Ani se stoprocentní garancí státu by banky nepůjčily všem, říkají spoluautoři programů Covid

Jedním z hlavních opatření, jak vláda bojuje s ekonomickými důsledky epidemie koronaviru, jsou garanční schémata Covid. Jejich prostřednictvím mohou firmy žádat o úvěry, za které pak stát částečně ručí. Právníci advokátní kanceláře White & Case Jan Linda a Tomáš Jíně programy Covid III (program pro malé a střední firmy) a Covid Plus (program pro exportéry) navrhovali a v rozhovoru pro INFO.CZ vysvětlují, jaké okolnosti hrály při nastavování těchto systémů hlavní roli. 

V souvislosti s programy Covid III a Covid Plus jste zastupovali Českou bankovní asociaci. Já měl vždy za to, že ta pravidla nastavoval stát.

Jan Linda (JL): Ano, základní pravidla nastavoval stát, který vytvořil pro oba programy základní právní rámec. Přesněji řečeno jsme zastupovali banky sdružené v České bankovní asociaci při vyjednávání smluvní dokumentace, která souvisí s těmito programy a bez kterých by nebylo možné tyto programy realizovat. Vedle nastavení základní právního rámce se stát podílel samozřejmě i na dalších souvisejících činnostech, ať už přímo nebo prostřednictvím dalších subjektů, zejména prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) – v případě programu Covid III, respektive prostřednictvím Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) – v případě programu Covid Plus.

I stát se musel pohybovat v určitých limitech, ty byly dány zejména pravidly EU upravujícím veřejnou (státní) podporu. Tato pravidla stanoví zejména maximální výši ručení státu, délku poskytovaných úvěrů nebo účelovost čerpání úvěru.

Jan Linda je expert programu Covid Plus, stojí v čele bankovního týmu pražské pobočky advokátní kanceláře White & Case a dlouhodobě se specializuje na oblast exportního financování, včetně souvisejících finančních restrukturalizací

Tomáš Jíně (TJ): Když jsme na programech začínali před čtyřmi měsíci pracovat, měl stát poměrně jasnou představu, čeho chce dosáhnout – dostat do ekonomiky peníze. To tedy bylo naše obchodní zadání, k němuž jsme vymýšleli, jak ho co nejlépe realizovat. Určitý předobraz jsme měli v programech Covid I Covid II, případně Covid Praha, ty ale fungovaly na již vytvořených platformách a příliš jsme je následovat nechtěli, byly malé a moc pomalé. Proto stát diskutoval s bankovním sektorem o tom, jak dosáhnout toho, aby peníze do ekonomiky tekly rychleji. Tím začalo vyjednávání.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital