Od nástupu demokrata Joea Bidena do Bílého domu sice uběhlo jen necelého půl roku, v Republikánské straně se ale již mluví, třebaže zatím pouze v náznacích, o prezidentských volbách v roce 2024. Opatrnost je na místě, „partaji“ totiž tvrdě vládnou bývalý prezident Donald Trump a jeho spojenci, kteří nemilosrdně trestají jakýkoli náznak odporu, o čemž se nedávno přesvědčila do té doby nejvýše postavená republikánka Liz Cheneyová. Většina strany tak logicky čeká na to, jak se ohledně kandidatury vyjádří „šéf“, současně se v ní ale profilují osobnosti, které by mohly být velmi silnými prezidentskými kandidáty.
Klíčové otázky, které si republikáni kladou a které budou zodpovězeny až po volbách do Sněmovny reprezentantů a do třetiny Senátu na podzim 2022 (tzv. Midterm Elections), znějí takto: 1) Půjde do voleb Donald Trump sám? Odpověď závisí na úspěchu strany ve výše zmíněných volbách, na exprezidentově zdraví a na jeho ochotě riskovat ještě jednu porážku; pokud by se do voleb přes všechna rizika zapojil, hledali by se jeho protihráči do primárek podle mého názoru jen velmi těžko, většina republikánských voličů stojí za Trumpem a porazit ho, jak se alespoň dnes zdá, by bylo skoro nemožné. 2) Pokud by se Trump do voleb sám nezapojil, měl by, řekl bych, viděno dnešním pohledem, velkou šanci ten, na něhož by ukázal prstem jako na svého „dědice“ a „pokračovatele“. 3) Pokud by republikáni ve volbách na podzim 2022 prohráli, což není příliš pravděpodobné, mohl by mít množná šanci i nějaký „anti-Trump“.
Nejzajímavější a nejreálnější je, jak se mi to v současné době jeví, druhá možnost, tj. nástup výrazného republikánského politika s více či méně zřetelným Trumpovým „požehnáním“. Je tomu tak tím spíš, že exprezidentovi bude v roce 2024 osmasedmdesát let, a také proto, že další porážka (již by nebylo možno vzhledem k tomu, jak polarizuje americkou společnost, vyloučit ani v případě, že by voliči byli s Bidenovou vládou silně nespokojeni) by definitivně skoncovala s „trumpovským mýtem“ o muži, který v roce 2016 porazil „super kandidátku“ Clintonovou a jemuž v roce 2020 vítězství podvodně „ukradli“ demokraté. Donald Trump tento mýtus soustavně živí (nepochybně tomu tak bude i v avizované „knize knih“, kterou údajně píše) a většina jeho stoupenců v něm stále vidí „muže, který vyhrává“; porážka ve volbách by tomuto obrazu dala těžkou ránu.
Pokud by se proto rozhodl nekandidovat, „požehnal“ místo toho pečlivě vybranému „nástupci“ a tento nástupce by ve volbách na podzim 2024 vyhrál, zůstal by Trumpovi ve straně nezanedbatelný vliv a respekt, a navíc by mohl – přirozeně po svém, „po trumpovsku“, tak říkajíc „kultivovat“ svůj odkaz. Nevím jak vám, ale mně to přijde – z jeho úhlu pohledu – jako nejrealističtější a nejméně riskantní varianta, a to i pro případ, že by jeho „nástupce“ nevyhrál – v takovém případě by totiž mohl tvrdit, že na to navzdory jeho podpoře neměl atd., jak už to politikové jako on umějí… A kdo tedy mezi možné Trumpovy „dědice“ aktuálně patří?
Pokud bychom je hledali v Senátu, z něhož se prezidentští kandidáti nezřídka rekrutují, zmínil bych primárně texaského senátora Rafaela Edwarda „Teda“ Cruze (*1970). Tento v řadě ohledů pozoruhodný muž, zastupující Texas v horní komoře Kongresu od ledna 2013, se o nominaci do prezidentských voleb ucházel již v roce 2016, kdy skončil v republikánských primárkách na druhém místě, tedy hned za Donaldem Trumpem. Právě to mu ve straně, kromě toho, že v Senátu sedí za jeden z nejvýznamnějších států unie, dodalo značnou váhu. Cruz, hrdý absolvent Princenton University a Harvard Law School, sloužil jako politický poradce již ve vládě George Bushe mladšího (2001–2009), s nímž jako bytostný konzervativec ve většině ohledů světonázorově souzněl a jemuž jako právník v roce 2000 pomáhal v boji o prezidentský úřad v klíčovém státě Florida. Prakticky současně, v letech 2003–2008, působil i jako texaský generální prokurátor (Solicitor General), do kteréžto funkce jej jmenoval tehdejší texaský (de facto) „ministr spravedlnosti“ a dnešní guvernér „státu osamělé hvězdy“ (The Lone Star State), jak bývá Texas podle své vlajky nazýván, Greg Abbott, o němž bude řeč za okamžik.
Na počátku letošního roku, v době, kdy se v Kongresu řešil útok zdivočelého davu na Kapitol z 6. ledna, se Cruz jednoznačně postavil na stranu prezidenta, a navíc zpochybňoval Bidenovo vítězství v prezidentských volbách, což z něj učinilo jednoho z vážných adeptů na Trumpovo dědictví. Dalším faktorem, jenž hraje v Cruzův prospěch, je jeho hispánský původ; podle mnoha politologů a novinářů bude schopnost oslovit hispánské voliče nutným předpokladem pro vítězství jakéhokoli republikánského kandidáta ve volbách. Cruzův již zmíněný „přísný“ či „bytostný“ konzervatismus, a to jak v ekonomických, tak zejména v sociálních a etických otázkách, však mluví proti němu – zatímco ve vítězství v republikánských primárkách by mu to zabránit nemuselo, v celoamerických volbách je to na cestě k úspěchu velká překážka.
