Ústavní soud odmítl stížnost Dopravního podniku hlavního města Prahy ve známém případu, který se týká několika zakázek městského přepravce. Vrchní soud v Praze v září zprostil obžaloby bývalého ředitele městského přepravce Martina Dvořáka, lobbistu Ivo Rittiga a dalších ostatních 10 obžalovaných. Jde mimo jiné o známou kauzu provizí do Karibiku. Obžaloba tvrdila, že 17 haléřů z každé jízdenky vyrobené pro pražský dopravní podnik končilo přes offshorovou společnost právě u Rittiga a Dvořáka. Vrchní státní zastupitelství v Praze, jehož žalobce Adam Borgula kauzu léta dozoroval, bylo vedlejším účastníkem stížnosti.
O ústavní stížnosti pražského dopravního podniku rozhodoval senát vedený Tomášem Lichovníkem, v němž jako soudce zpravodaj zasedl Jaromír Jirsa a doplnil je Vladimír Sládeček.
Ústavní stížnost za pražského přepravce podal advokát Petr Prchal. 20. prosince tento senát stížnost odmítl, jak vyplývá z rozhodnutí, které má Ekonomický deník k dispozici.
Někdejší generální ředitel pražského Dopravního podniku Martin Dvořák měl podle textu obžaloby, sepsané Adamem Borgulou, obejít zákon o veřejných zakázkách, když v roce 2008 přidělil zakázku na výrobu jízdenek firmě Neograph. Papírna, patřící bývalým důstojníků komunistické Státní bezpečnosti, posílala 17 haléřů z každé vyrobené jízdenky karibské společnosti Cokeville Assets. Případ otevřel Nadační fond proti korupci.
Vedení Dopravního podniku od začátku tvrdí, že šlo o provizi za zprostředkování zakázky a vinu odmítali. Trumfem obžaloby měl být spolupracující obviněný Jaroslav Kubiska (mimochodem sponzor hnutí Přísaha), toho ale soud označil za nevěrohodného.
Advokát: Nesoudil zákonný soudce
Advokát Petr Prchal ve stížnosti namítl, že odvolací senát Vrchního soudu v Praze zasedal v nesprávném složení. Čímž mělo být porušeno právo na zákonného soudce, vycházející ze Základní listiny lidských práv a svobod.
Právní zástupce dopravního podniku namítl, že v rozvrhu práce u odvolacího senátu 4 To jsou uvedena jména čtyř soudců, ale v případě kauzy městského přepravce rozhodovali jen dva soudci, pověření řízením tohoto senátu, a byli doplněni členem senátu 3 To.
„Podle stěžovatele právě toto určení neodpovídá požadavku na rozhodování nezávislého a nestranného soudu. Rozvrh práce neobsahuje žádné pravidlo eliminující libovůli předsedy zastupujícího senátu v určení zastupujícího soudce, například způsobem, jak je zastupování upraveno pro civilní úsek. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu z 31. srpna 2021, který vyžaduje jisté kvalitativní požadavky k vyloučení ústavně nesouladné diskrece ohledně výběru rozhodujících soudců. Podle stěžovatele rozvrh práce nesplňoval požadavky dané citovaným nálezem, jiné obsazení senátu by mohlo vyústit v odlišné právní závěry s bezprostředním dopadem na jeho práva jako poškozeného v trestním řízení,“ shrnul ústavní stížnost senát Tomáše Lichovníka.
„Předmětný rozvrh práce upravuje, že pro zastupování chybějících členů senátu 4 To je příslušný senát 3 To s tím, že ´v případě nemoci nebo jiné překážky v práci člena senátu jej zastupuje ten soudce ze senátu zastupujícího uvedeného na prvním místě zastoupení, kterého určí předseda tohoto senátu´,“ stojí v rozhodnutí Ústavního soudu.
„Pokud žádný z těchto soudců zastupování vykonávat nemůže, určí zástup předseda zastupujícího senátu uvedený na druhém místě ze soudců tohoto senátu “. Odvolací soud rozhodoval ve veřejném zasedání konaném ve dnech 31. srpna a 1. září 2021; předseda senátu v úvodu veřejného zasedání vyslovil důvody nepřítomnosti členů senátu 4 To a nahrazení soudcem ze senátu 3 To, současně je v protokolu z veřejného zasedání konstatována nepřítomnost zmocněnce
stěžovatele. U veřejného zasedání druhého dne již zmocněnec přítomen byl, ani z ústavní
stížnosti ani z napadeného usnesení však není patrné, že by stěžovatel (jeho zmocněnec)
se složením rozhodujícího senátu vyslovil nesouhlas, případně se obrátil na vedení soudu,“ zkonstatoval senát Tomáše Lichovníka
Podle stěžovatele byla jeho základní práva porušena nesouladem rozvrhu práce s požadavky nálezu sp. zn. IV. ÚS 3011/20, který byl veřejně vyhlášen dne 7. září 2021, tedy týden po rozhodnutí odvolacího soudu, a tedy i po vytvoření rozvrhu práce platného od 1. září 2021.
„Do budoucna lze očekávat, že rozvrhy práce budou obsahovat pravidla, zohledňující uvedený nález, nelze je však očekávat u rozvrhů tomuto nálezu předcházející. V projednávané Věci přitom nešlo o nečekanou změnu v obsazení soudu a vyřazení z rozhodování soudce bez zákonného důvodu a v rozporu s rozvrhem práce jako v judikované věci, ale o důsledek rozvrhem práce předpokládaných okolností (dlouhodobé pracovní neschopnosti, jiná překážka). Na projednávanou věc proto nelze citovaný nález ani jeho závěry aplikovat, Ústavní soud konstatuje, že v projednávaném případě splňovala pravidla ustavení/zastupování soudců odvolacího soudu požadavky kladené čl. 38 odst. Listiny,“ usnesl se rovněž senát Ústavního soudu.
