Zmírnění pravidel oddlužení nahrává dlužníkům, kteří se snaží uhradit co nejméně, říká Fabian

Češi v právu

10. 06. 2020 • 08:30
Možnosti zbavit se dluhů cestou osobního bankrotu využilo od loňského června dvakrát více lidí než v předchozím roce. Důvodem je tzv. oddlužovací novela, která zjednodušila jeho pravidla a zrušila například povinnost splatit věřitelům alespoň 30 procent dluhu. Mírnějších podmínek mohou nově využít i lidé, kteří do oddlužení vstoupili ještě před účinností dané novely a byli zasaženi dopady koronavirové pandemie. O tom, co tyto změny v praxi přinášejí, ale i dalších opatřeních v oblasti insolvencí, která stát přijal na ochranu živnostníků a firem, jsme si povídali s insolvenčním správcem Pavlem Fabianem.

Před pár dny tomu bylo rok od účinnosti tzv. oddlužovací novely. Jak se na ni s odstupem času díváte a co v praxi přinesla?

Je pravdou, že novela přinesla větší zájem o oddlužení a umožnila dlužníkům, kteří by dříve na oddlužení nedosahovali, aby se zbavili svých dluhů. Nezdá se však, že by novela posloužila dlužníkům jako možnost začít znovu. Často mají o oddlužení zájem právě osoby, které již oddluženy byly, a to v nedaleké době. Pozitivně tedy hodnotím alespoň skutečnost, že je od loňského června možné si v takovém případě o oddlužení požádat až za 10 let.

Nejznatelnějším dopadem je jistě snížení uspokojení pohledávek věřitelů, které v předpokládané výši zpravidla nečiní více než 10 procent. Skutečné uspokojení věřitelů zatím nelze předjímat.

Počet nových oddlužení po novele skokově vzrostl zhruba na dvojnásobek, od června jich bylo vyhlášeno téměř 19 500. Někteří odborníci ale původně předpovídali, že do bankrotu díky mírnějším podmínkám vstoupí až statisíce lidí. Proč se podle vás tyto odhady nenaplnily?

Dle mého názoru se odhady nenaplnily zejména z toho důvodu, že jsou dlužníkům stále prováděny zákonné srážky. Spousta žadatelů měla za to, že budou v insolvenci platit pouze minimální splátku bez ohledu na své příjmy. Některým žadatelům tak určitě přijde výhodnější zůstat v exekuci, kde nejsou srážky tak vysoké jako v insolvenci. Žadatelé také často zvažují vstup do insolvence s ohledem na nemovitosti, které vlastní, jelikož v současném stavu nemohou při podání návrhu vědět, zda jejich nemovitost bude prodána.

V posledních měsících počet nových oddlužení pozvolna klesá, v dubnu jich bylo vyhlášeno 1 355, což je od loňského června vůbec nejméně. Čím je to podle vás způsobeno a jaký vývoj očekáváte do budoucna?

Jak lidé získávají reálnější informace o průběhu insolvence, zvažují, zda se raději nedomluvit na splátkovém kalendáři s věřiteli, pokud již nejsou ve stavu exekuce. Do budoucna neočekávám, že by trend návrhů na oddlužení nějak výrazně vzrostl, dle mého názoru se dá spíše očekávat stagnace či případně mírný pokles.

Kvůli koronavirové pandemii došlo v dubnu po necelém roce k dalšímu zmírnění podmínek osobního bankrotu. Jak tyto změny hodnotíte?

Je určitě vhodné, že na situaci bylo reagováno, avšak nejsem si jist, že zrušení hranice 30 procent v oddlužení, pokud je důvodem pandemie, je šťastné řešení. Myslím si, že toto nahrává právě dlužníkům, jejichž cílem je uhradit věřitelům co nejméně. Dalším problémem bude dle mého názoru posouzení této situace při rozhodování o splnění oddlužení. Nadto se neustále zvyšuje nezabavitelné minimum, které bude mít rovněž za následek nedostatečná plnění některých dlužníků.

Projevily se již tyto změny v praxi? Co podle vás přinesou?

V praxi jsem se setkal pouze se žádostmi o odklad splátek v rámci oddlužení, které byly podávány v reakci na původní návrhy vlády. Snažím se však dlužníkům vysvětlit, že i s ohledem na posouzení plnění povinností je vždy lepší, pokud budou pohledávky věřitelů uspokojeny alespoň na 30 procent.

Bude se u starých oddlužení zrušení povinnosti splatit alespoň 30 procent dluhu skutečně týkat pouze případů, kdy dlužník splatí méně kvůli koronavirové krizi, nebo lze očekávat, že soudy budou k dlužníkům v budoucnu shovívavější i v jiných situacích?

Zákon v tomto případě klade všechny povinnosti na dlužníka. Je to tedy dlužník, který žádá o rozhodnutí o splnění oddlužení i v případě nesplnění povinnosti splatit aspoň 30 procent dlužné částky. A rovněž dlužník je povinen prokázat, že toto nesplnění je v důsledku pandemie. Otázku, jak budou soudy tyto žádosti posuzovat, však nelze předjímat. Vše bude dle mého názoru záležet na konkrétním případu. Neočekávám však, že by soudy zohledňovaly i jiné situace, jelikož v takovém případě by docházelo k nerespektování základních zásad insolvenčního práva.

Lidé, kteří do oddlužení vstoupili za podmínek platných od loňského června, mají možnost si ho až na jeden rok přerušit. Jak moc toho dlužníci využívají?

Možnost přerušit insolvenční řízení doposud mnoho dlužníků nevyužilo. Ovšem v souvislosti s koronavirovou krizí žádostí o přerušení řízení přibylo. Momentálně žádají více dlužníci, kterým bylo schváleno oddlužení před novelou, a možnost přerušení řízení se tak na ně nevztahuje.

V letošním roce dochází hned k dvojímu zvýšení nezabavitelné částky, o kterou dlužník v insolvenci nemůže přijít. Co to v praxi znamená?

Od 1. dubna 2020 se zvyšuje nezabavitelná částka na 6 908 Kč, od 1. července 2020 se zvyšuje na 7 771,50 Kč. Dále pak částka na každou vyživovanou osobu činí od 1. dubna 2020 1 727 Kč a od 1. července 2020 to bude 2 590,50 Kč. Jak můžeme vidět, dojde k poměrně vysokému zvýšení, což bude mít za následek, že spousta dlužníků již nebude splňovat zákonnou hranici 30 procent. Současně věřitelé dostanou na splátkách o něco méně.

Co se stane v případě, kdy dlužník právě kvůli zvýšení nezabavitelné částky nezvládne splnit podmínky oddlužení? Co by měl v takové situaci dělat?

Dlužníci, kterým bylo oddlužení schváleno před novelou, musí za pět let uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů minimálně ve výši 30 procent dluhu. Pokud toto nesplní, tak nebudou na konci insolvenčního řízení osvobozeni od placení zbytku pohledávek.

Pro insolvenční řízení schválená po novele platí, že dlužníci musí hradit minimální splátku ve výši 2 178 Kč, z čehož polovinu tvoří odměna insolvenčního správce a druhou polovinu minimální měsíční splátka věřitelům. To ovšem platí pouze pro dlužníky, kteří mají nedostatečné příjmy nebo žádné. Standardně se totiž dlužníkovi provádějí zákonné srážky z příjmu, jejichž výše se odvíjí od výše příjmu. Pokud není hrazena alespoň uvedená minimální splátka, pak může být insolvenční řízení dlužníkovi zrušeno. Zde už není podmínkou splnění hranice 30 procent.

Pokud kvůli zvýšení nezabavitelné částky nastane situace, kdy dlužník ve výsledku nezvládne splatit povinných 30 procent dluhu, respektive nebude schopen hradit ani stanovenou minimální měsíční splátku, pak si bude muset navýšit své příjmy. Jednou z možností je darovací smlouva, kdy se třetí osoba zaváže, že bude dlužníkovi poskytovat určitou částku.

Ke změně pravidel oddlužení došlo v souvislosti s pandemií i u OSVČ. Co to pro ně v praxi znamená?

Pro průběh oddlužení u OSVČ se nic nemění. Byla pouze přijata nová opatření, a to možnost dlužníka, který je podnikatelem a který nebyl ke 12. březnu 2020 v úpadku, v době do 31. srpna 2020 podat u insolvenčního soudu před zahájením insolvenčního řízení, případně po jeho zahájení k návrhu jiné osoby, návrh na mimořádné moratorium. To poskytuje dlužníkovi dočasnou ochranu před věřiteli a před možným rozhodnutím o úpadku, zejména mu však dává prostor pro překonání úpadku nebo pro dosažení dohody s věřiteli.

Ochranná opatření byla přijata také pro podnikatele a firmy, kterým v souvislosti s pandemií hrozí úpadek. Jak tyto změny hodnotíte a jaké budou podle vás jejich dopady?

Tyto změny hodnotím kladně. Situace s koronavirem zkomplikovala řadě podnikatelů život. Tato ochranná opatření jim přináší možnost překonat období, kdy jsou prakticky bez příjmu či mají příjmy nižší než obvykle. Myslím si, že řadě podnikatelů tato opatření pomůžou, aby se vyhnuli případnému úpadku. Doufám, že tímto dojde k ozdravení podniků, které pandemie zasáhla. Podnikatelé by však měli vzít na vědomí, že je nezbytné tvořit finanční rezervy, které pokryjí ztráty v krizových obdobích.

K dalším významným změnám v insolvencích pro živnostníky i firmy by mělo dojít již v příštím roce. Jak by tyto novinky měly vypadat?

Připravované změny přináší směrnice Evropské unie, kterou musí Česká republika převést do svého právního řádu. Je tedy otázkou, v jaké formě se tak stane. Jednou z možností, o které se v souvislosti se směrnicí hovoří, je oddlužení podnikatelů za 3 roky bez stanovení minimální hranice uspokojení.

Byl by to podle vás správný krok?

Nemyslím si, že by podnikatelé měli být zvýhodněni oproti běžným dlužníkům. Mohlo by se tak stát, že by se zvýšil počet tzv. podnikatelů na zkoušku, jejichž preferencí není dlouhodobé udržení podnikání s vidinou toho, že pokud by to nevyšlo, mohli by se bez problému za pár let oddlužit bez stanovení hranice uspokojení věřitelů. Domnívám se, že již nastavené podmínky pro oddlužení jsou mírné a věřitelé se tak dostávají do značně nevýhodného postavení.

Jaké změny byste v insolvenční oblasti z pohledu své praxe uvítal?

Domnívám se, že by nemělo docházet k dalšímu rozvolňování podmínek insolvenčního řízení. Stát by měl spíše věnovat větší pozornost zlepšení finanční gramotnosti obyvatelstva, a tím předcházet neustálému navyšování počtu dlužníků.

Rozhovor byl původně publikován na webu Češi v právu, který je projektem České asociace věřitelů, a s nímž INFO.CZ spolupracuje.

SDÍLET