GLOSA LADISLAVA NAGYE | Na pražské právnické fakultě se před katedrou finančního práva objevila pozoruhodná umělecká „instalace“ – deska s francouzským citátem anarchisty Proudhona tvrdícím, že majetek je krádež (La propriété, c'est le vol!). Pokud je to vtip, tak hodně bizarní.
Tohle klišé je mezi umělci, hlavně mladými, velmi rozšířené a mnozí z nich ho neváhají teatrálně proklamovat veřejně. Pokud se ovšem netýká jejich majetku. Schválně si zkuste od nějakého absolventa umělecké školy koupit nějaké dílo: dostanete k podpisu několikastránkovou smlouvu jasně specifikující, že to dílo nikdy není vaše a pokud s ním uděláte něco jiného, než že si ho vystavíte doma, musíte hezky platit.
Ostatně v rámci umělecké performance toto „dílo“ i vzniklo. Ve vánočním slovu z roku 2023 to komentoval děkan fakulty Radim Boháč: „Toto heslo bylo vytesáno do falešné mramorové desky v hale právnické fakulty v říjnu během umělecké intervence Křik ve stroji. Spolu s ním byla v rámci této akce nasprejována řada hesel a sloganů, která byla v minulosti skutečně ve veřejném prostoru použita.“
Dále děkan poznamenává, že „umístění takového nápisu na půdě právnické fakulty je důležitou součástí myšlenkového procesu, v němž vznikají naše vlastní otázky, teze, vědecká a výzkumní díla.“
Pilíř společnosti
U vizuálních umělců jsme na tohle nějak zvyklí a pokud je takový výkřik součástí nějaké instalace, většina lidí to přejde. Mnohem horší by bylo, pokud by se s takovým názorem začali ztotožňovat právníci. Na institutu vlastnictví stojí řád naší společnosti.
Majetek a jeho nedotknutelnost je základem společenské smlouvy. Pokud se tento základ zhroutí, rozpadne se celá společnost a člověk se člověku stane vlkem. To věděl už prozíravý Thomas Hobbes, který o lidské přirozenosti rozhodně neměl valného mínění: „V takovém stavu [tj. kde není ochráněn majetek] není místa pro pracovitost, neb její plody jsou nejisté; a v důsledku toho ani pro obdělávání země, plavbu po moři či využití komodit, které by po moři šlo přepravit; není místa pro prostorné budovy ani nástroje pohybu… není místa pro znalost tváře země, není ponětí o čase, umění, vzdělání, není žádná společnost; a co je ze všeho nejhorší, je to stav neustálého strachu a nebezpečí násilné smrti. A život člověka, ten je osamělý, ubohý, mrzký, brutální a krátký.“
V nejlepší tradici České sody
Deska se po dvou letech objevila na právnické fakultě znovu. Údajně má jít o žert – desku prý soukromě zakoupili pedagogové (za značnou, statisícovou sumu – tady asi majetek umělcům nevadil). Vtip je to dobrý a je třeba mu zatleskat, je v nejlepší tradici České sody.
Jeho sílu navíc umocňuje, že nápis je jednak ve francouzštině, jednak je ten citát notoricky známý, takže každý zahraniční návštěvník okamžitě pochopí význam. A patrně zůstane zkoprněle stát. Příkladu právníků by ale mohly následovat i další fakulty a ozdobit své zdi citáty nejrůznějších blouznivců devatenáctého století: třeba nějakými těmi bláboly o nadřazenosti bílé rasy, mužského pohlaví nebo vývody frenologickými.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
