Matzner: Mocní nemají žádnou vizi pro rozvoj naší svobody a ekonomiky. Chtějí jej opravdu?

Jiří Matzner

18. 04. 2020 • 15:00

KOMENTÁŘ JIŘÍHO MATZNERA | Doba „koronavirová“ sice už zavedla do našich slovníků nová slova, jako například koronavíla (slečna nakažená koronavirem), koronasong či koronaktivista, důležitější ale je, že jde o naprosto novou situací, kdy se ochrana střetává s naší svobodou. Chybí nám však vize do budoucna, mocní se soustředí pouze na hašení situace dnešního dne. Chtějí opravdu, aby po vyřešení této krize opět následoval rozvoj svobodné a fungující společnosti, ekonomiky a země?

Nové je teď využívání technologií, nemožnost zajít si na oběd či večeři do restaurace či přeměna trhu v doručování, kdy se nenosí dopisy, donáška je na potraviny, obědy a večeře. Změnilo se uvažování o škole a plnění úkolů, kdy rodiče dnes potřebují prostředky na počítače, využívají dosud nevyužívané technologie, pracují s dětmi na plnění jim zadaných úkolů a fakticky tak dostávají známky.

Sousedé spolu nemluví, pod rouškou se ani nepoznávají. Rostou výdaje na on-line komunikaci, což vyžaduje mnohdy nutnost zajistit nejen počítač a jeho připojení, ale také novou gramotnost o on-line platformách a nástrojích, se kterou bojujeme.

Generace našich rodičů je opakovaně varována, že když půjde mezi lidi, špatně dopadne. Mají sedět doma, číst, plést, šít, sledovat tiskovky v televizi nebo jiné zábavné pořady. Naše generace, tedy generace, která má již děti v různém věku školou povinného, pak s napětím sleduje, co se bude dít. Zda přijde ještě tento měsíc výplata. Jaký formulář musíme vyplnit. Kam a jak ho máme doručit. Máme sedět doma, protože služby nefungují. Šťastnější odjíždí ráno do práce, ale činnosti jsou v každém oboru omezeny.

Nejsou to jen služby, ale také na výrobu navázaní dodavatelé, stavebnictví, úklid, poradenství. Drobní, malí i střední podnikatelé již vědí, že jim je sice dán slib o možnosti získat limitovanou částku jako podporu, ale fakticky to vůbec nic neřeší, protože 25 tisíc korun je pro živnostníky za období šesti týdnů tak akorát na to, aby s rodinou neumřeli hlady, aby mohli zaplatit služby a případně část nájmu, na hypotéky jim už nezbývá.

Zaměstnavatelé jsou dnes pod tlakem: jednak trhu, jednak  zaměstnanců, kteří slyší, jak těm zaměstnavatelům stát vše proplatí. Není to tak.

Nevidím žádnou vizi, žádné plány, pouze hašení situace dnešního dne. Ale to je moc málo. Ta skutečná krize, pokud se nic nestane, přijde po uvolnění opatření. Jak hluboká mýlka, omyl, iluze, zaměstnavatelé zatím „jedou“ z vlastní podstaty, vlastních peněz a údajná pomoc v nedohlednu. Nic neřeší možná částečná kompenzace mezd, protože ta má stanovený maximální limit, nikdo neví, kdy a kdo ji dostane, zda vůbec.

Každá podpora má své limitující podmínky, o kterých nikdo nahlas nehovoří. Je sice dobře, že je snaha alespoň něco do ekonomiky poslat, protože základ ekonomiky je, že se peníze točí, utrácí, aby se mohlo vyrábět, a tedy opětovně prodávat. Chápu, že toto nemusí zaměstnance zajímat, že vlastně bojují o své, když chtějí, aby zaměstnavatelé nepropouštěli, dávali 100 procent náhrad a všemožně je podporovali. Ta doba je však pryč. Musí to zaplatit.

Ve výsledku to budou všichni, bude třeba utáhnout šrouby na všech stupních, odvětvích, a to, co dnes neutratíme, musí systém opět někde získat. Předpokládám, že to bude ze zvýšení či nových daní a poplatků, zvýšení plateb za zdravotní a sociální pojištění a podobně. Stát doplácí na to, jak se choval po osm let blahobytu, který však nevedl k naspoření financí na realitu dneška, ale velkopansky na dotace pro dopravce (dráhy a autobusy), na zvyšování mandatorních výdajů, které dnes není z čeho pokrýt, na dotace podnikům, které dnes stojí shodně jako ostatní.

Již dnes se ale také kormidlo otáčí ve směru zvýšené kontroly pohybu osob, identifikace každodenní činnosti, útraty, snímání obličejů, sledování mobilů a cest, žádostí o vycestování a podobně. Takové omezování svobod a shromažďování dat vede k tomu, že situace kolem pandemie lehce umožní řešit mnoho otázek dříve neřešitelných, pro legislativní a společenské bariéry. To však nyní padá. Jak se stát může dozvědět, co lidé dělají, jak může získat přehled o jejich životě v takovém detailu, jak se to dnes děje, jak může zvýšit daně, když pokladna je prázdná - vzhledem k pandemii toto všechno bude možné, a ještě budou lidé tleskat.

Je však třeba uvažovat nad tím na co se soustředit dál, hledět do dalších týdnů, měsíců a snad i let, kdy bude třeba rychle podpořit návrat těch každodenních maličkostí, které musí fungovat, služeb, které jsme byli zvyklí využívat bez úvahy o tom, co by znamenalo, kdyby nebyly. Výroba, infrastruktura, školy a zdravotnictví dnes ukazují, jak jsou důležité a že podfinancovat je se nevyplácí.

Nestačí odložit nájmy, protože je bude třeba stejně zaplatit. Není možné přenést problém z jedné skupiny na druhou v domnění, že ta to zvládne bez dalšího. I vlastníci mají své závazky, povinnosti, úvěry. To vše by vyvolalo přesný opak, než kterého je třeba dosáhnout. Tedy rozvoj svobodné a fungující společnosti, ekonomiky, země. Nebo takový výsledek vlastně nechceme? Prosím z celého srdce, aby se ti odpovědní a mocní soustředili na budoucnost a s takovou vizí dělali svá rozhodnutí a opatření. Nebo už to právě dělají?!

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM. je zakladatelem advokátní kanceláře Matzner et. al.

SDÍLET