KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Když se v roce 2021 dostala revitalizace pražských náplavek mezi čtyřicet nejlepších staveb Evropy v rámci prestižní Ceny Miese van der Rohe, vypadalo to, že Praha konečně pochopila, jak se tvoří světová architektura. Jenže stačilo pár let a politická paměť v budově na Mariánském náměstí opět prokázala svou pověstnou jepičí trvanlivost. Dnes jsme svědky nebezpečného právního diletantismu, kdy se městská firma TCP pod dohledem radního Adama Zábranského pokouší o kouskování celistvého autorského díla architekta Petra Jandy. Výsledek? Hrozící soudní spory, mezinárodní ostuda a promarněná šance dokončit projekt, který nám závidí i v Hamburku.
Pražské náplavky se za posledních 15 let staly fenoménem, kterého je sice občas možná „až moc“, ale fenomén to je. Žádné jiné místo v metropoli tak masově organicky nespojuje všechny společenské vrstvy od studentů s pivem v kelímku přes povykující turisty a sportovce po byznysmeny v oblecích. Právě kravaťáci z městské firmy TCP a potažmo jejich šéf Adam Zábranský ale dělají náplavkám poslední dobou medvědí službu. Stačí zmínit nedůstojné soudní spory táhnoucí se kolem restaurace Vltava nebo prostoru (A)Void.
Právní akrobacie
Za vnímanou kvalitou současné podoby náplavek stojí dlouholetá iniciativa architekta Petra Jandy a galeristy Iva Slavíka, kteří i za přispění ex-primátorky Krnáčové a dalších lidí postupně „protlačili“ bohulibý záměr revitalizace náplavek včetně ztvárnění dnes už kultovních „kobek“ a dalších elementů.
V červnu 2025 se ale někdo v Radě hlavního města rozhodl, že koncepčnost je příliš drahý luxus, a revitalizaci stopnul. Když se proti tomu zvedla vlna odporu – podpořená otevřeným dopisem téměř tří stovek architektů –, zdálo se, že zvítězil selský rozum. Listopadový kulatý stůl v roce 2025 přinesl vzácnou politickou shodu: v Jandově koncepci se bude pokračovat, a to včetně ikonických plovoucích lázní. Jenže jak už se v pražské majetkové politice stává zvykem, co se za halasné chvály všech zúčastněných na jednom jednání s účastí celého spektra schválí, to úřednický šiml v podání firmy TCP (Trade Centre Praha) následně v tichosti hodí do koše.
Aktuální „tisk“ týkající se dalšího stavebního rozvoje náplavek, který má jít v pondělí 25. 5. na Radu, je klasickým příkladem administrativního podrazu. Podle informací z magistrátních chodeb se radní Zábranský a vedení TCP pokoušejí o něco, co v autorském právu připomíná pokus tvrdit, že symfonie není jedno dílo, ale jen hromada náhodných not, se kterými si může dirigent dělat, co chce.
Jádro pudla leží v účelovém právním stanovisku, které si TCP nechalo vypracovat. To stojí na absurdním předpokladu: že revitalizace náplavek není jedno celistvé dílo, ale sada nezávislých „studií“. Tím by se radním uvolnily ruce – mohli by si z Jandova projektu vybrat jen to, co se jim zrovna hodí do rozpočtu nebo do politického marketingu, a zbytek (včetně mobiliáře či technologického zázemí) nahradit nějakým „levnějším“ kutilstvím. Z pohledu autorského práva se ale páni (ne)odpovědní pohybují na dost tenkém ledě, jehož prolomení by se městu a potažmo občanům mohlo pěkně prodražit.
Kosa na kameni
Výmluvným důkazem právní „vodnatosti“ magistrátní úvahy budiž stanovisko České komory architektů (ČKA) z letošního března: Návrh Petra Jandy je ucelené architektonické řešení, tedy autorské dílo, ke kterému je třeba přistupovat s maximálním respektem k autorským právům, tedy i smlouvám dříve uzavřeným.
Pokud se město rozhodne pokračovat v revitalizaci, nemůže si ji prostě „přemodelovat“ k obrazu svému bez souhlasu autora. Právní konstrukce, o kterou se opírá radní Zábranský, stojí na hliněných nohách. Pokud tisk projde v současné podobě, Praha se vědomě řítí do zdi.
Petr Janda má v rukou silné karty – autorské právo na integritu díla mu umožňuje bránit se dehonestaci svého návrhu soudní cestou. A věřte mi, že omluva v celostátních médiích a tučné zadostiučinění by byly tou nejmenší položkou, kterou by daňový poplatník zaplatil.
Otázkou zůstává, proč městská firma TCP, která má náplavky spravovat, hraje tuto podivnou hru na relativizaci autorství. Místo toho, aby jako správný hospodář dbala na dokončení ve světě několikrát oceněného unikátu, chová se jako subjekt, který se chce zbavit „obtížného“ architekta, aby mohl do veřejného prostoru zasahovat nekontrolovaně a nekoncepčně, jak ostatně průběžně dokazuje v dílčích kauzách a kauzičkách.
Nastávající hlasování Rady HMP bude lakmusovým papírkem odvahy a svědomí pražských politiků. Buď potvrdí závěry kulatého stolu a dají zelenou dokončení celistvého díla, které dnešní Prahu jako jedno z mála dostalo na mapu moderní architektury. V kontextu militantní snahy části pražských památkářů zakonzervovat město v urbanistickém středověku je to samo o sobě malý zázrak. Anebo se politici podepíší pod rozpad celého konceptu s tím, že se to pak celé nějak po česku zase „upytlíkuje“.
Je přitom mnohokrát ověřenou zkušeností, že politické diletantství a snaha „ušetřit“ na kvalitě se v Praze historicky vždy prodražily. Rozbíjet fungující a mezinárodně uznávaný projekt jen proto, že někdo na TCP nerozumí autorskému zákonu, nebo má osobní averzi ke koncepčnosti či architektu Jandovi, je hazardem s pověstí města.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
