ANALÝZA: Ficovo odcházení má hořkou pachuť. Než by ustoupil, raději vyvolal ústavní krizi

Adam Kotrbatý

Slovensko je svědkem dalšího dějství seriálu pokusů bývalého premiéra Roberta Fica odejít z nejvyšší stranické politiky. Ficův plán stát se předsedou Ústavního soudu se ale hroutí. Předseda nejsilnější vládní strany Směr se však zatím odmítá vzdát. Kvůli postu v Košicích dokonce neváhal uvrhnout zemi do hluboké ústavní krize.

Jestli se v Česku čas od času pozastavujeme nad neschopností státu, stran a společnosti důstojně se postarat o bývalé premiéry a u některých spíláme jejich rozkladnému vlivu na stranickou politiku, měli bychom vědět, že může být hůře. Názorný příklad nabízí v těchto dnech Slovensko. Odcházení expremiéra Roberta Fica neohrožuje jenom stranu, nýbrž fungování vrcholného orgánu tamní justice.

A nejen to. Blížící se prezidentské volby se místo souboje idejí scvrkly na jediné téma – jmenování Fica ústavním soudcem. Stejná věc minulý týden ovládala celou stranickou scénu. Vše se točí kolem Fica. Jedni (Směr) přemýšlí, jak předsedu do čela košické instituce dostat, druzí (opozice), jak tomu za každou cenu zabránit. A třetí (koaliční partneři Směru) zase marně dumají, jak z celé šlamastiky vybruslit s co nejdůstojnější tváří.

Dostál: Koalice může být v klidu. Čísla předznamenala volební kolaps opozičních stran

sinfin.digital