ANALÝZA JIŘÍHO MATZNERA | Neplatné rozvázání pracovního poměru většinou nastává v případech, kdy nedojde ke splnění některé ze zákonných podmínek. Může jít o situace, kdy je zaměstnanci dána neplatná výpověď z jiného než zákonem stanoveného důvodu, nebo kdy k ukončení pracovního poměru dojde například v ústní formě, přestože zákoník práce vyžaduje, aby byla výpověď dána písemně. Neplatné ale může být ukončení pracovního poměru rovněž ze strany zaměstnance. Jaká v těchto situacích platí pravidla?
Problematiku neplatnosti rozvázání pracovního poměru podrobně upravují ustanovení § 69 a následující zákoníku práce. Ten rozlišuje dvě základní situace neplatného rozvázání pracovního poměru, kterými jsou neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele a neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnance.
Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď, nebo zruší-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě (např. pro zvlášť hrubé porušení zaměstnancových povinností či pro pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čin) nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr bude nadále trvat a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu.