Neposlušné hostinské policie zadržet nemůže. Bezradný stát šíří k šikaně obyvatel atmosféru strachu, analyzuje Lukáš Trojan

TRESTNÍ POLITIKA LUKÁŠE TROJANA | Nástroje sloužící k naplňování trestní politiky je možné přirovnat ke krabičce sirek. Sirky slouží k rozdělání ohně, který zahřeje, lze na něm uvařit, ale také s ním můžeme podpálit stoh, dům či dokonce celý Řím. Je tedy velmi důležité komu svěříme sirky do rukou.

Stejně je potřeba přistupovat k výjimečným oprávněním, která společnost vkládá do rukou orgánům činným v trestním řízení. Tato oprávnění mají sloužit k ochraně zájmů celku před jednotlivci či skupinami, které jednají v rozporu s právními předpisy.

O jakých oprávněních vlastně hovoříme? Jedná se o oprávnění represivní povahy, která umožňují masivně zasahovat do práv a svobod jednotlivců. Tato oprávnění na jedné straně chrání zákon a zájmy společnosti, ale na straně druhé vedou k zásahům do lidských práv a svobod. Je nezbytné, aby byly využívány pouze v nezbytné míře a rozsahu tak, aby průnik do lidských a občanských práv osob byl co možná nejstřídmější. Zachování takové rovnováhy je z logiky věci mimořádně obtížné. Vyspělost společnosti, síla práva a jeho vymáhání je dána především mírou respektu k právům a svobodám druhých. Pokud dokáží represivní orgány zachovat střídmost při využití represivních nástrojů a zároveň chránit právo a pořádek, jedná se o důkaz vyspělé demokracie.

Fatální pro právní stát je zneužívání oprávnění moci nad rámec zákonem vymezených hranic. Takové zneužití je nepochybně symptomem totalitní moci. Bohužel i v evropském prostoru jsme svědky dílčích pokusů o omezení práv a svobody. 

Můžeme zmínit např. francouzské snahy kriminalizovat pořizování záznamů z demonstrací. Zájem, který má být chráněn, je bezpečnost a ochrana policistů. Takový zájem se jistě jeví jako legitimní. Na druhou stranu nelze nevidět snahu zamezit dokumentaci excesů, kterých se policisté při potlačování dopouští a které jsou postiženy, pokud dojde k jejich zadokumentování. Ostatně nemusíme chodit tak daleko, zfackování „neposlušného“ občana odmítajícího roušku by se jistě obešlo bez trestu, pokud by tento exces policisty nebyl náhodně zadokumentován. Podstata je přitom stále tatáž, policie nejenže je oprávněna, ale je dokonce povinna zasahovat v případech porušování práva, zároveň však nesmí překročovat meze, které jsou jí zákonem dány.

Nervozita ve společnosti způsobená nemocí covid-19, nouzový stav a neschopnost se s nákazou vypořádat pochopitelně eskaluje napětí, které se odráží ve snaze posilovat represi státu vůči vlastním občanům.

Koncem listopadu došlo k zásahu proti tzv. nelegální party v Anenské ulici v Praze. Jednalo se o spektakulární zásah policie, který plnil několik dnů zpravodajství v televizích i na internetu. Při zásahu bylo použito beranidlo zásahové jednotky. Policie poškodila historické dveře, aby učinila opatření k rozpuštění shromáždění lidí, kteří porušovali hygienické předpisy. Škodlivost jednání těchto osob se pohybuje v rovině přestupku. Přiměřenost takového zásahu se tedy jeví jako více než sporná. Nelze se ubránit dojmu, že spíše než o výkon práva se jednalo o PR akci policie, která mohla působit odstrašujícím dojmem na další možné přestupce nastavených hygienických opaření. Dala by se snad vnímat a chápat jako určitý druh prevence. 

Bohužel uvedeným zásahem se „inspirovali“ další policisté, tentokrát českobudějovičtí a za použití „zásahové jednotky“ (cituji mluvčího jihočeských policistů Jiřího Matznera) vyrazili beranidlem skleněnou výplň dveří. Dle provozovatele se této akce účastnili i členové zásahové jednotky se samopaly. Co se v prvním případě mohlo jevit jako exces, rozumějme masivní zásah s vyrážením dveří a zásahovou jednotkou, v rámci boje za dodržování hygienických opatření, se druhým zásahem v Českých Budějovicích stává normou. Stát vzkazuje svým občanům a obyvatelům, pokud se zdržíte po zavíračce, nečekejte, že s vámi budeme jednat v rukavičkách. Namísto zákonné standardní perlustrace hlídkou policie vás čeká zásahová jednotka, samopaly a beranidla. Bezradný stát tak začíná zneužívat své mocenské nástroje k šíření atmosféry strachu a fakticky k šikaně obyvatel.

Korunu všemu nasadil výrok ministra kultury Lubomíra Zaorálka, popisujíce údajnou praxi policie, která hospodským vyhrožuje zadržením na 48 hodin. Ve snaze upřesnit svůj výrok pak ministr kultury uvedl, že hovořil obecně o případech, kdy policie může na 48 hodin zadržet osobu, jež neuposlechne výzvy policie s tím, že rozhodně netvrdil, že jde o současnou praxi policie ČR vůči těm, kdo nedodržují přijatá opatření. Uvedený výrok opět není ničím jiným než pohrůžkou neposlušným občanům.

Zákony přitom jasně stanoví, kde jsou limity oprávnění policie i to, kdy je možné občany České republiky omezovat na osobní svobodě. Pro vyloučení pochybností si dovolím stručně odcitovat výňatky se zákona o policii. Policista je povinen „dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.“

A jak to je s onou výzvu a zadržením v případě neuposlechnutí?

Zákon o policii jasně stanoví, že každý je povinen bez zbytečného odkladu a bezplatně uposlechnout výzvy anebo pokynu nebo vyhovět žádosti policie nebo policisty. Nelze-li účelu výzvy, pokynu nebo žádosti dosáhnout pro odpor osoby, je policista oprávněn tento odpor překonat. Žádné zadržení na 48 hodin však nepřichází v úvahu. Omezení osobní svobody pro občany ČR nejvýše na 48 hodin je možné pouze dle trestního řádu, pokud je dán některý z vazebních důvodů. Věřím však, že neposlušní hostinští u nás zavíráni do vazby (alespoň prozatím) nebudou, a proto je ani není možné zadržet.

Trestní právo nefunguje, jak by mělo. Příčinou je i neexistence dlouhodobé trestní politiky státu. Viceprezident Unie obhájců Lukáš Trojan, který je rovněž partnerem advokátní kanceláře tdpA a místopředsedou Kontrolní rady České advokátní komory, proto pro INFO.CZ každou lichou středu analyzuje souvislosti a navrhuje změny k lepšímu.

SDÍLET
sinfin.digital