Znamení hanby: Před 59 lety vznikla nejpotupnější stavba komunismu

Pokud se některý z občanů Německé demokratické republiky rozhodl 14. srpna 1961, tj. na den přesně před 59 lety, opustit bezútěšný život za železnou oponou, jak to od roku 1949 udělaly v Berlíně, kde to šlo nejsnáz, tři miliony lidí, zjistil, že to už není možné. Den předtím ozbrojené složky NDR (vojáci včetně pohraničníků, policisté, příslušníci jednotek podobných našim lidovým milicím a agenti státní bezpečnosti) neprodyšně uzavřely hranici mezi oběma částmi města. Nejprve ostnatým drátem a poté, během necelého týdne, i betonovou zdí. Režim, který se pyšnil tím, že pro své dělníky, rolníky i pracující inteligenci, jak se tehdy říkalo, dělá to nejlepší, je musel uvěznit, aby mu neutekli. Nejpotupnější stavba komunismu byla na světě.

Celý příběh začal na sklonku druhé světové války, kdy východní část nacistického Německa obsadila sovětská armáda. Třebaže bylo na jaltské konferenci v únoru 1945 rozhodnuto, že poraženou zemi, rozdělenou do čtyř okupačních zón, budou spravovat ve shodě všechny vítězné velmoci (Sovětský svaz, Spojené státy americké, Velká Británie a Francie), brzy se ukázalo, že se představy Sovětů a západních spojenců o tom, co znamená demokratický vývoj společnosti, zásadně liší. Zatímco ve východní zóně vše směřovalo k ustavení komunistického státu sovětského typu se všemi hrůzami, jež s ním byly spojeny, na západě se Američané, kteří na rozdíl od let po první světové válce tentokrát z Evropy neodešli, společně s Brity a Francouzi po jistém váhání rozhodli přispět k vybudování skutečně demokratické republiky.

Nejostřejším střetem o budoucnost Německa byla první berlínská krize, jež trvala od přelomu jara a léta 1948 do jara 1949. Na počátku stálo rozhodnutí západních spojenců nebránit postupné integraci jejich okupačních zón, a vytvořit tak protiváhu rodícího se německého komunistického státu na východě. Dne 2. prosince 1946 byla podepsána (s platností od 1. ledna 1947) smlouva o ustavení tzv. bizónie (splynutí americké a britské okupační zóny), 17. června 1948 se k ní připojila i Francie, čímž vznikla tzv. trizónie. Den poté, 18. června 1948, byla na tomto území vyhlášena měnová reforma, jejímž cílem bylo oddělit ekonomiku rodícího se „západního Německa“ (které od počátku roku výrazně pomáhal na nohy Marshallův plán) od budoucí komunistické NDR.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital