Situace s cenami energií se v Česku uklidnila, a to dává prostor dalším zásadním tématům, třeba obnovitelným zdrojům. „Měli bychom je vybudovat v krátkém časovém horizontu. To je největší výzva, kterou v ekonomice máme,“ říkají v podcastu Právo & Byznys Pavel Řežábek, hlavní ekonom Skupiny ČEZ a Jakub Lichnovský, partner advokátní kanceláře PRK Partners. Dodávají, že doposud si Česko dávalo v této oblasti velmi mírné cíle, které ho nijak neposouvaly. Jaké další výzvy nás čekají? A jaká evropská země nám může jít v obnovitelné tranzici příkladem?
Vláda premiéra Petra Fialy v letošním roce připravuje novou energetickou koncepci, která určí, kam se z hlediska zdrojů elektrické energie Česko v následujících letech vydá. „Jedná se o naprosto zásadní dokument,“ říká advokát Jakub Lichnovský s tím, že zatím nemá odborná veřejnost přesnější obrysy, kudy se bude dokument ubírat. „Tuší se, že jaderná energetika bude zhruba na úrovni padesáti procent, plus obnovitelné zdroje na úrovni povinného podílu, který jsme slíbili do roku 2030. Za mě to znamená, že v krátkém časovém horizontu bychom měli velice rychle budovat obnovitelné zdroje ve vhodných lokalitách, tzv. státem vymezených go to zónách vhodných především pro větší projekty obnovitelných zdrojů a v synergii s průmyslovou a také se zemědělskou výrobou ve formě tzv. agrovoltaiky. To je největší výzva, kterou v ekonomice máme,” říká v podcastu Právo & Byznys Lichnovský s tím, že obnovitelná energetika nás nemine. „Musíme se ale zamyslet, jak k ní přistupovat, abychom se vyhnuli například blackoutu nebo skokovému zdražení energií,” dodává Jakub Lichnovský.
„Stále se vzpamatováváme z plynového šoku. Ale rozeběhly se už dlouhodobé procesy,“ doplňuje ho Pavel Řežábek. V rámci celé Evropy je podle Řežábka jednoznačné směřování. „Chceme být více nezávislí na dovozech fosilních paliv z celého světa, a proto budeme energii více získávat z domácích zdrojů. V krátkodobém horizontu jde stavět fotovoltaiku, větrné elektrárny, případně jinde v Evropě budovat i geotermální energii. V dlouhodobém horizontu je to výstavba jaderných elektráren,” vysvětluje Řežábek.
V Česku je to podle Řežábka akutnější téma, než si mnozí myslí. Klesající ceny elektřiny a rostoucí ceny povolenek způsobí, že dodávat elektřinu z uhelných elektráren po roce 2026 bude nerentabilní. „Tyto zdroje tak z ekonomických důvodů zřejmě začnou odcházet z trhu dávno před vládním termínem v roce 2033. V ČR můžeme rychle postavit fotovoltaiku a vítr nebo plynové zdroje, anebo se stát importní zemí,“ zmiňuje.
V obdobné situaci jako Česko jsou také další evropské státy. Podle Pavla Řežábka se můžeme například inspirovat v sousedním Německu. „A to z hlediska toho, jak si k velmi ambiciózním cílům nastavují zcela konkrétní legislativní a další prováděcí kroky. Do roku 2030 chtějí mít osmdesát procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud dodrží alespoň 70 procent plnění, udělají obrovský krok, který ovlivní i nás,“ říká Řežábek.
Dekarbonizace bude důležitá hlavně pro byznys
„My v Česku si dáváme v oblasti obnovitelných zdrojů velmi mírné cíle a vždy je splníme. Ale popravdě nás to neposouvá nikam dál,“ říká Pavel Řežábek. Kdo naopak témata spojená se zelenou tranzicí energetiky „tlačí“, jsou zástupci byznysu. „Trend dekarbonizace a vykazování je silnější a silnější. Čím dál více korporátních společností, které dodávají finální výrobky, budou požadovat, či už požadují, aby jim subdodavatelé dodávali výrobky vyrobené pomocí bezemisní nebo zelené elektřiny,” říká Řežábek a dodává, že důležitá pak nebude nízká cena, ale jak je výrobek vyroben.
V tomto ohledu je podle Jakuba Lichnovského daleko například Velká Británie, kde se stává podobný požadavek normou. „Cena je už skutečně na druhém místě, na prvním je splnění požadavků kolem nízké stopy CO2. U několika klientů jsme již tento ‚problém‘ řešili. Je to už realita, ale z nějakého důvodu se o tom moc nemluví, jelikož to pro firmy nebylo doposud život ohrožující,“ říká.
Za drahé energie může Putin
Nové vydání podcastu Právo & Byznys se také věnovalo klíčovému tématu posledních měsíců – cenám energií. Proč jsou vysoké a jak dlouho ještě budou? „Musíme se podívat, co se stalo za uplynulý rok nebo dva, a odpověď je jednoznačná. Z devadesáti procent stál za nárůstem cen elektřiny ruský prezident, ruská geopolitika a omezení dodávek zemního plynu do Evropy. Přišlo to velmi náhle a během pár měsíců jsme přišli o třicet procent dodávek zemního plynu, což způsobilo jeho nedostatek. Pokud by se to rozprostřelo do několika let, byla by situace určitě pozvolnější. Tady to bylo prudké a bolelo to. Postupně se ale vzpamatováváme,“ vysvětluje hlavní ekonom Skupiny ČEZ Pavel Řežábek.
Všechny tankery se zkapalněným zemním plynem LNG, které mohou, dnes podle Řežábka plují do Evropy. „Díky tomu se nám podařilo naplnit zásobníky na tuto zimu a cena klesá. To se promítá i do cen elektřiny, protože v celém našem regionu cenu elektřiny stanovuje plynová elektrárna. Když zlevňuje plyn, zlevňuje elektřina,” dodává. „Nyní cítíme, že se situace uklidňuje a můžeme se zpátky věnovat jiným tématům,” vrací se závěrem opět k oblasti obnovitelných zdrojů.
Je elektřina právním tématem? Budou ceny energií už vždy spíše vysoké? Jakou mají budoucnost uhelné elektrárny? A jak otevřít debatu o agrovoltaice a go to zónách? Na to odpovídají v podcastu Právo & Byznys Pavel Řežábek, hlavní ekonom Skupiny ČEZ a Jakub Lichnovský, partner advokátní kanceláře PRK Partners.
