestavením vlády.

Všechny ty nekonečné spekulace, tlaky i obavy stran toho, jak se vlastně prezident po volbách zachová, dokazují jedno: letošní volby budou od všech aktérů vyžadovat pevnost, zásadovost, trpělivost a také schopnost odolávat vrtochům prezidenta. Je na nich ale patrná také nejistota a jen stěží odhadnutelný výsledek. Pokud třeba ještě loni touto dobu nikdo soudný nemohl zpochybňovat, že je Andrej Babiš jejich jasným favoritem, nyní se situace jeví o poznání jinak. Příčiny to má v základu dvě. Za prvé: koronavirová krize obnažila Babišovu neschopnost vládnout. Výsledkem je permanentní improvizace a nefunkční stát, což se promítá do života lidí během krize o poznání víc než jindy.

To hlavní přitom je, že zatímco v normálních časech se člověk ve svém životě může přece jen zařídit tak nějak bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve vládě, loni a letos to nešlo. Což je okolnost, která vydá za tisíc slov obhájců nebo kritiků vlády. Nejlepší totiž je, pokud se každý ke svému přesvědčení dopracuje na základě své vlastní prožité zkušenosti. A ta je – pokud jde o Babišovu vládu – pro obrovské společenské segmenty (snad až na penzisty) doslova otřesná. K tomu jen stručná poznámka: důchodci jsou sice velkou, ale už jedinou voličskou základnou Babiše. Všechny ostatní společenské skupiny se poohlížejí jinde.

Za druhé: zásadní dopad na proměnu politického terénu má vedle koronaviru integrace opozičních stran. Pokud se tedy předtím Babišova pozice jevila neotřesitelně, nyní nemá vůbec jisté, že podzimní volby vyhraje. A pokud se mu to podaří, nelze vyloučit, že nebude mít s kým sestavit vládu. Obojí ví samozřejmě moc dobře také Zeman. Proto ty tanečky: nejprve praví, že vládu nesestaví vítězná strana s nulovým koaličním potenciálem, pak vzkazuje, že jejím sestavením pověří toho, kdo bude mít po volbách nejvíc mandátů. „Výhra ve volbách se měří počtem získaných mandátů. Dodal bych počtem získaných mandátů pro konkrétní politickou stranu. Nikoli pro koalici,“ uvedl prezident v rozhovoru pro server iDNES.cz.

Zeman tím kromě obav, že jeho spojence Andreje Babiše může porazit některá z předvolebních koalic, také přiznává, že ho bude chtít pověřit sestavením vlády prakticky za každou cenu a tedy i v případě, že se ocitne v izolované pozici. Rafinovaně totiž počítá s těžko předvídatelnou povolební dynamikou uvnitř každé politické strany. Přesně říká toto: „Málokdy cituji sám sebe, ale v rozhovoru pro Blesk jsem říkal, a mimochodem osud ČSSD to naplnil, že před volbami každý říká: S tím a s tím nepůjdu. A po volbách náhle říká: Možná, že bych s ním i šel. Takže nechme se překvapit.“

Jinak řečeno, Zeman pověří Babiše sestavením vlády, i když nebude mít většinu se svými stávajícími spojenci. Za tou úvahou je přesvědčení, že některá z opozičních stran po volbách a třeba i po vleklých několik měsíců trvajících vyjednávání nakonec v odporu k Babišovi poleví. Anebo poté, co její předseda odstoupí, neboť přijme odpovědnost za slabý volební výsledek. A nové vedení strany přijde s tím, že co platilo před volbami, nyní už neplatí, a že lidé ze všeho nejvíc touží po klidu na práci. Už jsme to zažili. Česko je pověstné tím, že tady může vládnout každý s každým. Deset měsíců před volbami je proto ve hře skoro každý myslitelný scénář.

Jisté je, že si to Zeman užije. Platí totiž, že právě po volbách je role prezidenta naprosto určující. Cituji Ústavu: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.“ Pokud důvěru nezíská, může vládnout v demisi. Jak dlouho lze za takové konstelace zůstat u moci, Ústava neuvádí. Navíc druhý pokus, pokud jde o pověření některého z politiků sestavením vlády, má opět prezident. A nic mu nebrání v tom, aby navzdory neúspěšnému prvnímu pokusu nepověřil sestavením vlády zase tu samou figuru.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital