Insolvenční správkyně Mladé fronty: Savov to na mě zkoušel po dobrém i po zlém | info.cz

Články odjinud

Insolvenční správkyně Mladé fronty: Savov to na mě zkoušel po dobrém i po zlém

Psychologické deptání, obtěžování, veřejné očerňování. Takové jsou podle insolvenční správkyně Petry Hýskové metody, kterým čelí během insolvenčního řízení mediálního domu Mladá fronta. Vývoj tam nabral nové tempo minulý týden, kdy odvolaná předsedkyně představenstva Markéta Nováková nechala vydavatelství odpojit od elektřiny a vynutila si jeho stěhování. Navzdory tomu se celé insolvenční řízení blíží do finále – podle Hýskové by to mohlo být během dvou týdnů. „Pokud se nám za Mladou frontu podaří získat přes sto milionů, bude to příjemné překvapení,“ říká Petra Hýsková v otevřeném rozhovoru pro INFO.CZ.

Kolik nyní řešíte insolvencí?

Vlastně ani přesně nevím. Větších konkurzů či reorganizací máme čtyři, pět, pak několik menších konkurzů a desítky oddlužení, kde je agenda poměrně nenáročná a je to spíše o administrativě, kterou zvládá moje kancelář a já na jejich práci pouze dohlížím.

Případ Mladé fronty se mezi nimi nějak vymyká?

Ano, ale ne kvůli samotnému podniku. Vydavatelství a nakladatelství Mladá fronta funguje, to podnikání má hlavu a patu a do budoucna může být úspěšné. Problém je v okolí, které podnik obklopovalo. V osobě majitele a Markéty Novákové (odvolaná předsedkyně představenstva, pozn. redakce), která je dle mého názoru jen loutkou akcionáře a ve skutečnosti namísto funkce statutárního orgánu jen k jeho pokynu realizuje procesní obstrukce. Stejně jako další věřitelé nesporně propojení s panem Savovem nebo paní Novákovou.

Připomenu vývoj minulého týdne: Odvolaná Markéta Nováková skrze firmu, která Mladé frontě pronajímala sídlo, na hodinu vypověděla vydavatelství nájemní smlouvu.

Ano, a přestože tento její krok násilného odpojení dodávek elektrické energie považuji za nezákonný, musela jsem na danou situaci obratem reagovat a firmu přestěhovat, abychom ji udrželi v provozu a pro věřitele zachránili, co se dá. Problémových věcí tam ale bylo víc. Mladá fronta v posledních týdnech čelila poměrně výrazným útokům právě ze strany s panem Savovem propojených věřitelů. Proběhlo např. násilné odpojení datových zdrojů ze strany společnosti Hobson Pro Real, a tím zamezení v přístupu k nezbytně nutným dokumentům. Aktivně jsme se proti takovým nezákonným postupům prokazatelně poškozujícím majetkovou podstatu spolu se zaměstnanci Mladé fronty bránili, což zjevně celá tato skupina nesla nelibě.

Všechno to pak vyvrcholilo právě tím, že společnost CI Office, tedy společnost paní Markéty Novákové, v pondělí v sídle společnosti odpojila elektřinu způsobem, že „natvrdo“ zasáhli do rozvodných sítí, což hlídce Policie ČR na místě potvrdil i přítomný jednatel této společnosti Karel Hlaváček, který se rovněž dostavil. To je zcela jistě nezákonné právní jednání, kvůli kterému podáme trestní oznámení. Podle mě by hodně společností takové zásahy nepřežilo, ale v Mladé frontě jsou skvělí lidé, kteří za to vydavatelství a nakladatelství chtějí bojovat. I proto věřím, že navzdory tomu všemu v pondělí vyjde Euro a v řádném termínu vyjde i Puntík a všechny další časopisy, které mají.

Jaký je vztah mezi managementem a odvolanou předsedkyní představenstva, paní Novákovou, která však stále za vydavatelství vystupuje?

Stávající vedení Mladé fronty se od jejích zpráv zcela distancuje. Téměř pokaždé, když paní Nováková z datové schránky společnosti odešle do insolvenčního rejstříku nějaký přípis, obratem mi od zaměstnanců přijde e-mail – a můžu Vám jich tu nyní hned několik ukázat – kde mi píše vedení společnosti, že z datové schránky Mladé fronty odešel takový a takový dopis a že potvrzují, že jej nenapsali a neztotožňují se s ním.

Jak je to možné? I z pozice předsedy představenstva, kterou donedávna zastávala, bylo třeba k jednání za společnost dvou členů představenstva.

Ono to není de iure právní jednání, ale v momentě, kdy se nějaký dopis vypraví z datové schránky Mladé fronty, tak se má za to, že je podáním společnosti. Myslím, že paní Nováková si s tím, zda jedná v souladu se zákonem, či nikoliv, zjevně příliš hlavu neláme.

V podstatě jediným způsobem, jak zabránit tomuto jednání, je propsat zápis o jejím odvolání z představenstva do obchodního rejstříku, to ale paní Nováková hatí tím, že podala do rejstříku návrh na změnu sídla společnosti, a tím zablokovala všechny další zápisy v řadě. Prostě jen zdržuje. Asi i proto mne nový akcionář požádal o zveřejnění notářského zápisu o jejím odvolání z funkce v insolvenčním rejstříku. Chce tak dát světu na vědomí, že paní Nováková už není statutárním orgánem Mladé fronty a že pokud tak bude nadále vystupovat a poškozovat Mladou frontu a majetkovou podstatu, musí si důsledky přičítat sama sobě.

Kdo je tedy nyní jednatelem Mladé fronty?

Do 25. 6. 2020 byl členem představenstva jen pan Ing. Tomáš Černý, který ale s ohledem na dění kolem společnosti a předchozí nepříjemné zkušenosti vyslovil přání na této pozici již nepokračovat.

Před jejím odvoláním to podle zápisů v insolvenčním rejstříku vypadalo, že paní Nováková, která je statutárem i v jiných společnostech provázaných s Mladou frontou, chce vydavatelství poškodit.

Ano, ona si tu elektřinu v pondělí ráno v podstatě odpojila sama. Tím poškodila Mladou frontu zcela nesporně. Nevím, jestli jí to dochází, ale jen tímto nezákonným odpojením elektřiny vznikne velká škoda na majetkové podstatě, za kterou nese odpovědnost jen ona sama a nikdo jiný.

Chápu to správně, že předsedkyně představenstva Mladé fronty tuto svou společnost cíleně oslabovala? Že ji střelila do nohy?

Přesně tak, jen ji podle mě střelila o něco výš a do podstatně důležitější části těla.

Máte pro to nějaké vysvětlení?

Logické vysvětlení nemám. Jediné, co mě napadá, je, že se původní vlastník a osoby na něj napojené chovají jako děti – pokud oni Mladou frontu nemohou mít, pak nikdo.

Jaká je to pro vás zkušenost, pracovat v takovém prostředí?

Pro mě jako insolvenčního správce je situace po nástupu k takové společnosti vždycky obtížná. Pokaždé, když jsem přišla do nějaké koncernové společnosti z okolí pana Františka Savova, byla jsem akcionářem, statutárním orgánem a jeho právními zástupci v očích zaměstnanců vykreslována jako sedmihlavá saň, která přijde a všechno zničí. Případně jako někdo, kdo jedná na čísi objednávku.

Vždy jsem byla v pozici, kdy měli zaměstnanci přirozenou potřebu se proti mně bránit a nevěřit ničemu z toho, co jim říkám. Zatím se mi je ale vždycky podařilo přesvědčit, kdo je v jejich příběhu „padouch a kdo hrdina“. Nakonec mi uvěřili, že to, co jim říkám, je v zájmu podniku a tedy i jich samotných. Zároveň je ale také pravda, že různé napojené společnosti z koncernu Františka Savova, mnohdy i vedení Mladé fronty, často nepostupovaly v souladu se zákonem.

V jakém smyslu?

Především tím, že vedoucí zaměstnanci často podepisovali věci, které jim někdo dal k podpisu, aniž by o tom příliš přemýšleli. Za ramenem tehdy měli zpravidla seriózně vyhlížejícího právníka, který celé té situaci propůjčoval zdání důvěryhodnosti a toho, že o nic nejde a že je vše v pořádku. Ti manažeři až nyní sami postupně zjišťují, do jaké pasti se dostali. Že se svým jednáním v podstatě podíleli – pokud ne na vyloženém páchání trestné činnosti –, tak alespoň na nesporném poškozování věřitelů. V každém případě je zjevné, že nekonali s péčí řádného hospodáře a nyní jsou zoufalí.

Nový magazín I

Hovoříte o managementu Mladé fronty? Myslíte, že to dělali nevědomě?

Možná nevědomě, z neopatrnosti či neobezřetnosti. Když jste mladý a ambiciózní a přijdete do firmy, kde Vám dají k dispozici pěkné auto a velkou odměnu, tak příliš nepřemýšlíte nad všemi důsledky vašeho jednání a občas zkrátka podepíšete i nějaký ten hanopis…

To máte na mysli nějaký konkrétní případ?

Takových příkladů je mnoho, jen si projděte insolvenční rejstřík Mladé fronty. Ale taková systematika práce v podstatě fungovala ve všech koncernových firmách pana Savova – byl to způsob, jak se snažili ostatní ovlivňovat. Nejdřív po dobrém, potom po zlém. A když zjistí, že neuspějí, tak to ještě několikrát vystřídají, jestli se náhodou v mezičase něco nezměnilo. A i když jim opakovaně sdělujete, že jen děláte svoji práci, tak to stejně nerespektují, logicky... Proto když jim to nevyjde těmi shora popsanými metodami – které podle mě rozhodně nelze považovat za zákonné – přistupují k dalším metodám, jako je psychologické deptání, obtěžování a veřejné očerňování všemi možnými dostupnými způsoby. Takto jsem například zjistila, že si lze zaplatit v označené sekci ČTK článek (ve službě protext, pozn. redakce) třeba o tom, že Hýsková je monstrum, které krade.

Agenturu ČTK jsem přitom považovala za seriózní instituci, stejně jako i mnoho jiných lidí. Proto je takový postup často účinný a všichni, kteří se rozhodnou této skupině pana Savova neposluhovat a nebýt nástrojem nezákonného jednání, tím postupně procházejí. Výsledkem toho je třeba i to, že svědkové se bojí o věci pravdivě vypovídat apod. Mě ale obdobné hanopisy, jejichž autorem je kdokoliv z jeho okolí, zase až tak moc nevadí – naopak, je to jen známkou toho, že svoji práci dělám dobře a důsledně, a že žádným takovým tlakům neustoupím a z řádného výkonu funkce neslevím. A lidé, co mě znají nebo mou práci sledují dlouhodobě, si o věci umí udělat obrázek sami.

Sto milionů by bylo příjemné překvapení

Co se bude s Mladou frontou dít dál?

Všichni poctiví věřitelé mají eminentní zájem především na tom, aby se povedlo Mladou frontu rychle zpeněžit. Čas bohužel – vzhledem ke koronavirové krizi a poklesu inzerce – hraje proti nám. Proto nepreferuji prodej dražbou, která má určitá zákonná pravidla týkající se délky zveřejňování a je tak pro záchranu podniku příliš zdlouhavá, a místo toho chceme vypsat rychlejší výběrové řízení. V minulých dnech jsem předložila soudu návrh na vyslovení výjimky a souhlasného usnesení s přímým prodejem formou výběrového řízení s tím, že nejvyšší podání bude stanoveno ve výši 162 milionů korun. Tento návrh ale po událostech posledních dni budu muset revidovat, neboť čas a prostor pro efektivní prodej se nám výrazně krátí.

