Fischerův konec na Vltavě: Pokud to byl test, tak nevyšel, říká bývalý šéfredaktor Groman | info.cz

Články odjinud

Fischerův konec na Vltavě: Pokud to byl test, tak nevyšel, říká bývalý šéfredaktor Groman

Jaká je kondice veřejnoprávních médií a do jakého roku vstupují? V rozhovoru pro INFO.CZ o tom mluví bývalý šéfredaktor Českého rozhlasu Dvojky Martin Groman. Příznačně se dotýká právě situace ČRo a dění kolem stanice Vltava, z jejíhož čela odešel s koncem roku Petr Fischer. Kauza, která to provázela, podle Gromana ukázala, že politické tlaky tuzemská média veřejné služby nezbourají. „Pokud by to byl test, jak někteří naznačovali, tak navzdory odchodu Petra Fischera nevyšel. Aktivizovala se veřejnost a ta by si jakýkoli ofenzivnější útok na veřejnoprávní média měla ve vlastním zájmu ohlídat,“ říká.

Jak hodnotíte dění okolo Vltavy, potažmo Českého rozhlasu v posledních týdnech a měsících?

Kauza Petra Fischera je pouze jeden z řady případů. Stejně jako předtím kauza Janka Kroupy, podobně jako propouštění zaměstnanců, anebo loňské „porno na Vltavě“. Vždycky se něco takového stane, je kolem toho spousta emocí, příslušné sněmovní a senátní výbory si zvou radní a ředitele, a vždycky z toho je veliké mrzení. Podle mne to jsou ilustrace něčeho hlubšího.

Povídejte…

Předně je třeba si všímat, jak jedná management Českého rozhlasu a jak na to reagují lidé v Českém rozhlase. Zároveň je podstatné, jak na to reaguje Rada Českého rozhlasu. Považuji za mimořádně nešťastné, že radní postupují s generálním ředitelem de facto v souhře. Při veřejné schůzi v Hradci Králové, když se řešilo ukončení smlouvy šéfa Vltavy, tak radní nepoložili v této rozbouřené situaci jeden jediný dotaz, nic neřešili.

Neptali se na důvody, ale ani je nezajímalo, jaké podpory se „nové Vltavě” dostalo třeba ze strany marketingu Českého rozhlasu a podobně. Vedení tvrdí, že Vltava dostala absolutní prioritu a velkou podporu, tak bych se na místě radních ptal, kolik a na jak dlouho kde viselo billboardů s kampaní na Vltavu, kolik se odvysílalo televizních reklam, na kterých všech festivalech vážné hudby nebo jiných kulturních akcích byla nová koncepce Vltavy představena atd. Ale Radě – zdá se – stačí ujištění, že toho bylo dost.

Samozřejmě by nebylo dobré, pokud by šli zbůhdarma nebo na politickou objednávku po krku generálnímu řediteli, to není kýžený stav. Vynášet ředitele takříkajíc nohama napřed té instituci zrovna neprospívá. Ale ve chvíli, kdy jsou radní s generálním ředitelem sehraní tak, jako v současnosti, tak bychom měli zpozornět. A obzvlášť v situaci, kdy se sice nevyskytují kontroverze mezi Radou ČRo a generálním ředitelem, avšak opakovaně se do střetu dostává generální ředitel a zaměstnanci rozhlasu.

Jak se to projevuje?

Petici za Janka Kroupu podepsalo přes 300 lidí. V zásadě jde o lidi ze zpravodajství. Provolání odborů k nesystémovému propouštění podepsalo přes 200 lidí, ale nenajdete tam prakticky nikoho ze zpravodajství. Ten překryv tam je v jednotkách. A petici za otevřenou Vltavu podepsaly už 3000 petentů, většinou sice lidé mimo rozhlas, ale lidé z kultury, kteří s rozhlasem mnohdy spolupracují.

Takže i kdybychom nepočítali Vltavu, máme tady přes 500 zaměstnanců zevnitř, kteří se vymezili proti konkrétním krokům generálního ředitele. Celkem jich tam přitom pracuje přes 1300. Více než třetina zaměstnanců se tak neváhala za poslední rok podepsat pod dokument kritizující vedení. Je to zjevný důkaz, že se nějakým způsobem narušila souhra vedení Českého rozhlasu a toho „baráku“.

Je potřeba říct, že je naprosto legitimní, pokud generální ředitel propustí některého ze svých šéfredaktorů, má na to plné právo, avšak ve chvíli, kdy u toho prohlásí, že mu přestal důvěřovat, je potřeba zbystřit. Protože tím vnáší nejistotu, nikdo tam odteď nemůže vědět, kdy mu jeho šéf navzdory všemožným ujištěním řekne totéž. Ostatně Petr Fischer taky tvrdí, že o žádné nedůvěře dlouhodobě nevěděl a dostával ještě před půl rokem skoro stoprocentní odměny.

