KOMENTÁŘ JANA MALINY | Někteří západoevropští lídři slaví pád srbského hegemona Aleksandara Vučiće, ale jejich optimismus je nebezpečně naivní. Nedávné předčasné volby sice s drtivým náskokem vyhrála opozice, Vladimir Putin ovšem o balkánskou zemi nepřišel. Kreml ztratil pouze cynického obchodníka - společnost však podle všeho zůstává většinově proruská.
Čtrnáct let trvající éra takzvané volební autokracie v Srbsku skončila. Dosavadní vládce země Aleksandar Vučić vsadil vše na jednu kartu: rezignoval na post prezidenta, aby mohl jako lídr kandidátky své strany zabojovat o křeslo premiéra v předčasných říjnových volbách. Sázka mu ale fatálně nevyšla. Vládní strana se propadla pod 40 procent.
Drtivým vítězem se stala opoziční Studentska lista – Studenti pobeđuju (v překladu Studentská kandidátka – Studenti vítězí), která překročila hranici 52 procent a míří tak k zisku samostatné parlamentní většiny. Kdo by ale za tímto politickým zemětřesením hledal touhu srbského národa po rychlém ukotvení v Evropské unii a odvrácení se od Moskvy, ten by se hrubě pletl. Jaké jsou důvody?
Konec autokracie odstartovala krev, ne geopolitika
Spouštěčem pádu Vučićova režimu totiž nebyla geopolitika. V listopadu 2024 se na zrekonstruovaném nádraží v Novém Sadu zřítil betonový přístřešek a zabil 16 lidí. Rekonstrukce byla součástí čínsko-maďarského železničního projektu. Následné masové protesty za vyvození odpovědnosti a zveřejnění smluv přerostly v celonárodní protikorupční hnutí, které do ulic dostalo stovky tisíc lidí.
Naštvaná společnost, reprezentovaná nově zformovanou Studentskou listou, dokázala navíc Vučiće porazit i přesto, že se volby odehrávaly na extrémně nakloněném hřišti.
Mise OBSE/ODIHR upozornila na zneužívání veřejných zdrojů včetně předvolební výplaty téměř miliardy eur na předvolební dárky všeho druhu a organizace CRTA zaznamenala fotografování hlasovacích lístků ve zhruba polovině sledovaných místností. Ani tyto staré autokratické triky však už na záchranu režimu nestačily. To samozřejmě podtrhuje, jak moc lidé už byli s politickými poměry nespokojeni.
Proč Vučić nebyl skutečný ruský spojenec
V západních médiích se nyní často objevuje zkratka, že „Putin ztratil na Balkáně svého největšího spojence“. Je to sice lákavý titulek, ale analyticky je mylný. Vučić totiž nikdy nebyl ruským spojencem v pravém slova smyslu. Byl to spíše bezskrupulózní oportunistický handlíř. V tomto ohledu mi připomíná například indického premiéra Naréndru Módího.
Jistě, prodával Moskvě symbolickou loajalitu. Odmítal zavést sankce a jezdil do Ruska na přehlídky ke Dni vítězství. Pod povrchem ale tvrdě obchodoval s kýmkoliv. V OSN hlasoval pro rezoluce odsuzující ruskou agresi. Jak navíc letos odhalil deník Financial Times, Srbsko přes třetí země dodalo na Ukrajinu munici v hodnotě stovek milionů eur. Ruská rozvědka (SVR) to dokonce vztekle označila za „nůž do zad“.
Vučić zároveň nakupoval francouzské stíhačky Rafale a otevíral zemi čínským investicím. Kreml tak jeho pádem neztratil věrného vazala, ale jen vysoce pragmatického a pohodlného partnera.
Nová vláda, stejná ruská náruč
Ti, kteří očekávají, že nová srbská vláda okamžitě otočí kormidlem na Západ, tvrdě narazí na místní realitu. Vítězná Studentská lista je širokou, takzvanou duhovou koalicí, která musela oslovit jak (domnělé) liberály, tak (domnělé) konzervativce. Především je zkrátka spojil boj proti korupci, nikoliv láska k Bruselu.
Už na konci září hnutí vydalo programové prohlášení: Srbsko zachová principiální postoj a žádné sankce vůči Ruské federaci nezavede.
Toto stanovisko je jasným odrazem nálad ve společnosti. Podle letošního Eurobarometru má k Rusku pozitivní vztah 71 procent Srbů, zatímco náklonost k EU cítí jen 32 procent. Vítězná koalice je v otázce nezávislosti Kosova stejně tvrdá jako Vučić a výslovně zvažuje uspořádání referenda o vstupu do EU. Pokud by k němu skutečně došlo, hrozí reálné riziko, že by srbští voliči evropskou integraci definitivně odmítli.
Balkánský mix a praskliny v Evropě
Pád autokrata na Balkáně tak rozhodně neznamená automatický geopolitický obrat. Srbské volby naopak ukazují, že voliči trestají spíše domácí korupci než zahraničněpolitickou orientaci svých lídrů.
Při pohledu na evropskou mapu z konce roku 2026 vidíme velmi nestabilní obraz. Na jedné straně stojí dubnový pád Viktora Orbána v Maďarsku, který Evropské unii částečně rozvázal ruce.
Na straně druhé ale vidíme dubnové volební vítězství proruského exprezidenta Rumena Radeva v Bulharsku, pokračující ostražitost Ficova Slovenska a bohužel i Babišova Česka ohledně masivních unijních finančních balíčků pro Ukrajinu.
Evropu čeká z pohledu udržení jednotné podpory Kyjeva velmi složité období. Ztráta Aleksandara Vučiće možná vyřešila jeden demokratický deficit v Bělehradě, ale Putinovy strategické pozice a sympatie na Balkáně zůstávají - zdá se - nedotčeny.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a poznáte Evropu bez růžového názěru. Díky.
