Před 108 lety podepsali ve Spojených státech čeští a slovenští krajané společně s Tomášem Garriguem Masarykem Pittsburskou dohodu. Jeden z klíčových kroků na cestě ke vzniku samostatného Československa. Americká obchodní komora v ČR výročí využívá k připomínce, že spojenectví Čechů, Slováků a Američanů nezačalo až návratem do západních struktur po roce 1989, ale ve chvíli, kdy se za oceánem teprve rodila myšlenka samostatného státu ve střední Evropě.
Dohodu datovanou 30. května 1918 podepsali v Pittsburghu zástupci českých a slovenských krajanských organizací za účasti Masaryka, který v USA hledal politickou podporu pro vznik společného státu. Schvalovala spojení Čechů a Slováků ve společném samostatném státě a sehrála důležitou roli v tom, že přesvědčila americké politiky o podpoře vzniku Československa.
„Masarykův pobyt v Pittsburghu mi přijde podobný jako pobyt Benjamina Franklina v Paříži, neboť je významným mezníkem v úsilí evropských a amerických národů o svobodu,“ říká výkonný ředitel Americké obchodní komory v ČR Weston Stacey. Národní suverenita podle něj často vyžaduje překročení státních hranic kvůli získání pomoci a podpory.
Pittsburgh tehdy patřil k městům s největší slovenskou populací na světě a Masarykův příjezd doprovázelo velkolepé přivítání; podle komory se městem prohnaly tisíce lidí. Místo podpisu – původní budovu Loyal Order of Moose – dodnes připomíná pamětní cedule.
„Pittsburská dohoda není jen klíčovým momentem v boji České republiky za svobodu, ale také součástí pokračujícího úsilí Spojených států o prosazování práva na život, svobodu a štěstí,“ vysvětluje Stacey. Připomíná, že v době podpisu žilo v Americe přes milion Čechů a Slováků. „To je naše společná identita. To je základ našich dnešních politických, ekonomických a kulturních vztahů,“ dodává.
Spojenectví, které z dohody vyrostlo, přečkalo proměny dvacátého století a po roce 1989 získalo novou intenzitu. Českou republiku a USA dnes nespojují pouze ideály z roku 1918, ale i bezpečnostní spolupráce, obchod, investice, výzkum a technologie. Právě v tom Stacey spatřuje poselství pro současnost – transatlantické partnerství má podle něj sílu právě tehdy, když historickou blízkost dokáže převést do konkrétní spolupráce v oblastech, které jsou dnes nejdůležitější.
„Každý z nás žije v historickém okamžiku. To, co ten den udělali Masaryk a ostatní kolem toho stolu v Moose Lodge, bylo, že pomohli zahájit proměnu velké globální krize ve století, v němž Evropa a Amerika dosáhly největší svobody, prosperity a bezpečnosti ve své existenci,“ uzavírá Stacey.
