GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Lidé si veřejnoprávní média (stále ještě) platí, proto by si je měli i hlídat. Realita je ale jiná. Místa v „malých“ mediálních radách připomínají politické trafiky, ve kterých se do velké míry točí stále ti samí lidé. Zároveň u části radních vzniká dojem, že mnohem více než veřejnost reprezentují politické síly, jejichž podporu ke zvolení potřebovali.
Zpráva z minulého týdne: pánové Dittrich, Kňourek a Žantovský postupují do finále volby na uvolněné místo Rady Českého rozhlasu. Nikdo z nich není v „dohledu“ nad médii nováčkem. Tomáš Kňourek v rozhlasové radě seděl už dvakrát, Miroslav Dittrich jednou, a Petr Žantovský má zkušenost z rady ČTK i z „velké“ rady RRTV. Profesionální radní, chtělo by se říci.
Radní médií veřejné služby mají podle původní myšlenky reprezentovat veřejnost, která si Českou televizi a Český rozhlas platí. Kandidáty proto navrhují instituce společenského a kulturního života — univerzity, církve, významné spolky nebo třeba Akademie věd. Finální slovo ve výběru pak má parlament, volení zástupci lidu.
Jenže tento (na papíře) smysluplný systém se postupem času zdegeneroval a zpolitizoval. Předně: Univerzity či církve reprezentující podstatnou část společnosti? Zapomeňte. Kandidáty v řadě případů navrhují okrajové spolky, které reprezentují maximálně úzkou niku společnosti. Třeba včelaři, tenisový klub, nebo (v případě Tomáše Kňourka) třetiligový fotbalový klub FK Admira Praha. Dobrá původní myšlenka zkrátka postupem času podlehla neustálým ústupkům.
Výsledkem je, že navrhující spolky slouží jen jako technický prostředek k formálnímu splnění pravidel nominace. Ve skutečnosti však jde hlavně o to, aby jednotlivé politické strany do kontrolních orgánů dostaly „své lidi“. Každému je jasné, kdo za koho kope, třeba odborný web Mediář píše, že Babišova koalice tlačí do Rady Českého rozhlasu Kňourka a Žantovského. Původní idea, že mediální rady budou reprezentovat autority veřejného života, se dávno vyprázdnila.
O kompetenci nejde
Co je ještě horší, o kompetenci jde při volbě radních jen stěží. Ta ustupuje politické vůli. Takový Tomáš Kňourek, který seděl po dvě šestiletá období v radě Českého rozhlasu, za tu dobu nejvíc „proslul“ bizarní kauzou Porno na Vltavě. Žantovský zase v Radě ČTK pravidelně budil kontroverze svými veřejnými střety a konflikty. Mimochodem, do Rady ČTK Žantovského před lety navrhnul poslanec ANO Martin Kolovratník, který svůj výběr vysvětlil slovy „nikdo jiný nás nenapadnul.“
Celý systém volby do Rady ČT a ČRO dnes připomíná nezávislou kontrolu veřejnoprávních médií veřejností jen stěží. Člověk bez politického zázemí nebo předem vyjednané podpory má jen minimální šanci uspět. Výsledek je ovlivněn politickou dohodou a kupčením. A co hůř, v tomto systému se točí skupina stejných lidí, kteří si zajišťují podporu u „svých“ politiků. Je to win-win: zatímco radní získá dobře placenou funkci (jeden průměrný český plat za den až dva práce měsíčně) v dohledovém orgánu, politik zase ví, že má v nezávislé radě svého člověka.
Nezávislost veřejnoprávních médií pramení i z toho, že jsou pod kontrolou veřejnosti, která si tato média platí. Jenže kontrola veřejnosti nemůže fungovat ve chvíli, kdy se z mediálních rad stává uzavřený politický ekosystém, ve kterém se roky recyklují stejní lidé s vazbami na stejné politické struktury.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
