Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

REPORTÁŽ: Drogová scéna se mění. Závislí stárnou, na trh se dostávají pilulky z Číny

REPORTÁŽ: Drogová scéna se mění. Závislí stárnou, na trh se dostávají pilulky z Číny

Venku mírně poprchává. Podchod od stanice metra Muzeum směrem k budově Federálního shromáždění před deštěm poskytuje ochranu. Ještě nedávno byl východ uzavřen a představoval tak kout, kde se dalo v samém centru Prahy jednoduše skrýt. Artefakty na zemi stále upomínají na nedávnou lidskou přítomnost: vpravo u zdi se válí špinavá deka, na zemi plastové obaly a použitá injekční stříkačka. „Autoritativní režimy jako NDR nebo Československo nepočítaly s tím, že lidé budou užívat drogy. Ve městech jsou tak různá slepá zákoutí, která počítají s tím, že nebude příliš vysoká kriminalita, ale naopak velká sociální kontrola,“ popisuje Jan Špaček z organizace Progressive, která pomáhá drogově závislým přímo na pražských ulicích.

Je středeční odpoledne na začátku září. Drobný déšť ustává a my pokračujeme v chůzi směrem k Hlavnímu nádraží. Slova mého průvodce se potvrzují. Míjíme další zákruty, křoví, opuštěné rohy. V opačném směru kráčí dvojice policistů. Po chvíli i nenápadná skupiny čtyř lidí. „To byli všechno uživatelé. Nechtěl jsem na ně upozorňovat, ale znám je od pohledu,“ obrací se ke mně po chvíli Špaček. Laickým okem jsem čtveřici vůbec nepostřehla.

Po zemi jsou v blízkosti nádraží poházené další stříkačky, do nosu se vtírá štiplavý pach moči. „Teď je to tu relativně pod kontrolou,“ říká terénní pracovník. Systém, jak sehnat drogu, funguje ale stále v zásadě takto: někdo má u sebe drogu v menším množství, aby mu hrozil maximálně přestupek, případně ví o někom, kdo je schopný ji zajistit. Dají si sraz. Obchod proběhne někde v okolí, případně se přesunou do jiné části města. „Stát se může i to, že tu někdo pobíhá po centru s tím, jakou látku potřebuje,“ vysvětluje Špaček.

„Člověk tu sehnal všechno, co bylo na trhu“

Drogové podhoubí v hlavním městě se podle něj ale v posledních letech proměňuje. „Ještě před deseti lety byla hlavní scéna buď na Hlavním nádraží, nebo na Václavském náměstí. Přelévalo se to. Tady člověk sehnal všechno, co bylo zrovna v Praze na trhu,“ říká streetworker.

S rekonstrukcí nádraží se ale začalo také čím dál více tlačit na to, aby se místo stalo bezpečnějším. Za drogami se začalo cestovat na Palmovku nebo do Holešovic. Centrum Prahy stále přitahuje drogově závislé, narazit na ně ale není už tak běžné.

„Dříve tu nonstop někdo byl, teď klienty více hledáme. Obchody už mají spíše s někým domluvené přes telefon nebo internet. Z místa nákupu pak rychle odejdou,“ popisuje Špaček s tím, že i terénní práce jejich organizace je tak složitější.

Drogová scéna v Praze se mění. Obchody se přesouvají z ulic na internet.Drogová scéna v Praze se mění. Obchody se přesouvají z ulic na internet.autor: Michael Tomeš

Platí navíc, že se setkávají jen s částí lidí, kteří berou drogy. Jde o skupinu, která propadne až na úplně sociální a ekonomické dno. Když má člověk stabilnější příjmy, nemusí se potloukat po ulici, což je ten nejnepříjemnější a zároveň nejrizikovější způsob, jak si dávku obstarat.

Streetworkeři se po městě pohybují v rámci tradičních tras a časů. Jejich klienti tak ví, kde je mohou potkat. Vyměňují použité stříkačky za nové. Rozdávají desinfekce, injekční vody, kondomy nebo náplasti.

Pomáhají tak nejen samotným závislým, ale potažmo i celé společnosti. „Když někdo onemocní HIV nebo žloutenkou typu C, tak jdou náklady na léčbu do statisíců a někdy i více korun. Když se to porovná s tím, kolik stojí naše služba, tak jsou výsledky dost jednoznačné,“ tvrdí Špaček.