Nepovažujete za svým způsobem absurdní, že Petru Fischerovi vyjadřovali ztrátu důvěry ve stejnou chvíli, kdy schválili program Vltavy na letošní rok, jehož je stejný Fischer do puntíku autorem?

Ne, nepovažuji. Je to logické, na stole zatím není žádná jiná koncepce, která by tu Fischerovu nahradila.

A myslíte si tedy, že podle toho Fischerova plánu pojedou celý letošní rok?  

To netuším. Když jsem na konci roku 2017 odcházel z Dvojky, také byl její program na další rok naplánován mnou. Byla to hodně podobná, i když méně exaltovaná situace, i můj plán schválila Rada ČRo, a jen jsem odešel, začaly se některé pořady z vysílání postupně vytrácet. Ubylo autorských věcí a přibylo lifestylu, což je legitimní, ale nebyl to můj záměr.

Myslím, že to bude u Vltavy podobné. Navíc na stole už je hodnocení vysílání, i když od jediného autora, které navrhuje korekce ve vysílání, ačkoli nijak zásadní. Hodně bude ale záležet na atmosféře v redakci, ta psychologie je strašně důležitá. Je to živý organismus a my teď nevíme, jak se bude vyvíjet.

V úvodu jste hovořil o vztazích mezi Radou ČRo a generálním ředitelem a mezi generálním ředitelem a zaměstnanci. Pokud jsou to trendy, týkají se až aktuálního generálního ředitele, anebo jde o něco dlouhodobějšího?

Myslím, že to není nic aktuálního, ale současná Rada je k vedení hodně vstřícná. Poté, co v Radě skončil Petr Šafařík, nezůstal tam nikdo, kdo by se nějak výrazněji kriticky vymezoval. A i kdyby, bude solitér a málo dosáhne. Vždyť radní Kňourek je schopen na veřejném jednání Rady děkovat poslancům za to, že radními zvolili pány Jandáka a Dittricha. Tento přispěvatel Parlamentních listů veřejně řekl, že si s nimi rozumí a vidí věci stejně. Přitom víme, s čím Tomáš Kňourek přišel v létě ohledně Vltavy, před tím s Jankem Kroupou, a také už víme, jak to dopadlo.

Kam až to může zajít a jak to může skončit?

Klíčem je Rada ČRo. Zatím se zdá, že se snaží spíš upevnit. Jednají tak, jako by se bránili vnějším silám. Když desítka šéfredaktorů významných českých periodik protestovala vloni v případu Janka Kroupy, vyjádřil se na veřejném slyšení Vítězslav Jandák, že neví, co to je za lidi.

Zatímco oni uvažují v kategoriích poražených a vítězů, reálně je to tak, že postupně prohrává celý Český rozhlas a především my všichni jako jeho koncesionáři. Vezměte si jenom nedávný rozhovor radního Miroslava Dittricha pro DVTV, vše je podle něj v pořádku, rozhlas je v klidu, nálada je výborná, rozpočet vyrovnaný a Petr Fischer svůj odchod pojal zbytečně exaltovaně.

Tím se dostáváme ještě k jiné rovině. Radu volí Poslanecká sněmovna. Zároveň už několik let slýcháme od vrcholných politiků, kterak by se měla veřejnoprávní média zrušit, anebo aspoň změnit způsob jejich financování. Systematicky na média veřejné služby útočí nejen Miloš Zeman, ale třeba také Andrej Babiš…

Pokud by přestala fungovat Rada ČRo, měla by nastoupit v první řadě jiná média a upozornit občany i politiky, že něco není v pořádku. To se teď už z části děje, i když se otevřená a věcná kritika označuje za kampaň. Je to mimo jiné výsledek toho, že se tady média vzájemně nekritizují dlouhé roky. Chybí nám vzájemná mediální kritika, chybí debata, kterou by mezi sebou měla vést veřejnoprávní i soukromá média. Měla by být o jejich roli ve společnosti po listopadu 1989.

A pokud jde o ty politiky?

Přestože se různé nápady na zrušení veřejnoprávních médií a podobně, objevují periodicky, je to nešťastné. Což říkám s vědomím, že naše mediální zákony postupně zastarávají a zcela jistě bychom je potřebovali inovovat. Neměla by to být ale žádná hurá akce. Varoval bych před nahodilou kreativitou. Nešťastná je ta kritika z úst politiků proto, že štěpí a znejišťuje celý mediální terén. Nahrává to bojové mentalitě, která ale není zdravá. Celé prostředí to znejišťuje.

Nevěřím ale, že by to tady politické síly dokázaly zcela zbourat. Situace u nás je přece jen oproti třeba Maďarsku dost jiná. Ostatně na tom rozhlasu se to ukázalo. Pokud by to byl test, jak někteří naznačovali, tak navzdory odchodu Petra Fischera nevyšel. Aktivizovala se veřejnost a ta by si jakýkoli ofenzivnější útok na veřejnoprávní média měla ve vlastním zájmu ohlídat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud