Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Moskva financovala české neonacisty, tvrdí Rus bojující s propagandou. Na rizika v práci nemyslí

Moskva financovala české neonacisty, tvrdí Rus bojující s propagandou. Na rizika v práci nemyslí

Rusko financovalo neonacistická hnutí v Evropě včetně České republiky. V rozhovoru pro INFO.CZ to tvrdí ruský aktivista a šéfredaktor serveru The Insider zaměřujícího se na boj s dezinfomacemi Roman Dobrochotov. Zároveň se domnívá, že fenomén falešných zpráv není problémem sám o sobě, nýbrž symptomem nefungující společnosti. Podle něj se propaganda od dob Sovětského svazu příliš nezměnila, jen využívá modernější nástroje.

Čtete dezinformační weby? 

Nemusím je číst a sledovat osobně, protože máme tým, který dezinformace monitoruje. Obvykle do toho spadají velká média jako televizní stanice a agentury jako TASS nebo RIA Novosti. Musíme se na ně soustředit, protože mají největší vliv. Nejvíce se právě orientujeme na televizní kanály.

Jsou podle vás propagandistická a konspirační média úspěšná?

Neřekl bych, že jsou zvlášť úspěšná. Ruská strategie je rozdělovat společnost na dvě části. Na lidi, kteří koukají na televizi a nesledují politiku příliš pozorně, a na ty, co se chtějí vyznat v informačním světě a hledají skutečná fakta. Samozřejmě, desítky milionů lidí v Rusku stále sledují televizi, to je základ Putinova voličstva. Tito lidé nejsou připraveni kriticky zkoumat informace. 

Na druhou stranu, když publikujeme naše články, které odhalují podstatu věci, jsou velice čtené. Přečte si je více než sto tisíc lidí denně, což je velice dobré pro nás i ruská média. Lidé chtějí vědět, jak a kdo je klame. A občas je to i velice zábavné. Když odhalujeme, kdo je v ruských televizích za amerického experta na bezpečnost, a zjistíme, že to je chlápek, který prodává muziku a nikdo ho v Americe nezná. Může to být i Rus, který si jen změnil jméno, aby předstíral, že je to Američan. Humor tu funguje jako zbraň.

Co je vůbec cílem takových kanálů? Přesvědčovat, že mají pravdu, nebo vytvořit ve společnosti chaos a nedůvěru ke všemu?

Nenazýval bych to chaosem, ale hlukem. Informačním hlukem. Cílem je stav, kdy si začnete myslet, že nemůžete nikomu věřit, nic není pravda a tak podobně.

Roman Dobrochotov
Ruský novinář, aktivista a šéfredaktor investigativního serveru The Insider. Spoluzaložil hnutí Solidarnost a organizoval několik protestních akcí v letech 2005-2012. V roce 2013 založil The Insider, který se zaměřuje na vyšetřování a odhalování falešných zpráv. V roce 2017 The Insider získalo ocenění od Rady Evropy za svůj projekt „Antifake“. (zdroj: unlock2018.com)

Nedávno publikovala skupina vědců z Washingtonské univerzity studii, ve které analyzuje, jak se dezinformačním webům daří zasáhnout takřka všechny skupiny obyvatel v západním světě. Jak celý systém funguje v Rusku?

Je to jednoduché. Je tu jedno centrum rozhodování, které je součástí prezidentské politiky a administrativy. Oni rozhodují, co je zpráva, která se šíří skrze manažery. To mohou být ředitelé televizí setkávající se se zástupci Kremlu na pravidelných schůzkách, vlastníci trollích farem, webových stránek. Na vrcholu všeho je ale Kreml a pod ním je celá síť různých zdrojů dostávajících signál shora. Vlastně je to strašně pohodlné. Když se podíváte na to, co šíří trollové na Twitteru, je to oficiální politika Kremlu.

Jak moc je rozdílná propaganda, kterou zažíváme dnes, od té z dob Sovětského svazu?

Není to tak odlišné. Liší se nástroje. Tehdy jsme měli pouze Pravdu a jiné oficiální noviny a televizní stanice. Nyní máme trolly nebo hackery, kteří se nabourávají do e-mailů a mění obsah sdělení tím, že do něj přidají dezinformace.

Dezinformace a konspirační teorie ale nejsou novinkou. Jsou tu už dlouho a ne vždy byly spojené s Ruskem. V čem je dnes rozdíl, že je kolem toho takový poprask?

Jedna z nejznámějších konspiračních teorií je kolem Protokolů sionských mudrců. Další o tom, že CIA nechala zastřelit Kennedyho. Tyto dvě velice úspěšné konspirační teorie vytvořily ruské tajné služby. První tajná služba cara Mikuláše II. a druhou KGB a šířily ji levicové americké noviny.

Konspirační teorie jsou součástí propagandy. Samozřejmě miliony lidí je sdílejí bez účasti Kremlu. Konspirace o smrti Johna Lennona nebo Pizzagate v USA neměly nic společného s Ruskem. Ujaly se jen kvůli tomu, že je spousta hloupých lidí, kteří jim věří. 

To je jak se starými věcmi. Existovaly vždycky, ale nevšímali jsme si jich, protože byly prostě někde zastrčené. Nyní jsou tu a my jsme je zaznamenali. Staly se více veřejnými. Také využívání konspiračních teorií k propagandě tu bylo i dříve, ale nyní se díky sociálním sítím stává snazší je šířit.

Měly by být sociální sítě nějak zodpovědné za to, jaký obsah se na nich vyskytuje?

Nemyslím si. Jen poskytují prostor. Ale ony chtějí být zodpovědné. Chtějí vytvářet mechanismy, které budou bránit šíření falešných zpráv a falešných účtů. Speciálně se orientují na ty, které jsou v rozporu s jejich hodnotami, například šíří nenávist nebo násilí. Je to pro sociální sítě velká výzva, ale nemyslím, že je Zuckerbergovou povinností bojovat proti falešným zprávám. 

Naopak je povinností občanské společnosti vytvořit systém, ve kterém lidé nebudou konspiracím věřit. Když lidé budou chtít najít konspirace, najdou je. Když nebudou chtít uvažovat kriticky, nebudou. Je to záležitost vzdělávacího systému, médií a občanské společnosti, aby naučily lidi být zodpovědní při konzumaci informací. Je to otázka mediální gramotnosti.

Jsou vlastně nebezpečnější dezinformační média, nebo lidé, kteří propagandě věří?

Není to něco nebezpečného. Je to symptom, že se něco nebezpečného už stalo. Pokud lidé sdílí konspirace a propagandu, je to v první řadě symptom nízké důvěry v zodpovědnost mainstreamových médií. Celosvětovým problémem je, že mainstreamová média nejsou v kontaktu se značným množstvím lidí. V autoritářských zemích to můžeme vnímat také jako příznak neexistence nezávislých médií. Například v Rusku, pokud chcete být profesionální, čelíte cenzuře a politickým problémům.

Je to výsledkem velkého problému v informační světě. Skýtá to nebezpečí, protože to dává prostor populistům nejen v Rusku, ale také v Evropě a Americe. Prostor dostávají také extremisté. Na západě není propaganda jako v Rusku, ale konspirační teorie zde mají stejný efekt.

Zaznamenal jste během vaší práce nějakou formu spolupráce či dohod mezi Kremlem a západními politickými představiteli a stranami?

Zkoumali jsme, jak Moskva financuje neonacistické strany v Evropě. Byly mezi nimi i ty v České republice, Maďarsku, Polsku nebo na Slovensku.

„Musíme pracovat, jako by tu žádná rizika nebyla. Doufáme, že není možné zabít či zavřít všechny novináře. Poté by byl odpor ruské společnosti daleko větší.“
Roman Dobrochotov, šéfredaktor The Insider

Které to byly?

Teď si přesně nevzpomínám, ale byli to lidé, kteří dostávali peníze a pak je rozdávali mezi malá a ne moc vlivná neonacistická hnutí. Z těch větších víme o Marine Le Penové, která dostávala velkou finanční pomoc z Ruska.

Vedou se debaty, jak moc bylo Rusko zapojené do zvolení Donalda Trumpa. Nemyslím, že by Trumpa ovládali, ale věřím, že mohou mít kompromitující materiály včetně nějakých videozáběrů. Není pochyb, že Moskva má strategii podpory stran a hnutí bojujících proti establishmentu, NATO, evropské integraci a západním hodnotám jako je tolerance. 

Kam se v současnosti nejvíce orientuje pozornost Kremlu? Na Sýrii?

Řekl bych, že nejvíce pozornosti se věnuje obecně udržování moci. Všechny ostatní věci jsou s tím propojené. Sýrie i Ukrajina jsou součástí Putinovy strategie, jak být populární uvnitř vlastní země.

Pojďme na závěr k tomu, jak na vás dopadá specifické ruské prostředí. Čelil jste během své práce pro server The Insider vyhrožování či zastrašování?

Ne tak docela. Neznamená to, že když nedostáváme vyhrůžky, nejsme v nebezpečí. Ale nemůžeme pracovat s myšlenkami na rizika, protože by to ohrozilo naši objektivitu. Snažíme se pracovat tak, jako bychom žili ve svobodné zemi. Vydáváme cokoli chceme a obvykle si vybíráme zakázaná témata.

Necítíte navzdory těmto slovům strach? Z poslední doby máme přeci spoustu případů, kdy byli novináři v Rusku umlčeni i vraždou.

Chápeme rizika, ale prostě to nemůžeme brát v potaz. Musíme pracovat, jako by tu žádná rizika nebyla. Doufáme, že není možné zabít či zavřít všechny novináře. Poté by byl odpor ruské společnosti daleko větší.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1