To je asi pětinásobek odhadu podle znaleckého posudku.

Ano, ta částka je vysoká, podle mě dokonce zcela nesmyslná. Jenže je to částka, kterou věřitelům za podnik nabídnul pan Jaromír Soukup prostřednictvím společnosti Jaromír Soukup Consulting. Já jsem přesvědčená, že pan Soukup takovými prostředky nedisponuje ani mu je nikdo nepůjčí. Poté, co tento svůj záměr ohlásil, jsem jej vyzvala, aby mi popsal detaily transakce a doplnil, z čeho to chce zaplatit. Do dnešního dne mi na ten e-mail neodpověděl. Ale abych postupovala řádně, tak jsem chtěla začít právě na této částce, a pokud by ji nikdo nesložil, tak bychom sumu snížili na úroveň, která má podle mě objektivně šanci na úspěch.

To je jaká částka?

To si zatím nechám pro sebe. Je to někde mezi částkou, na niž Mladou frontu ocenil znalecký posudek – tedy těch 36 milionů, a zmíněnými 162 miliony. Můj soukromý odhad je, že pokud překročíme hranici 100 milionů korun, tak to bude velmi příjemné překvapení. Vyloučené to ale není.

Hovoříte o nutnosti rychlého prodeje. Kdy předpokládáte, že by Mladá fronta mohla mít nového majitele?

Předpokládám, že v pátek bychom soudu mohli poslat aktualizaci našeho návrhu a v příštím týdnu by mohl vydat usnesení. Prodáno by pak mohlo být do dvou týdnů.

Kolik haléřů na korunu podle vás věřitelé dostanou?

Odhad lze říct až v momentě, kdy budeme mít zpeněženo, do té doby jsou to jenom spekulace. V řízení je přihlášena spousta pohledávek ze skupiny pana Savova, o kterých se můžeme jen domnívat, zda jsou, či nejsou po právu, a případně řešit, jaké by měly mít pořadí uspokojení. Byla bych ráda, kdyby poctiví věřitelé byli uspokojeni zcela, a není vyloučené, že se to povede, byť šance je relativně malá. Na dílčí uspokojení nezajištěných věřitelů je šance poměrně velká. V jakém to ale bude rozsahu, to je v tuto chvíli nejisté.

Jaká budou kritéria při prodeji podniku? Můžete zohlednit i to, aby nový vlastník provoz v co největší míře zachoval?

Hlavním kritériem bude pochopitelně cena, osobně bych si přála, aby byla zohledněna i další kritéria. Na druhou stranu ale, pravidla insolvenčního řízení jsou zákonem nastavena poměrně jednoznačně – jde především o maximální možné uspokojení věřitelů. Takže situace, kdy si to koupí padouch, který za to zaplatí nejvíc, jistě nastat může a já s tím mnoho nenadělám. Ale já si myslím, že to tentokrát dopadne dobře.

Kdo všechno Vám dal najevo zájem o koupi Mladé fronty?

Známí jsou ti, kdo projevili zájem prostřednictvím insolvenčního rejstříku – pan Ivan Zach a GES group, pan Jaromír Soukup, společnost CPI pana Radovana Vítka, brněnské vydavatelství Extra Publishing, jeden či dva další zájemci. Kromě nich eviduji neformálně další tři nebo čtyři zájemce, ale dokud mi svůj zájem formálně nepotvrdí, tak o nich nechci veřejně hovořit.

Ať si tlačí, jak chtějí

Jak vy, tak soudce Zdeněk Strnad jste podniky z okolí Františka Savova obviňováni z podjatosti.

