V sousedním Rakousku a Německu začínají jako houby po dešti vznikat občanská sdružení či družstva, která kupují a provozují zanikající vesnické hospody. Někdo v tom vidí návrat socialismu, jiný jedinou možnost, jak zachovat na vesnici hospodu jako kulturní prostor.
Jedním z mnoha příkladů počínajícího boomu hospodského družstevnictví je chystané otevření hospody v hornorakouském městečku Schenkenfelden. Po takřka dvouletých přípravách se tady na konci května otevře hospoda, jejíž rekonstrukci v hodnotě zhruba 200 000 eur zaplatilo 400 místních obyvatel. Znamená to, že v Schenkenfeldenu s 1600 obyvateli tak přispěl na hospodu částkou 500 eur každý čtvrtý obyvatel, včetně nemluvňat.
„Tento model je protikladem k úpadku tradičních hospod a jsme přesvědčeni, že vytváříme model pro budoucnost, který prosazuje hospodský život,“ stojí na vývěsce městského úřadu. Majitelem hospody bude občanské družstvo, provozovatelem údajně zkušený hospodský.
To, že si lidé v obci či městečku koupí hospodu a sami nějakým způsobem zajišťují její chod, není přitom v Rakousku a Německu žádnou výjimkou. Právě naopak. Počet hospod provozovaných družstvy jde do desítek.
A
nejde (to je důležité) o žádné obdoby klubů, které v době
covidu začaly vznikat na českých vesnicích. Jedná se o
klasické hospody. Jen vznikají a fungují na základě
modelu, který by snad někdo mohl nazvat až socialistickým.
Štamgasti sobě
Už před osmi lety tak například zachránili obyvatelé svou hospodu v dolnosaské obci Kirchboitzen. Více než 100 obyvatel přispělo na záchranu částkou každý 2500 eur (64 000 korun), za což získali podíl v hospodském družstvu. „Ve vesnici máme vynikající smysl pro komunitu. Mnoho lidí si ho přeje zachovat,“ řekl iniciátor záchrany, čtyřicetiletý otec dvou dětí Mark Escherhaus.
Podobné iniciativy na záchranu hostinců se vyrojily po celé zemi. A vždy mají podobný začátek. Majitel hospody jde do penze a nemá následovníky nebo se prostě rozhodl provoz uzavřít z finančních důvodů. Vesnická gastronomie totiž prochází těžkým obdobím.
Návštěvnost se snižuje, lidé do hospod tolik nechodí a přitom rostou náklady na personál. Navíc je vůbec těžké sehnat někoho, kdo bude pracovat v hospodě.
Jen v Bavorsku tak například skončila v posledních deseti letech až třetina vesnických hostinců. Až tenhle fakt, pro někoho možná paradoxně, přispěl k tomu, že se lidé na mnoha vesnicích začali o své hospody starat sami. A to dokonce někdy i dobrovolnickou formou, známou z dob českého socialismu jako takzvané akce Z.
Například v bavorském Günzachu místní zrekonstruovali zánikem ohrožený hostinec „Hirsch“ 6 000 hodinami dobrovolnické práce. „Na obnově se podíleli všichni ve vesnici, od mladých lidí až po důchodce,“ chlubí se hrdě na obecních stránkách Günzbach.
Způsoby, jakými místní iniciativy hostinec provozují, bývají různé. Někde se lidé domluví, že budou chodit do hospody pomáhat jako dobrovolníci. Jinde občanská družstva svěřují hospody nájemcům, ovšem s tím, že neočekávají takový zisk jako při běžném komerčním provozu.
„Jako vesnice jsme viděli nebezpečí: kdyby se hostinec zavřel, nezbyla by tu žádná hospoda,“ řekl Torsten Söder, další z členů hospodského družstva v Kirchboitzenu. Proto občanské družstvo místních hospodu, starou 280 let, koupilo, rekonstruovalo a pronajalo místnímu páru. „Zajistili jsem, aby byla zachována historická tradice,“ uvedl Söder.
Zachraň hospodu, zachráníš kulturu
Podobně se vrhli do záchrany svých starých hospod Rakušané. V obci Mattsee shání místní iniciativa 2 miliony eur, aby mohla zachránit místní ikonický hostinec, stojící v místě už 650 let.
Ne všude ale vzbuzuje rozmáhající se model komunitního financování hospod nadšení. Německá asociace hotelů a restaurací (Dehoga) potvrzuje, že tradiční vesnická gastronomie vymírá, a proto je údajně pochopitelné, že se ji lidé snaží zachránit. „Nesmí to ale vést k narušení hospodářské soutěže,“ říká ředitelka asociace Ingrid Hartgesová.
Podle ní není dobré, když tradiční restauratér nedostává žádnou podporu, zatímco jiná, komunitní provozovna, je dotována. Podobný názor má i ředitel dolnosaské pobočky Dehoga Rainer Balke. „Obáváme se, že kooperativní modely gastronomie naruší celý systém,“ uvedl Balke.
Prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek ale podobné obavy nemá. Hospody zejména na menších vesnicích procházejí podle něj takovým bojem o existenci, že forma komunitního vlastnictví či provozu po rakousko-německém vzoru je možná jedinou možností, jak hospodu ve vsi udržet. „Mně osobně to přijde jako dobrý nápad,“ řekl Stárek INFO.CZ. Pro udržení určitého kulturního prostoru k setkávání je tradiční hospoda podle něj určitě lepší, než když si lidé kupují sud piva k ohni na zahradu. „Pokud jako člen družstva spoluvlastníte hospodu, je navíc ve vašem zájmu do ní chodit a něco tam utratit,“ říká Stárek.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
