KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nečekali jsme, že vítěz voleb prozradí cokoli o tom, jak chce řešit střet zájmů. Dozvěděli jsme se však něco jiného: Andrej Babiš bere svůj politický příběh jako sled křivd, spiknutí, útoků, pomluv a ubližování. Což je, jedním slovem, fascinující. Vzhledem k tomu, jak obří moc drží v rukách už dvanáct let. Avšak kdo z jeho oponentů poslouchal pozorně, mohl zaslechnout i návod, jako ho porazit.
Majitel Agrofertu v proslovu dlouhém přes hodinu a půl zmínil ve Sněmovně všechny kauzy, jež jsou s ním spojeny. Od Čapího hnízda přes únos jeho syna až ke střetu zájmů. U všech popsal, jakým způsobem byly údajně uměle vykonstruovány, vykreslil se jako oběť a nezapomněl napadnout politické protivníky a jemu nenakloněná média. Přidával i příklady, jak prý jeho oponenti mají u daných témat sami své vlastní (a ovšemže horší) skandály.
Emoce v pasáži o synovi
Když mluvil o svém synovi, přemohly ho emoce. Nastupující koalici ANO, SPD a Motoristů rovněž – a v té chvíli se zdálo, že se nenalézáme v jednacím sále Poslanecké sněmovny, ale na stranickém mítinku, kde shromáždění vyjadřuje rituální podporu svému šéfovi. Nebo možná ještě spíše v divadle při udělování ceny herci, který překonal těžkou nepřízeň osudu a kolegové mu s dojetím vzdávají hold.
Sledoval jsem to se smíšenými pocity. Babiš měl pravdu, že někteří novináři se chovali jako hyeny. Jenomže jeho vinou se vůbec v rámci kauzy Čapí hnízdo dostal jeho potomek na světlo, když ho veřejně označil coby spoluvlastníka farmy. Vcelku věřím, že otcovo rozhořčení ze zneužití dítěte nebylo v té chvíli hrané. Ale připustil si vůbec, že on sám pomohl rozjet ten kolotoč? Samozřejmě, tohle je řečnická otázka.
Žádný střet zájmů nemám!
K samotnému střetu zájmů Babiš zopakoval, že „samozřejmě“ žádný nemá, že změna zákona se provedla ryze účelově, že na něj zrádci republiky žalovali v Bruselu a že mnozí jiní politici jsou prý na tom hůř. Což doplnil o obligátní postesknutí, že po nich se ovšem nejde, protože se jede pouze „antibabiš“. Tato douška nechyběla ani u ostatních jím vyjmenovaných kauz.
Celkově byl projev předsedy ANO svého druhu brilantním dílem. Šlo o směs řady pravd, polopravd, nesmyslů, účelově vybraných a upravených informací, které pohromadě držela jeho skálopevná víra, že je v právu a všichni ostatní nikoli. Což nakonec musíte obdivovat. A vzápětí zalitovat, že tak přesvědčivých politiků nemáme více. Třeba i takových, kteří mohli České republice opravdu hodně pomoci, kdyby si uměli získat voliče.
Hlavní vada na kráse: ublíženectví
Když pominu, že šlo o hodně subjektivní a místy docela lživé vystoupení (ale který politik není lhář, že?) tak mi na tom nejvíce vadila právě ona ublíženost. Ostatně zbytečná, sdělení by působilo silně i bez ní. Možná silněji.
Pokud si hned na počátku projevu Babiš postěžoval, že ho nevnímají coby státníka, zde má ode mě odpověď: Stačilo by méně se zabývat sám sebou a často až malicherně podrobným líčením vlastních dobrých skutků a naopak zlých úmyslů konkurence. A přidat vizi, kam chce zemi vést. Jistě, nebylo by to úplně k tématu střetu zájmů, ale tato výtka platí o většině jeho řeči.
Přesný popis nenávisti, jen Babiš vynechal sebe…
Co se naopak vítězi voleb povedlo, byl popis nenávisti, která leží na politické scéně jako těžká deka prosáklá potem a krví. Bohužel, Babiš nemůže být součástí řešení, neboť je součástí problému. Na druhé straně není pravda, že je jediným „univerzálním“ viníkem. Mainstreamové strany, jež on nazývá „polistopadovým kartelem“, se k němu chovají stejně jako on k nim. Jen mají jemnější rukavičky a větší podporu médií.
Řečnická výzva „mladým poslankyním“, aby se nechovaly stejně, by působila opravdově – kdyby jedním z těch „zlých starců“ nebyl Babiš sám. Zde lze říci totéž, co u jeho syna: dobrý popis přešlapů druhých, leč zavírání očí nad vlastními. Faktem ovšem je, že takto už nemůžeme moc dlouho pokračovat. Na dvou místech nabídl lídr ANO ruku ke smíru a slíbil „spolupracovat“ na plnění programu stran končící vlády, když budou ochotny k příměří.
Logika války, nebo logika spolupráce?
Zní to zvláštně. Vždyť konkurence různých a obvykle neslučitelných nabídek je základem demokracie a politické soutěže. Pokud tím však Babiš mínil možnost kooperace na „neideologických“ tématech, šlo by o velký pokrok v zabetonované Sněmovně. Myslel to však vážně?
Zbytek proslovu spíše svědčí pro to, že ne. Ukřivděný, pasivně agresivní a místy výhrůžný – když opozičníkům sděloval, že nedostanou vůbec nic, protože se k němu chovají špatně. Jak ovšem řečeno, čisté svědomí nemá nikdo. A kdo ví, kdyby za Babišem přišel někdo nový a bez předsudků, třeba by se s ním opravdu mohl domluvit?
V této chvíli ale vítězí logika války. V ní je Andrej Babiš nikoli obětí, leč nejmocnější stranou. A on opravdu nezapomíná… To už víme a ve svém čtvrtečním večerním vystoupení nám dal řadu dalších důkazů.
Dobrá rada politickým oponentům
V jedné věci ovšem poskytl vítěz voleb svým soupeřům nezištnou radu. Pokud chtějí také vyhrávat, musejí být „opravdoví“. Ano, to je velmi přesné. Dnes bohužel všichni politici sázejí na marketing a upravené příběhy spíše než na hodnoty a program. Ale Babiš svou roli hraje daleko lépe a věří jí.
Ať je majitel nejsilnější strany a velkého holdingu jaký chce, působí na své misi daleko autentičtěji než druzí. Tohle je ten recept na úspěch.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