Prevence má další rozměry. Tím, že se snaží s lidmi navázat kontakt, mohou jim pomoct s tím, aby se dostali z ulice do bytů a zaměstnání.

Přemotivovaní i hyperprotektivní rodiče

Pomalu se pod zataženou oblohou vracíme k Národnímu muzeu. Blížíme se k parčíku, který ho obklopuje. Z levé strany doléhá zvuk tramvají, zprava zní za zástěnou vrtačky. Nedalekým podchodem proudí lidé. „Životní příběhy lidí, kteří užívají drogy a končí na ulici, jsou pestré a leckdy tak těžké, že se není čemu divit, že nežijí standardní životy,“ vypráví mi během chůze Špaček.

Problémy mají většinou kořeny v rodině: ať už je to nedostatek peněz, chybějící rodič nebo pobyt ve výchovném zařízení. „Na druhou stranu jde i o děti totálně přemotivovaných rodičů, kteří chtějí od potomků strašně moc. Nutí je do sportovních nebo pracovních výkonů, na které nemají, a oni se nakonec vzbouří. Můžou to být ale i hyperprotektivní rodiče. Ti děti udržují v takové bavlnce, že pak nemají vypěstované protektivní instinkty,“ dodává Špaček.

Za poslední roky se ale mění i profil „průměrného“ drogově závislého. Zatímco ještě před deseti lety mu bylo podle Špačka dvacet sedm let, tak dnes jde o muže mezi pětatřiceti a čtyřiceti, který nemá dokončenou střední školu. „Na jednu stranu to je dobré znamení. Na druhé je tu ale pravděpodobnost, že se užívá nějakým jiným způsobem a ti závislí, se k nám nedostanou,“ říká sociální pracovník.

„Kontrolovaná“ závislost

Lidé se podle něj snaží závislost udržet více pod kontrolou. „Pijí alkohol a berou drogy v takovém množství, aby byli schopni chodit do práce,“ popisuje. Zároveň je na tom česká ekonomika dobře, což přináší až boj o zaměstnance. Před lety znamenalo dostat vyhazov, pokud jste dvakrát za měsíc nedorazil do práce. Dnes jsou pravidla měkčí. I závislý člověk tak má větší šanci, že si udrží určité sociální postavení.

Drogová scéna v Praze se mění. Obchody se přesouvají z ulic na internet.Drogová scéna v Praze se mění. Obchody se přesouvají z ulic na internet.autor: Michael Tomeš

Stále ale přetrvává riziko, že narazí na neznámou látku. „Substance může být pokaždé jiná. Zdroje jsou všelijaké. Leckteré nové syntetické drogy pochází z Číny. Vypadají jako extáze, ale účinná látka se liší. Dotyčný si tak drogu dá, ale nedostaví se očekávaný efekt, takže si vezme další dávku. A pak to ještě nakopne alkoholem. Látka ale po nějakém čase přece jen nastoupí. Najednou to přijde vše k sobě a člověk může být v ohrožení,“ varuje Špaček.

Drogová scéna se může měnit i v dalších letech. Ale nevymizí. V současnosti podle Špačka Česko na prevenci, na které se podílí i organizace Progressive, dbá. Upozorňuje ale zároveň, že některé země už doplatily na to, že její výsledky braly za samozřejmé.

„S programy prevence přišli Američané v 70. letech, kdy ve Spojených státech zaznamenali velkou epidemii HIV a nevěděli, co s tím. Zkusili distribuovat injekční stříkačky a další materiál, aby závislí nepoškozovali sebe ani okolí. V nejrizikovější skupině, která užívala drogy nitrožilně, se jim podařilo epidemii zastavit. Pak se na to ale zapomnělo, začalo se o významu programů pochybovat a dnes statistiky ukazují, že v USA zemře na předávkování stejný počet lidí jako při autonehodách. Na prevenci se rádo zapomene, když je problém zažehnán,“ varuje Špaček, když se nedaleko Václavského náměstí loučíme.

A uvádí celkovou statistiku: během společně strávené hodiny kolem nás prošla zhruba desítka drogově závislých. Já si nevšimla nikoho z nich…

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1