Ze zákulisí právnické fakulty: Jak učit evropské právo jsme se nemohli shodnout několik let, vzpomíná Michal Tomášek

ZE ZÁKULISÍ PRÁVNICKÉ FAKULTY | Proděkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy a vedoucí její katedry evropského práva Michal Tomášek pokračuje v seriálu „Ze zákulisí právnické fakulty“ vzpomínkami na vstup Česka do EU a na dohady o to, jak se mělo na pražské právnické fakultě dál učit evropské právo.

Dlouho očekávaný den vstupu do Evropské unie 1. května 2004 jsem neprožil doma, ale ve španělském Santiago de Compostela, kam jsem byl pozván v rámci programu Erasmus. U příležitosti rozšíření EU o 10 nových členských zemí uspořádaly vláda Galicie, zastoupení Evropské komise a velvyslanectví nově přistupujících zemí ve Španělsku prezentace těchto států za účasti oficiálních hostů, umělců a odborníků na evropskou problematiku. Česká republika byla důstojně reprezentována výstavou v českém stánku, koncerty a přednáškami, ale i promítáním filmu režiséra Jana Hřebejka „Musíme si pomáhat“ se španělskými titulky. 

Velmi působivým vyvrcholením všech akcí bylo slavnostní defilé vlajek starých a nových členských států. Konalo se na prostranství před katedrálou sv. Jakuba, která ze Santiaga (města sv. Jakuba) činí jedno z nejvýznamnějších poutních míst, k němuž směřují, většinou pěšky, poutníci z celé Evropy. Mezi poutníky jsem se zařadil i já, ovšem nikoliv pěšky, což by trvalo asi několik let, nýbrž autem.

Ze zákulisí právnické fakulty: Kvůli profesuře jsem odmítl i ČNB, vzpomíná Michal Tomášek

Cesta to byla zajímavá, hlavně po Španělsku, kde mě upoutaly výsledky podpory země z unijních zdrojů, zejména moderní dálniční infrastruktura, sahající až do nebohatého Portugalska. Řada úspěchů španělské ekonomiky a řada investic, zejména do zdokonalení infrastruktury, byla možná díky podpůrným fondům EU. Po vstupu nových zemí do EU bylo ovšem žadatelů o takové prostředky mnoho a zdroje byly čím dále tím omezenější. 

Ještě před odjezdem do Španělska jsem poskytl rozhovor deníku Právo o právních účincích našeho nadcházejícího vstupu do Evropské unie. Vyšel 28. dubna 2004 už v době mého pobytu v Santiagu. Připomněl jsem dlouholeté úsilí implementovat do našeho právního řádu evropské směrnice, i když leckdy přísněji, než bychom museli. Na druhé straně jsem upozornil, že u nás začnou se členstvím v EU platit i evropská nařízení, která jsou ve vnitrostátním právu přímo účinná, a vyjádřil jsem naději, že jednotlivé resorty mají všechna nařízení v okruhu své působnosti zmapována. Poněkud jsem krotil naděje, že evropské unijní soudy napomohou lepší vymahatelnosti práva u nás: „Evropské soudy nejsou odvolacími soudy pro případ, že se spor týká vnitrostátních záležitostí… evropské právo také není retroaktivní, lze se tedy dovolávat spravedlnosti jen v nových případech, pokud vznikne subjektu škoda špatnou aplikací evropského práva.“

Spolupráce s Univerzitou v Santiagu de Compostela zdárně pokračovala ještě řadu let. V roce 2006 tam proběhl česko-španělský seminář ke 20. výročí vstupu Španělska do EU a samozřejmě jsem tam vycestoval. Dvacet let po vstupu do Společenství hodnotila tehdy drtivá většina Španělů členství velmi pozitivně. Nenaplnily se nejčernější představy, že ekonomika nevydrží nápor vnitřního trhu ES a že zkrachuje řada jejích odvětví. Španělská ekonomika patřila v EU k nejúspěšnějším, a některé tamní firmy získávaly dokonce akvizice v nových členských zemích EU. Za všechny lze připomenout třeba akvizici firmy Telefónica v České republice.

Klaus ze mě fackovacího panáka neudělal, uzavírá profesor Tomášek své vzpomínky na euro

Ze semináře je hodna zaznamenání diskuse ohledně přechodných období. Česko mělo po vstupu do EU až do roku 2011 dvě nejdiskutovanější přechodná období vůči EU, a to v oblasti volného pohybu kapitálu – nákup některých nemovitostí cizinci, a v oblasti volného pohybu pracovníků vůči některým členským zemím. Španělsko patřilo k těm členským státům EU, kam byl volný pohyb pracovníků z Česka a dalších nových členských zemí umožněn už od 1. května 2006. Španělé si totiž sami užili řady přechodných období hned po svém vstupu do ES ve druhé polovině 80. let. Byla to zvláště přechodná období v oblasti zemědělství. Španělské zemědělství bylo ovšem už tehdy na velmi vysoké úrovni a Španělé příslušné přechodné období chápali jako ústupek sousední Francii, která se bála velké konkurence vůči vlastnímu zemědělství. 

Závěrem španělských odborníků byl proto názor, že přechodná období v rámci EU jsou vlastně výrazem politiky, jak uspokojit partikulární zájmy některých starých členských zemí. Přechodná období v oblasti volného pohybu pracovníků z ČR tak považovali za projev zájmů Německa a Rakouska.

Na naší právnické fakultě byla v souvislosti se vstupem do EU nastolena otázka, jak za nové situace učit evropské právo. Krajní póly představoval maximalistický přístup, tedy vyučovat evropskoprávní matérii do detailů dílčích disciplín vnitrostátního práva, třeba finančního, životního prostředí, správního atd. Soudě podle tehdejší bezmála tisícistránkové učebnice evropského práva, byl jejím zastáncem vedoucí katedry Luboš Tichý. Minimalistický proud chtěl, aby evropské právo vyučovalo pouze instituce EU s tím, že těžiště se přesune do jednotlivých předmětů na fakultě vyučovaných. Já osobně jsem byl stoupencem spíše střední cesty. Výuka by měla pokrývat instituce EU, ale i evropské právo jak hmotné, tak procesní, ovšem v rozsahu primárního práva EU, tedy zřizovacích smluv. 

Můj hlas jako jednoho z docentů tohoto oboru nebyl ještě v té době příliš silný, ovšem ani učebnice kolegy Tichého nepůsobila v celofakultním prostředí příliš přesvědčivě. Výuka evropského práva se tedy v roce 2004 na fakultě oproti předchozímu stavu nezměnila. V rámci dvou semestrů jsme učili téměř všechno, a ostatní, toho nedbajíce, si učili to své. Zásadní změny jsem musel učinit až po pěti letech, když jsem se stal vedoucím katedry já sám.

SDÍLET
sinfin.digital