Nezávislost ČT a ČRo: Změna financování? Nevadí! Změna na vládní vysílačky? Jo, to vadí!

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Zrušení koncesionářských poplatků… Je to vážně problém? Nikoli. Vláda hodila opozici kost a ona se do ní zakousla. Jednak tím odvádí pozornost od skutečných malérů – destrukce veřejných financí, střetu zájmů, Čapího hnízda či podfinancování armády – jednak chystá faktickou likvidaci veřejnoprávních médií. Neskákejme jí na špek.

Jaký je rozdíl mezi koncesionářským poplatkem a dotováním ČT a ČRo z rozpočtu, když je obojí určeno zákonem? Mizivý. Obojí lze totiž nakonec změnit hlasováním vládní většiny. Horší je jiná věc. Koalici ANO, SPD a Motoristů ve skutečnosti nejde o změnu financování, ale o likvidaci nezávislosti veřejnoprávních médií. Proto připravil resort kultury paskvil, který obě instituce ruší a nahrazuje de facto vládními úřady.

Nová norma je tak špatná, že ji strhala nejen opozice, ale i ministerstva, včetně těch řízených Motoristy. Nesplňuje totiž ani základní předpoklady právního předpisu, je nejasná, nesrozumitelná, nejednoznačná, a tedy snadno zneužitelná. Jako by ji Oto Klempíř za Motoristy snad ani nechtěl vytvářet a až pod tlakem se u něj „něco spíchlo“. Kdo to asi psal? Pejsek, Kočička a duch bolševického ministra propagandy Kopeckého?

Základní otázka zní: proč, proboha, nový zákon? Který ruší jak normu o koncesionářských poplatcích, tak obě veřejnoprávní média – a vše nahrazuje čímsi, co dle právníků vlastně ani není zákon, protože jde o guláš…

Tohle všechno bylo zbytečné a nástupce Václava Kopeckého si mohl ušetřit práci. Vláda přece slíbila jedinou věc: převod financování ČT a ČRo na stát. To šlo udělat elegantně změnou jediného písmene v jediném paragrafu.

ODS dříve navrhovala něco podobného

Obě instituce mají své obdobné zákony, ve kterých se v § 10 píše: „Finančními zdroji České televize (Českého rozhlasu) jsou zejména: televizní poplatky vybírané podle zvláštního právního předpisu“. Stačilo místo toho dát „…příspěvek ze státního rozpočtu ve výši…“ A bylo by to. Nebylo nutné rušit veřejnoprávní média a pak je klopotně stavět na zelené louce znovu skrze onu slátaninu, jíž na kultuře říkají zákon.

Jedna malinká změna a bylo by hotovo. Proč to tedy dělat jinak? Musí za tím být nějaký ošklivý záměr… Jak jinak si vysvětlit ono zbytečné přidělávání si práce? A nejspíše i marné, protože pokud tohle Andrej Babiš nehodí do koše, opět poklesne jeho autorita a ukáže se jako slabý premiér. Není lepší ona rychlá stručná novela? Navíc dalším bonusem by mohlo být hlasování aspoň části opozice s vládou. Vždyť ODS kdysi navrhovala něco podobného.

Mediální rady jako trafiky? Stejná jména, politické vlivy a kontrola slábne

Když nedojde k jiné změně, než že se ČT a ČRo začnou financovat ze státního rozpočtu, tak tím ještě neutrpí jejich nezávislost – a řada pravicových voličů by klidně byla pro. Byť to bohužel znamená zvýšení deficitu. Ale opravdu zdaleka ne všichni příznivci opozice hodlají krvácet kvůli něčemu takovému. A možná ani nesouhlasí s tím, aby právě kvůli tomuto šli poslanci bývalé pětikoalice „do spacáků“.

Mířit na správný cíl - Klempířův paskvil

Odhaduji, že pro pravičáky je daleko horším rudým hadrem zákon o rozpočtových pravidlech (rozuměj o bankrotu České republiky). Ten kabinetu umožní dělat ještě daleko strašnější dluhy, ty navíc před lidmi skrývat a ještě si pouhým rozhodnutím ministryně financí přisypat během roku do korýtka až čtvrt bilionu bez souhlasu Sněmovny. Stačí, když si vláda napřed odhlasuje, že jsme v krizi. Což je hned.

Kdyby kvůli téhle šílené normě opozice obstruovala až do mrtva, vysloužila by si od svých voličů daleko větší potlesk než kvůli veřejnoprávním médiím. Jenže ona ji nechala vcelku hladce „proklouznout“.

Nyní už je jedinou šancí Ústavní soud. Ale zpět k ČT a ČRo. Opravdovou hrozbou pro jejich nezávislost není samotná změna financování, ale to, že se stala záminkou k napsání onoho zmetku.

Kdo zaplatí navýšení rozpočtu České televize? Růst koncesionářských poplatků má vítěze i poražené

Ta slátanina negarantuje (zatím ještě) veřejnoprávním médiím prakticky nic (na rozdíl od původních zákonů, jimiž byly zřízeny). Pokud nám opravdu záleží na tom, aby se z nich nestaly vládní vysílačky – což by skutečným obráncům svobody mělo – je třeba soustředit všechnu energii nikoli proti zrušení koncesionářských poplatků, ale k odstranění této zrůdnosti. Což nemusí být nesplnitelný úkol. Hned řeknu proč.

Změny mediálních zákonů se souhlasem Senátu

V dolní komoře se projednává senátní změna ústavy, která má Nejvyššímu kontrolnímu úřadu umožnit dohlížet i na ČT a ČRo. Vládě na ní hodně záleží, ale nemá k jejímu přijetí potřebnou třípětinovou většinu. Opozice podmiňuje své hlasy tím, že se zároveň změní konstituce v tom, že k přijetí zákonů o poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání bude třeba souhlasu Senátu a Sněmovna ho už nebude moci přehlasovat.

Nyní musejí obě komory souhlasit pouze se zákony volebními, o zásadách jednání a styku obou komor a o jednacím řádu Senátu. Tato nová pojistka by znemožnila likvidovat veřejnoprávní média prostou vládní většinou. Což je šikovná věc a minimálně tomuto kabinetu by to zabránilo učinit z ČT a ČRo své propagandistické trouby, protože je v horní komoře v malé menšině. Za to by koalice získala ono rozšíření kompetencí NKÚ i na televizi a rozhlas.

Ale kompromis lze vládě ještě dále osladit, a to právě souhlasem se změnou financování. To samo o sobě opravdu neohrozí nezávislost těchto institucí. A jakákoli další změna – včetně výše příspěvku pro veřejnoprávní média ze státního rozpočtu – by už musela projít oběma komorami. Koalice by splnila svůj volební slib a ČT a ČRo by měly zajištěnu stabilitu a jistotu.

Dokáže opozice myslet strategicky?

Jistěže kabinet nemusí na toto přistoupit, nicméně i pak by se opozice stala přinejmenším morálním vítězem, protože by přišla s rozumným kompromisním řešením. Už má tímto směrem nakročeno právě tím, že chce svou vstřícnost, co se týká kompetencí NKÚ, vyměnit za větší slovo Senátu při přípravě mediálních zákonů. Když přihodí hlasování pro převod financování na státní rozpočet, nic neztratí a ukáže státnickou velkorysost.

Tento postup by měl i další výhodu. Kdyby snaha o pro všechny výhodný konsenzus ze strany opozice narazila na umíněnost a zlou vůli vlády, měla by plné právo spustit na obranu nezávislosti veřejnoprávních médií opravdové peklo. Jak při obstrukcích ve Sněmovně, tak při demonstracích mimo ni. Neboť jestliže zrušení koncesionářských poplatků je pouhou kouřovou clonou, za níž se dějí horší nepravosti, tak Klempířův zákon je jednou z nich.

Již brzy uvidíme nejen to, co vláda skutečně zamýšlí provést s veřejnoprávními médii, ale také zda opozice vládne nějakými taktickými, neřkuli strategickými schopnostmi.

Když opozice udělá vše správně, má velkou šanci prosadit svou – a když ne, tak aspoň usvědčí koalici, že hraje falešně.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.

Nacher vs. Baxa: Tvrdý střet o způsob financování České televize, ale i shoda na nutnosti dohledu NKÚ

Zrušení mediálních poplatků: krásná finta s devastujícími důsledky

sinfin.digital