GLOSA VÁCLAVA VLKA | Závěr roku by se zdál z hlediska justice nudným obdobím. Je pravda, že se moc nesoudí. Když už se něco dělá, nejsou to pak zpravidla akce typu bujarého zatýkání, které by oslnily veřejnost, ale práce na způsob uklízení stolu, tedy uzavírání případů, které může pro jejich banálnost či neochotu je řešit dotyčný rozhodující orgán smést.
Příkladem je způsob uzavření kauzy pražského dopravního podniku a provizí do Karibiku. Tato neslavná vizitka Adama Borguly je zřejmě smutným popisem, jak to státní zastupitelství neumí, anebo neschopností kauzu správně uchopit, stíhat ty pravé lidi, anebo toho, že trestné činy jsou ve skutečnosti něco jiného, než jsou sny mladých pistolníků. Ústavní soud odmítl stížnost, kterou se dopravní podnik pokoušel (nepochybně veden podporou státního zastupitelství – neboť jiný důvod mě nenapadá) zrušit zprošťující rozsudky. Milá kauza plná věrného obrazu naší doby – pár důstojníků Státní bezpečnosti, Nadační fond proti korupci, prapodivné hospodaření, atd. Upřímně, ještě že tady máme soudy, které jsou opravdu nezávislé. Jestli si někdo chce udělat opravdový obrázek o tom, jak to s pokusy o výklad práva v ČR je, ať si přečte všechna rozhodnutí, která v této věci padla.