Hlavní důvod těch námitek na podjatosti soudce a mě je dán tím, že oba řešíme všechny koncernové věci týkající se pana Savova. Oba jsme například řešili insolvenci Heavy Machinery Services, která vlastně celou tu lavinu následně spustila. To je ale absurdní důvod podjatosti – mechanismus, podle kterého se příslušný soud řídí, zakládá zákon. Navíc je zcela logický: Já i soudce jsme se v minulosti při výkonu funkce dozvěděli mnoho pro toto řízení relevantních a důležitých informací. Už známe lidi, kteří se na různých postech v různých koncernových společnostech opakují, známe jejich uvažování, principy a postupy, kterými obvykle poškozují majetkovou podstatu… Jsme schopni reagovat rychleji a efektivněji právě proto, že víme, kam se dívat, a potom je šance na záchranu podniku a co nejvyšší uspokojení řádných pohledávek výrazně větší. Pokud by měl případ na starosti někdo, kdo nezná tuto skupinu, pravděpodobně by například neměl šanci zachránit data, podnik či lidi, protože než by objektivně zjistil, jak se věci mají, bylo by už pozdě.

Setkáváte se s nátlakem?

Ano, jistě. Ale oni si mohou tlačit, jak chtějí. Já jsem za těch posledních pět let, kdy mám na starosti řízení okolo pana Savova „otlačená“ ze všech stran, už to ani nevnímám. Jasně, obtěžuje to… a to je vlastně asi jejich pravý motiv – obtěžovat. Nesmyslnými přípisy, trestními oznámeními a podobně. Oni vědí, že se s tím budu muset vypořádat a že mi to logicky zabere nějaký čas, že to budu muset vysvětlovat a tím pádem se nebudu moci naplno věnovat dané věci. To je to, o co jim jde. A upřímně doufám, že se jim to nedaří, i když je to občas velmi náročné.

Když jsem nastoupila do kauzy HMS, tak se mě snažili ovlivňovat prakticky od prvního dne – nejdřív přišli přesvědčovat po dobrém, potom po zlém. Do kanceláře mi třeba nosili prostřednictvím různých osob různé návrhy procesních podání, které požadovali vypravit soudu. Všechny proběhly za jejich dohledu skartovačkou a jasně jsem jim řekla, že se při výkonu své funkce insolvenčního správce ovlivňovat nenechám, a jestli se budou jejich snahy v tomto směru stupňovat tak, že dosáhnout trestněprávní roviny, podám na ně trestní oznámení. Pak se najednou začaly vyskytovat situace, kdy se na mě na různých státních institucích začala objevovat různá anonymní udání. Paradoxně jsem někdy dokonce udávala samu sebe. To mi třeba volali ze stavebního úřadu – měla jsem tehdy byt na Praze 7, kde jsem dělala drobnou rekonstrukci – že evidují mnou podepsané podání, že tu rekonstrukci dělám na černo, což bylo absurdní, když ode mne před tím obdrželi řádnou ohlášku o prováděných úpravách. Tím jsem ale aspoň zjistila, že se to děje, a pak už jsem na to byla připravená a mohla jsem se kvalifikovaně bránit. Nejednou jsem za tu dobu obdobné útoky řešila i s orgány činnými v trestním řízení. Od řádného výkonu funkce insolvenčního správce mne to však neodradilo a vždy jsem v daných řízeních postupovala s nejlepším vědomím a svědomím tak, aby byl účel insolvenčního zákona v maximální možné míře naplněn.

Stojí vám ta práce za to?

Je fakt, že v posledních dnech a týdnech spíš prožívám skepsi, protože například v těch Lounech (insolvence HMS, pozn. redakce) jsme bojovali o přežití a záchranu podniku pět let, všichni z toho byli vyčerpaní, ale nakonec jsme to poskládali dohromady. Zlepšil se stav areálu dlužníka, podmínky pro práci lidí, výrazně se zvýšila hodnota, a tím i šance na vypořádání pro věřitele, ale nový kupující přišel a hned to z nepochopitelných důvodů začal devastovat. Tam ten příběh s dobrým koncem skončil předáním závodu kupujícímu a dál již věc nijak pozitivně ovlivňovat nemohu. Dělat tu práci s plným nasazením a zájmu poctivých účastníků řízení určitě cenu má, otázka je, kde tyto hranice plného nasazení končí…

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud