Zemřela Vlasta Chramostová: Skončil veliký život, odešla statečná žena | info.cz

Články odjinud

Zemřela Vlasta Chramostová: Skončil veliký život, odešla statečná žena

Málokdo tady byl tak nesmlouvavý a upřímný nejen ke druhým, ale především k sobě. Vlasta Chramostová a její osud jsou strhujícím a poučným příkladem života angažované osobnosti ve střední Evropě. Byla to veliká žena.

Někdy v roce 2000 jsem si v Literárních novinách přečetl recenzi jejích pamětí od Vladimíra Justa. Od té doby jsem Vlastě Chramostové permanentně na stopě. Fascinovalo mne její všechno. Ta kniha je strhující sebereflexí ženy, která nebyla jen divadelní a filmovou herečkou, její nátura a opravdovost ji předurčily k přesahu, který by mělo obsahovat každé v pravdě ambiciózní a odvážné dílo. Chramostová se nebála patosu, velkých gest i sžíravé (sebe)kritiky.

Její osud je typický pro střední Evropu 20. století. Chramostová se nemohla nezaplést s politikou, její osud je plně propleten dějinami Československa. Upsala se ke spolupráci s StB, po srpnové okupaci se logicky ocitla na opačné straně barikády, podepsala Chartu 77, věnovala se bytovému divadlu. „Byl jsem dnes ve městě, chtělo se mi s někým mluvit, zašel jsem ke Standovi. Když mi otevřel, opuštěnost byla na něm znát,“ píše Ludvík Vaculík v Českém snáři.

Standou myslí Stanislava Milotu, legendárního kameramana a celoživotního druha Vlasty Chramostové. „Zeptal jsem se, co mu je. Řekl, že naň prostě najednou padly poměry. Pocítil to, když Vlasta Chramostová odešla s touže diagnózou – poměry – do nemocnice. Poměry jsou nesnesitelné a nevím, co bych mohl uvést za důvod k naději,“ napsal Vaculík v knize, která vyšla v samizdatu na začátku 80. let.

Po listopadu 1989 se Chramostová vrátila k hraní, angažmá dostala v Národním divadle. Osobně jsem ji na jevišti viděl několikrát. Podmanivé to bylo vždycky. Divadlo je specifickou disciplinou v tom smyslu, že se odehrává teď a tady. Nelze ho fixovat, zaznamenat, uchovat. Jinak se to má ale s psaným slovem. A pokud Chramostovou už nikdy neuvidíme na divadle, vždy se můžeme vracet k jejím pamětem, které patří bezesporu mezi klenoty svého žánru.

Nemám je teď po ruce, přesto se mohu podělit o jednu citaci. Je typická. Shodou okolností se dotýká také Karla Gotta, který odešel jen několik dnů před ní a kterému někteří chtěli málem vystrojit státní pohřeb.

„Na Letné se Vaculík prvně urazil, že ho nikdo nepozval k mikrofonu, a už se pak vyhýbal mítinkům v divadlech. Nesouhlasila jsem s ním a velebila Ivana Klímu, s nímž jsem se na jevištích stávkujících divadel potkávala. Říkala jsem si, že k revoluci nikdo nikoho nezve, tam člověk prostě přijde, nebo nepřijde. Ale asi to bylo ještě jinak. Ludvík už nejspíš spatřil záblesk budoucnosti. Snad ten, který probleskl, když z balkonu Melantrichu společně zpívali Karel Kryl s Karlem Gottem státní hymnu. Spojilo se nespojitelné. Dobrý politický tah skrýval předzvěst nové doby, která bude přát Gottům, ne Krylům.“

Skončil veliký život, odešla statečná žena.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud