ANALÝZA: Trump vyzývá Evropu k přijetí nebezpečných džihádistů ze Sýrie. Jaká jsou úskalí a rizika? | info.cz

Články odjinud

ANALÝZA: Trump vyzývá Evropu k přijetí nebezpečných džihádistů ze Sýrie. Jaká jsou úskalí a rizika?

Unijní země v čele s Velkou Británií, Německem a Francií se bouří proti výzvě amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby Evropa přijala zpět a soudila své občany, kteří se v uplynulých letech připojili k teroristům ze samozvaného Islámského státu. Jaká rizika jsou s jejich návratem spojená a co by stovky radikálů v Evropě čekalo, pokud by dotčené země Trumpovu výzvu vyslyšely? A co to znamená pro Česko? Tady jsou klíčové otázky a odpovědi.

O jakých bojovnících je řeč a kolik se jich může do Evropy vrátit?

„Spojené státy vyzývají Británii, Francii, Německo a další evropské spojence, aby vzali zpět víc než 800 bojovníků IS, které jsme zadrželi v Sýrii, a postavili je před soud. Chalífát stojí před pádem,“ napsal o víkendu na twitteru americký prezident Donald Trump v souvislosti s očekávanou porážkou takzvaného Islámského státu v Sýrii. Ta by podle arabsko-kurdské koalice SDF, která bojuje o poslední baštu islamistů na východě země, měla přijít každým dnem.

Právě blížící se symbolické vítězství nad džihádisty je důvodem, proč Spojené státy najednou tlačí na Evropu, aby si zadržené islamisty vzala zpět. Trump totiž navzdory odporu svých bezpečnostních poradců v prosinci oznámil plán stažení amerických vojáků ze Sýrie. Odchod Američanů staví zúčastněné strany před praktický problém – co udělat se zajatci, až americké jednotky zmizí.

Obavy mají především syrští Kurdové. Jejich síly SDF podporované Spojenými státy v boji proti IS zajaly asi 800 bojovníků, 600 žen a víc než 1200 dětí pocházejících z desítek zemí světa. Kurdské úřady ale upozorňují, že nejsou schopné se s tímto břemenem samy vypořádat. Dlouhodobě proto volají po tom, aby si domovské země vzaly své občany zpět. Region je podle nich stále nestabilní a hrozí, že zadržení bojovníci IS dříve nebo později utečou a pak se na vlastní pěst vrátí do Evropy, dost možná mimo pozornost úřadů a tajných služeb.

Podle experta na terorismus Oldřicha Bureše, který vede Centrum bezpečnostních studií na Metropolitní univerzitě Praha a přednáší rovněž na Katedře bezpečnostních studií Univerzity Karlovy, je Trumpova aktuální výzva především nátlakem na spojence, aby v boji proti terorismu dělali víc. „Je otázka, zda těch 800 tvoří spíš lidé z bojů o poslední vesnice, které skončily před několika dny, anebo zda je to celkové číslo lidí, které už Američané a jejich spojenci na místě zadrželi během předchozích bojů. To není úplně jasné. Pokud by to byla druhá možnost, většinu z nich vězní spíše kurdské jednotky než američtí vojáci,“ říká Bureš pro INFO.CZ.

Kam mají zadržení islamisté jít a proč od nich Evropa dává ruce pryč?

Podle loňské zprávy Mezinárodního centra pro studium radikalizace prestižní univerzity King’s College London se od dubna 2013 do června 2018 k Islámskému státu v Sýrii a Iráku přidalo více než 41 tisíc občanů z 80 zemí světa. Nejčastěji sice pocházeli ze zemí Blízkého východu, téměř šest tisíc z nich však přišlo ze západní Evropy – na vrcholu pomyslného žebříčku stojí Francie, následovaná Německem, Velkou Británií, Belgií a Švédskem.

Právě tyto evropské země se tak staly největšími zdrojovými státy zahraničních bojovníků a dalších sympatizantů, kteří se nechali zlákat propagandou IS. Velká část z nich se už do domovských zemí vrátila, nebo ve válce za Islámský stát přišla o život, stovky dalších ale na místě zůstávají. Někteří by se chtěli vrátit – to je případ i devatenáctileté Britky Shamimy Begumové, jejíž příběh v současnosti poutá pozornost médií napříč celou Evropou. Jako nezletilá v roce 2015 odešla do Sýrie, aby se připojila k Islámskému státu, teď žije v uprchlickém táboře a chce se vrátit domů – její dvě děti zemřely na nemoci a podvýživu, ráda by proto ochránila alespoň své třetí dítě, které právě přivedla na svět.

Británie se ale k přijímání lidí, kteří se připojili k Islámskému státu, staví velmi odmítavě a podobně jsou na tom i další unijní země. A například do Německa, odkud podle tamních bezpečnostních služeb do Sýrie a Iráku odešlo asi 1000 lidí, se už třetina radikálů vrátila. Někteří pak byli trestně stíháni nebo se museli účastnit nápravných programů, které je mají deradikalizovat a vrátit zpět do společnosti. 

„Postoj všech evropských států byl doposud takový, že zahraniční bojovníky zpět přijímat nechtějí. Některé státy, jako například Velká Británie, to deklarovaly velmi otevřeně,“ popisuje Bureš s tím, že tvrdý postoj vůči zahraničním bojovníkům razí také Francie. V souvislosti s plánovaným stažením amerických vojáků se v zemi začalo diskutovat o tom, zda neudělat výjimku alespoň pro děti a ženy, ani to však není vnímáno zrovna pozitivně. V případě Francie jsou přitom takových dětí stovky.

„Doposud tedy evropské řešení bylo: nechme je tam. Zejména pokud byli zajati v Iráku, kde fungují soudy. Radikálové z Evropy tam většinou podstupují krátký proces, v němž jsou odsouzeni k trestu smrti, a to včetně žen, které se bojů nutně přímo neúčastnily,“ vysvětluje Bureš. Dotčené evropské země si přitom trvají na svém a netváří se, že by chtěly Trumpovu výzvu vyslyšet. Například francouzská vláda tento týden uvedla: „V tuto chvíli nebudeme přístup měnit“. Mluvčí britské premiérky Theresy Mayové zase potvrdil dřívější stanovisko vlády, že cizinci v řadách Islámského státu by měli být souzeni tam, kde byli zadrženi.

Jaká jsou rizika návratu?

Po sérii teroristických útoků, které se v Evropě v minulých letech odehrály, mají evropské vlády strach z další vlny teroru. „Takové riziko by se podle předchozích akademických studií týkalo jednoho z deseti až patnácti islamistů, ale je otázka, zda by v případě Islámského státu toto číslo nebylo vyšší. Zahraniční bojovníci ze Sýrie a Iráku jsou jiní, než jaké jsme viděli například v Afghánistánu v 80. letech,“ vysvětluje Bureš. Podle něj jsou největší hrozbou hlavně ti radikálové, kteří byli zajati až v poslední době – bojovali totiž takzvaně do posledního dechu a odmítali se vzdát. Tvoří tedy tvrdé islamistické jádro.

Návrat stovek islamistů do Evropy navíc může pobouřit společnost, která má teroristické útoky na svém území stále v živé paměti, což by pro lídry zemí mělo zásadní politické následky. 

Expert na terorismus a bezpečnost však upozorňuje i na další riziko, které jejich návrat představuje. Pokud se podaří bývalé členy Islámského státu odsoudit a poslat za mříže (což je navíc extrémně složitý úkol), mohou poměrně snadno radikalizovat další vězně. V případě vyslyšení Trumpovy výzvy by se přitom evropské státy musely vypořádat s příchodem desítek až stovek islamistů najednou – problém radikalizace ve věznicích by se tak ještě znásobil.

„Akademický výzkum jednoznačně ukazuje, že věznice jsou 'univerzitami radikalizace'. Je tedy možné, že by ovlivnili další vězně, případně by svou vlastní radikalizaci ještě více prohloubili. Evropské země se to snaží řešit různými způsoby, jako je jejich izolace v oddělených částech věznic. Další razí opačný přístup a snaží se je naopak co nejvíce rozptýlit po věznicích, aby nebyli koncentrováni na jednom místě,“ dodává Bureš.

Co islamisty po návratu čeká?

Evropské státy se sice ze všech sil snaží své občany napojené na Islámský stát udržet mimo své území, přiznávají ale, že jim nemohou bránit v tom, aby se do domovské země vrátili – byť s vidinou soudu. Faktem také je, že ověřit totožnost těchto lidí není v Sýrii často možné, což komplikuje i zahájení soudního řízení.

Právě soud by po návratu neměl minout nikoho, kdo se k Islámskému státu přidal. „Každý, kdo sám sebe dostal do této situace, může očekávat, že pokud se vrátí do naší soudní pravomoci, bude vyslýchán, vyšetřován a potenciálně i stíhán,“ prohlásil koncem minulého týdne šéf britské tajné služby MI6 Alex Younger. Požadavek vzít zpět bojovníky IS a podrobit je soudnímu řízení, je ale v drtivě většině případů zkrátka těžko proveditelný, což Washingtonu v neděli vzkázal i německý ministr vnitra Heiko Maas.

Zahájit a úspěšně dokončit soudní řízení s bojovníky IS je extrémně problematické také podle Bureše. Jak popisuje pro INFO.CZ, každý radikál, který se vrátí zpět a neunikne pozornosti úřadů, je po příjezdu zatčen a podroben bezpečnostní prověrce. Úřady se pak snaží získat co nejvíce informací o tom, co tito lidé v Sýrii a Iráku dělali a jakých zločinů se případně dopustili. Zajišťování relevantních důkazů je ale takřka nemožné.

„Částečně může pomoct takzvaná sebeinkriminace – to znamená, že se lidé sami fotili a dávali tyto fotky na facebook, instagram a podobně. Ale nejde na to stoprocentně spoléhat. Navíc řada zpravodajských informací o tom, že jsou tito lidé nebezpeční, u soudního řízení neobstojí. Standard toho, co lze označit jako důkaz, je totiž výrazně výše,“ vysvětluje Bureš.

INFOGRAFIKA: Íránský vliv na Blízkém východě

Mnozí z islámských radikálů navíc cestovali do Sýrie a Iráku v době, kdy ještě samotné cestování nebylo trestné. Aktuální zákony týkající se problematiky zahraničních bojovníků totiž začaly vznikat až v letech 2015 a 2016 – tedy až poté, co se do Sýrie a Iráku velká část z nich vydala. Úřady si proto často neví rady, podle jakých zákonů je mají soudit.

„Odsoudit někoho za válečné zločiny by v praxi znamenalo vydat se do Iráku a Sýrie, aby bylo možné zajistit dostatek důkazů. Většina těchto lidí proto bude souzena většinou za činy, jako je připojení se k teroristické skupině nebo rekrutování dalších radikálů a podobně. V takových případech hrozí nejrůznější tresty – liší se to stát od státu. Nejtvrdší přístup vidíme ve Francii, kde se to může blížit až deseti rokům, v ostatních případech to je ale většinou od tří do šesti let. To není zrovna dlouho a podle některých odborníků se tak problém jen odsouvá na pozdější dobu, kdy z věznic začnou bývalí radikálové IS vycházet,“ popisuje Bureš.

Podle některých odborníků proto není souzení řešením. Většina evropských států se spíše snaží efektivně postupovat v takzvané deradikalizaci, která má islamisty převychovat a zapojit zpět do společnosti. „Samozřejmě se vedou debaty o tom, co deradikalizace vlastně znamená – jestli je to jen vzdání se násilí, nebo také radikální ideologie – a zda je vůbec smysluplné něco takového od bojovníků IS očekávat,“ říká expert s dodatkem, že vzhledem k velkému množství radikálů, kteří odešli, není v silách tajných služeb, aby všechny navrátilce následně setrvale a dlouhodobě sledovaly. A to je další důvod, proč evropské státy více či méně otevřeně odmítají zahraniční bojovníky přijímat zpět.

Týká se problém i Česka?

Problém repatriace radikálů ze Sýrie by se mohl týkat i Česka – dva čeští občané se totiž do syrského konfliktu také zapojili, jak INFO.CZ popsalo v investigativním seriálu Příběh radikalizace. Nebojovali však po boku Islámského státu, ale zřejmě v řadách teroristické organizace Fronta za dobytí Sýrie. Jde o nástupnickou organizaci teroristické An-Nusry, která bývala syrskou odnoží Al-Káidy. Připojili se k ní bratr a švagrová bývalého pražského imáma Samera Shehadeha – všichni tři jsou obviněni z podpory terorismu, respektive přímé účasti v teroristické organizaci.

O návrat do Česka by museli požádat, pak by proces probíhal stejně jako v ostatních zemích Evropy. „I v případě České republiky by takoví lidé byli podrobeni monitoringu zpravodajských služeb. Máme zákonodárství, které musí splňovat standardy OSN i EU, která se v tomto ohledu snaží koordinovat právní odpovědi všech evropských států – to znamená, aby například existovala společná minimální definice toho, kdo je zahraniční bojovník,“ říká Bureš.

Jaká je alternativa?

Pokud státy Evropské unie nevezmou zpět své občany, „alternativa není dobrá“, varuje Trump. „Museli bychom je propustit. A Spojené státy nechtějí být svědkem toho, jak tito islamisté pronikají do Evropy, kam by podle předpokladů odešli,“ napsal na twitteru šéf Bílého domu. Podle Bureše je však otázka, zda Trump myslí svá slova vážně a skutečně by dopustil propuštění všech 800 lidí na svobodu.

„Pokud by je Spojené státy propustily, znamenalo by to velkou komplikaci. Já proto nevěřím tomu, že by to skutečně nastalo. I někteří američtí generálové se nechali slyšet, že to není dobrý nápad. Doufám proto, že to je jeden z výroků Donalda Trumpa, který nebude naplněn – přinejmenším ne takovým způsobem, že by se v Sýrii ze dne na den 800 zahraničních bojovníků ocitlo na svobodě,“ říká Bureš s tím, že by to zkomplikovalo situaci i kurdským jednotkám na místě.

„Pro ně je ale problém i samotné zadržování těchto lidí. Z mého pohledu jsou proto možnosti dvě. Jednou z nich je varianta Irák. Pokud Sýrie začne být stabilizovanou zemí a bude možné se spolehnout na místní soudní systém, mohli by být radikálové souzeni tam, kde páchali zločiny. To je taková standardní odpověď evropských států, v Sýrii je ale situace stále velmi komplikovaná a nelze říct, že jde o funkční stát. Je tedy otázka, zda je něco takového možné. Očekával bych ale, že alespoň některé evropské státy budou chtít tuto argumentaci po porážce IS oprášit,“ říká odborník.

Druhá možnost je pak podle něj rozhodnutí evropských zemí, že budou přijati jen někteří z 800 radikálů. Státy prý budou argumentovat tím, že ne všichni jsou zahraničními bojovníky z Evropy. „Evropské státy ale budou tlačeny k tomu, aby alespoň některé přijaly. Z mého pohledu k tomu nebude příliš velká vůle. Tipoval bych, že budou přijaty především ženy a děti, spíše než zahraniční bojovníci. A obzvlášť ne ti, kteří byly zajati v posledních bojích, protože to je skutečně to nejtvrdší jádro,“ uzavírá odborník.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud