KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Praha se topí v reklamě a řeči o kultivaci jsou jen povídačky. Městské firmy i politici dál zaplevelují veřejný prostor billboardy a LED panely. Před volbami vyplouvá na povrch, kdo skutečně řídí město – a komu jen slouží.
Když se před pár lety v Praze začalo mluvit o boji s vizuálním smogem, vypadalo to, že jsme konečně dospěli. Že jsme se z divokého východního bazaru 90. let začali transformovat v sebevědomou evropskou metropoli, která ví, že její hodnota leží v architektuře, a ne v počtu LED obrazovek na metr čtvereční. Jenže stačí se dnes projít po městě či projet po pražských výpadovkách a podívat se na poslední kroky městských firem - iluze se hroutí rychleji než nelegálně postavený billboard u magistrály.
Praha totiž momentálně připomíná schizofrenního pacienta, který v pondělí káže o minimalismu a v úterý si v záchvatu hamižnosti vytapetuje obývák akčními letáky. Zatímco politické proklamace jsou plné vznešených slov o estetice, ochraně památkové zóny a „evropských standardech“, realita v podání městských organizací připomíná spíše čistý, cynický byznys s vizuálním odpadem.
Voda vs. víno
Všimněte si toho fascinujícího paradoxu, který by snad nevymysleli ani autoři České sody. Městská firma Technologie hl. m. Prahy (THMP) má mít v popisu práce péči o veřejný prostor a jeho kultivaci. Přesto tato firma bez mrknutí oka věší reklamní nosiče na lampy veřejného osvětlení přímo v památkové rezervaci. A to v přímém, až drzém rozporu s platnými městskými nařízeními. Je to ukázka institucionální zpupnosti, která v Česku nemá obdoby: město si skrze zastupitelstvo zakáže reklamu, aby ji vzápětí jeho vlastní firma pod rouškou „zvyšování efektivity“ začala instalovat zadními vrátky. Jinými slovy prostě „bordel“ a bezvládí, kázání vody a pití vína.
A THMP v tom rozhodně nejede sama. Dopravní podnik hl. m. Prahy, tento pověstný stát ve státě, si také nenechá ujít příležitost, jak vytěžit z Pražanů poslední zbytky pozornosti. Pokud jste měli pocit, že agresivní LED panely instalované v tunelech metra, které na vás útočí v momentě, kdy nemáte kam uhnout pohledem, jsou vrcholem nevkusu, mýlili jste se.
DPP právě vypsal další masivní tendry na reklamu na sloupech. Připočtěte k tomu nové zastávkové přístřešky. Ty sice vypadají skvěle, ale jejich primární funkcí se zdá být role svítícího nosiče pro LED reklamu. A ta vám v noci spolehlivě vypálí sítnici. Ach jo.
Volby se blíží
Otázka, kterou si musíme klást, nezní „jak je to možné“, ale „proč se to děje právě teď“. Odpověď je banální a v českém politickém rybníčku až nepříjemně předvídatelná: blíží se komunální volby.
V balkánském, tedy zdejším politickém marketingu, totiž stále platí ono pravěké pravidlo – kdo nemá billboardy a plachty, jako by nebyl. A reklamní agentury nejsou charita, jsou to velmi pragmatičtí hráči.
Celý systém funguje jako dokonale promazaný stroj na vliv a protislužby. Politici potřebují plochy pro své vyžehlené a retušované úsměvy, aby nám sdělili, jak moc jim záleží na našem blahu. A reklamní magnáti na oplátku potřebují, aby se příliš nešťouralo do toho, zda ta která obří plachta na fasádě má všechna povolení, nebo jestli billboard u dálnice náhodou neohrožuje bezpečnost provozu.
Momentálně jsme svědky mistrovské partie, která se rozehrává na pražském magistrátu. Na stůl zastupitelů míří petice majitelů domů, kteří volají po rozvolnění pravidel pro reklamní plachty. Argumentují dojemně – prý potřebují peníze na opravy fasád. Je to klasický „fíkový list“, průhledná zástěrka, která se politikům náramně hodí do krámu.
Můžou pak s předstíranou bezradností pokrčit rameny a říct: „My nic, my jen nasloucháme hlasu občanů, kteří chtějí opravovat své domy.“ Ve skutečnosti tím ale jen otevírají stavidla dalšímu vizuálnímu hnoji výměnou za to, že jim reklamní lobby v nadcházející kampani „vyjde vstříc“ při nákupu mediálního prostoru.
Pokud vás reklama v Praze také štve, můžete podepsat zde petici.
🔥🗞️ A abyste věděli všechno, přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
Bezzubý aparát
Do této hry na slepou bábu se ochotně zapojuje i úřednický aparát. Odbor pozemních komunikací a drah na magistrátu podle informací iniciativy Nelegální reklama dlouhodobě a soustavně ignoruje zákonné postupy a povoluje billboardy i v místech, kde podle zdravého rozumu i litery zákona nemají co dělat, o oku estéta ani nemluvě. Je to stav tiché, systémové tolerance, kde veřejný zájem ustupuje zájmům silných ekonomických skupin.
Aktivisté teď bijí na poplach a shánějí podpisy pod protipetici volající po omezení dalšího živelného bujení reklamních ploch. Je to vlastně smutný a poněkud ponižující pohled: občané musí vynakládat obrovskou energii a prosit své volené zástupce, aby laskavě dodržovali svá vlastní pravidla a neudělali z hlavního města skanzen nevkusu.
Pokud se Praha neprobere ze současného chaosu, který umožňuje slabý primátor a rozhádaná koalice, skončíme jako město, které má sice stále svých „sto věží“, ale uvidíte je jen v úzkých mezerách mezi LED obrazovkami s reklamou na levné půjčky a slevy v supermarketech. Vizuální smog není jen estetická drobnost pro pár přecitlivělých intelektuálů. Je to nekompromisní ukazatel toho, komu město ve skutečnosti patří.
Až se příště budete v metru nebo na ulici dívat na reklamu, která tam podle všech pravidel nemá co dělat, vězte, že se nedíváte jen na produkt. Díváte se na pomník politické slabosti a korupce vkusu.
