Šok v Británii: Pobodaného studenta spoutali, útočníka nechali stát opodál

Video z kamer na těle policistů potvrdilo podezření a zažehlo skandál naplno. Policisté spoutali pobodaného a umírajícího studenta, protože uvěřili útočníkovi, že se stal obětí rasistické urážky.

Henry Nowak byl zavražděn 3. prosince loňského roku. Osmnáctiletého studenta zavraždil v Southamptonu o pět let starší Sikh Vickrum Digwa. Ten byl v květnu letošního roku odsouzen na doživotí s možností propuštění nejméně po jednadvaceti letech. Společně s ním byla odsouzena i jeho matka za ukrývání vražedné zbraně.

Obrovskou bouři nevole však jeho vražda vyvolala až teď. Policie pod nátlakem a se souhlasem Nowakovi rodiny totiž zveřejnila kamerový záznam ze zásahu. Z něj je bohužel jasně vidět, že policisté zaměnili útočníka a oběť. Ba co víc, těžce zraněného Nowaka (utrpěl pět bodných ran) ležícího na zemi spoutali a neposkytli mu pomoc, přestože je upozorňoval, že je pobodaný. Oproti tomu proti Digwovi vůbec nezasáhli, jelikož ten jim řekl, že se stal obětí rasistické urážky.

Po zveřejnění videa propukly v Southamptonu velice silné protesty, demonstranti oblehli místní policejní stanici a na ustupující policisty útočili vším možným, nejvíce kameny. Jenže pod stejnou palbu se dostal ve sněmovně Keir Starmer. Vůdce opozice Farage — ignorující hlasité výzvy, aby násilné protesty odsoudil, Starmera vyzval ať konečně skoncuje s tím, z čeho ho obviňoval už loni J. D. Vance, totiž z uplatňování dvojího standardu. K Farageovi se záhy přidala i předsedkyně konzervativní strany Kate Badenochová.

Několik věcí je zřejmých. Smrt nešťastného studenta a její okolnosti velice pomůžou Farageovi. Stejně tak je zřejmé, že britská policie uplatňuje dvojí standardy. Je rovněž zřejmé, že Keir Starmer nese za tuto praxi coby premiér značnou odpovědnost a jeho řeči, že se národ musí po studentově smrti semknout a že Farage se ho snaží rozdělit, jsou cynické bláboly. Na druhou stranu je ale jasné i to, že za uplatňování dvojího standardu nemůže jen Starmer.

Kritici poukazují — právem na to —,že britští policisté mají vymyté mozky pozitivní diskriminací a programem DEI. Britská média citují vyjádření policejního ředitelství pro Hamphsire a ostrov Wight, které v roce 2022 prohlásilo, že „nejvyššími prioritami je být antirastistický, etický a inkluzivní“. Policie je právem kritizována, že svou společenskou roli chápe dosti perverzně. Jenže za tohle rozhodně nemůže jen Starmer. Tento trend začal dávno před ním, rozhodně už za dlouhé konzervativní vlády. Výsledkem je nefunkční policie, která hlídá (a trestá) vyjádření na sociálních sítích i jinde, nicméně jinak zoufale selhává: rekordně rostou útoky nožem, krádeže procházejí bez povšimnutí, ba dokonce je postihována snaha jim zabránit, policie nedokáže zpacifikovat útočníky ohrožující veřejnost.

Problém je zvláštní kombinací lpění na tradicích a radikálního odmítnutí (ba dokonce pokání) za minulost. Britská společnost byla vždy známa svou zdvořilostí a britští policisté proslulí tím, že nenosili zbraně. Dnes je to směšné, někdy tragicky — jako když před lety začal na veřejnosti řádit šílenec s mečem a policisté obíhali okolní domy a volali na lidi, ať se zamknou. Anebo když se asi v šesti lidech nedávno pokoušeli zpacifikovat antisemitského atentátníka. Pokání za minulost je též pochopitelné. Británie, konkrétně liverpoolský přístav, byla centrem obchodu s otroky a vytvořila největší koloniální říši, takže zvýšená citlivost vůči projevům rasismu je zcela pochopitelná.

Jenže teď, zdá se, věci dospěly do druhého extrému. Slovo (anebo obvinění, že dotyčný slovo pronesl), které lze vykládat jako rasistickou urážku, je vnímáno (a postihováno) jako horší zločin než násilí. Pokud se k tomu přidá veřejně známá tolerance ke zločinu, pokud je pachatelem člověk jiné barvy pleti než bílé a obětí naopak běloch, pak je jasné, že věci dospívají do stavu, v němž žádná společnost nemůže dlouhodobě fungovat. 

Taková praxe totiž nakonec způsobí, že k radikálům typu Tommyho Robinsona (ano, do čela demonstrací v Southamptonu se okamžitě postavil) se budou přidávat i lidé, kteří by s ním jinak nechtěli mít moc společného. A Keir Starmer se fatálně mýlí — společnost v tomto konkrétním ohledu nerozděluje Nigel Farage, nýbrž praxe, kterou on odmítá vidět a odsoudit.