GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Ježdění na motorkách jako dopravním prostředku je většinovou společností svrchovaně bráno za poněkud nebezpečné, závodění na nich na okruhu jako vyloženě hazardérské. Pak je tu ale ještě „road racing“ – disciplína, která je nejspíš vůbec nejsebevražednějším motoristickým sportem. Právě ona si včera, ve čtvrtek 7. května 2026, vyžádala další mladý život, když daleko od domova v drsném Severním Irsku dodýchal sen českého jezdce Kamila Holána. Tento text ale není o něm.
Valentino Rossi, Marc Marquez, Mick Doohan... to jsou jména mistrů řídítek známá i těm, kdo na motorce nikdy neseděli. Jezdci světového seriálu Moto GP, jehož jeden z jehož dílů se objevuje i na Masarykově okruhu v Brně, jsou globálními celebritami a tvářemi mnoha reklamních kampaní, kteří po skončení kariéry prakticky nemusí dělat už vůbec nic.
Nejsou závody jako závody
Kdo ale v každé „Horní-Dolní“ zná borce jako Joey Dunlop, John McGuiness, Peter Hickman, Michal Dokoupil nebo právě Kamil Holán? Moc vás není, že... Ne, tito ostří hoši, původem zhusta z Britských ostrovů, nezávodí na nablýskaných autodromech s perfektním asfaltem a širokánskými únikovými zónami s hlubokým štěrkem končícími několika vrstvami pneumatik, nebydlí v luxusních motorhomech a nepropagují švýcarské hodinky nebo drahé parfémy.
Na své závody mnozí z nich jezdí ojetou dodávkou, která je současně jejich domovem, a motorku polátanou po nocích s kamarády si táhnou na vlečňáku za ní. Často jde o postarší stroje s nejedním šrámem. Na parádu si totiž v road racingu nikdo moc nepotrpí a do kapsy je většinou hluboko.
„Když závodím, vidím před sebou rozmazanou šedou a rozmazanou zelenou barvu. Snažím se udržet na šedé,“ popsal trefně situaci jezdce letícího na motorce 300 km/h i více, v centrimetrových vzdálenostech od betonových zídek, obrubníků, staletých stromů nebo pouličních lamp, pravděpodobně neslavnější jezdec historie road racingu Joey Dunlop. Prostě se vší silou snažíte udržet na asfaltu (šedá) a nedostat se do zeleně všude kolem.
Sveřepý pořízek z Ballymoney v Severním Irsku byl zakladatelem dynastie, která svému sportu často obětovala úplně všechno. Příznačná pro dokreslení toho, jak srdečný vztah mívají tito lidé ke svému sportu, je Joeyho smrt v nevýznamném silničním závodě v estonském Talinnu. Po mnoha přestálých pádech a haváriích si pro něho přišla v 48 letech – tedy v době, kdy mohl dávno sedět ve své hospodě, točit pivo a vzpomínat na úspěchy.
Dunlop, v běžném životě velmi aktivní na poli humanitární pomoci pro oběti balkánských válek, měl bratra Roberta, který zahynul před osmi lety na stejném závodě jako včera Kamil Holán, stejně tak jeho syn William. Joeyho synovec Michael je naopak jedním z nejúspěšnějších jezdců road racingu současnosti.
Slavná a smrtící Tourist Trophy
Kde se vůbec tahle šílená disciplína vzala? Je to jednoduché. Dříve, zhruba do poloviny 70. let minulého století, existoval jen jeden road racing. Autodromy se vším bezpečnostním a komfortním vybavením, jak je známe dnes, tehdy až na řídké výjimky (Monza nebo Nürburgring) neexistovaly. Typickým příkladem budiž české Brno, kde se auta i motorky do roku 1986 řítily městskými ulicemi po dlažebních kostkách mezi desítkami pevných překážek v bezprostřední blízkosti silnice, z nichž jen ty nejobávanější byly zakryty balíkem slámy.
Podobných „přírodních“ okruhů, na nichž se závodilo po silnicích, na nichž v jiné dny probíhal běžný provoz, existovalo po celé Evropě spoustu. Zmiňme německý Solitude či Sachsenring, francouzský Clermont-Ferrand, beligický Spa, okruh v jugoslávském Bělehradu a hlavně ten vůbec nejobávanější – závod Tourist Trophy (TT) na ostrově Man v Irském moři, jakýsi Nürburgring závodníků na motorkách.
TT, jejíž jedno kolo měří přes 60 km, je bezpochyby nejextrémnějším, nejnebezpečnějším a nejstarším pravidelně pořádaným motocyklovým závodem na světě. Je to relikt minulosti, který přežil do moderní doby jen díky autonomii ostrova Man a nezlomné tradici – navzdory bezmála 280 mrtvým závodníkům, jež si každoročně konaný závod od roku 1907 dodnes vyžádal.
Mimořádně tragický byl v posledních letech ročník 2022, kdy o život přišlo hned šest jezdců, loni zde takřka fatálně havarovala i česká závodnice Veronika Hankocyová.
Šťastný František
Až do roku 1976 byla TT součástí motocyklového mistrovství světa. Přední jezdci v čele s patnáctinásobným mistrem světa Giacomem Agostinim už ale na trati s 260 zatáčkami a mnoha momenty, kdy silniční motorky letí přes horizont vzduchem, dál odmítali startovat s poukazem na obrovské nebezpečí.
Závodu nepomohla ani rostoucí komercionalizace sportu a televizní přenosy – diváci prostě už nechtěli v neděli odpoledne sledovat smrt závodníků při sportu, který lze dělat mnohem bezpečněji. V onom roce vypadl shodou okolností z mistrovství světa F1 také pověstný Nürburgring – poté, co na něm Niki Lauda takřka uhořel.
Nejhlubší stopu na ostrově bezpochyby zanechal také zřejmě nejlepší český silniční motorkář všech dob, František Šťastný alias „šťastný František“ – tuto přezdívku získal proto, že dokázal svou úspěšnou kariéru po všech frakturách a dnech v bezvědomí nakonec přežít.
Na Manu byl v 60. letech dvakrát třetí ve třídách do 250 a 350 cm³, ale také zde málem přišel o život – v tréninku na závod v roce 1964 utrpěl těžký pád, z něhož si odnesl tříštivou zlomeninu lebeční kosti a řadu dalších fraktur.
Závodník, kterému lékaři nedávali velké šance na přežití, se na TT za rok vrátil a obsadil 4. místo. Věčně usměvavý „Frankie“ potom do konce života nosil v hlavě duralovou destičku.
Srdce na silnici
Podobně jako formuloví jezdci, kteří od pěti letech závodí na motokáře, jsou také borci z Moto GP svým okolím pro budoucí vyniknutí na okruzích často pěstěni od útlého věku. Ne tak „road-raceři“. Michal „Indi“ Dokoupil, ve svých 48 letech nejzkušenější český road racingový závodník a Čech s největším počtem účastí na Manu, je v civilu zdravotním „bratrem“ a závodit začínal až v dospělosti.
Včera v (opět) 48 letech (jako Joey Dunlop!) zesnulý grafik Kamil Holán začal se závody silničních motorek, když mu bylo čtyřiadvacet. „Mezi stromy“ debutoval na pověstných 300 zatáčkách Gustava Havla v Hořicích dokonce až jako jedenatřicetiletý! O další tři roky později se poprvé vydal na TT, a hned si odnesl cenu pro nováčka roku.
Na silnicích se nejezdí jen v Anglii a Irsku, ale i v Česku. Znalci u nás znají kromě vyhlášených „300 zatáček“ také třeba Dymokurský trojúhelník, Nepomuk a mnohé další. Sám František Šťastný končil svoji bohatou kariéru dnes už zapomenuté „Ceně Prachovských skal“.
Fajn a veselý chlapík Kamil Holán, kterého jsem letmo znal, závodění na silnici miloval a častokrát říkal, že právě extrémní nebezpečí a blízkost smrti mu dávala jedinečný pocit, že žije... To není fráze, to tak je.
Víte proč měl ex-mistr světa F1 James Hunt takový úspěch u žen? Prý je vzrušovalo vědomí, že se vyspí s někým, kdo může být za pár hodin mrtvý... Ne v road racingu nejde o peníze. Jde o život, proto zde vznikají ryzí kamarádství a kvalitní lidské vztahy.
Střih. Pátek 8. května, den po smrti Kamila Holána. V tréninku na Velkou cenu Francie Moto GP 2 na okruhu v Le Mans nebezpečně havaruje náš jediný zástupce ve světové třídě. Motocykl i jezdec se ve vysoké rychlosti sklouzli po asfaltu přímo do široké únikové zóny vyplněné štěrkem.
Díky špičkovému vybavení (kombinéza s airbagem) a modernímu okruhu vyvázl šestadvacetiletý Filip zcela bez zranění. Po pádu se oklepal, nasedl na skútr, nechal se odvézt do boxů a za pár minut už seděl na náhradní motorce, aby pokračoval v tréninku.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
