Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Chtěl zastavit útočníka, ten mu vystřelil do obličeje. Svědectví teroru v kanadské mešitě

Chtěl zastavit útočníka, ten mu vystřelil do obličeje. Svědectví teroru v kanadské mešitě

Kanadské město Quebec se probouzí do mrazivého rána. V historickém centru stojí zátarasy, policie dál prohledává okolí mešity, do které večer vtrhli dva maskovaní útočníci a zabili šest lidí. Osm lidí je zraněných, tři podle záchranářů bojují o život. Identitu zadržených podezřelých zatím úřady tají, podle svědků ale mluvili quebeckým přízvukem a křičeli arabská hesla. Na venek se teď dostávají první příběhy obětí a přeživších.

Hamid Nadji stojí za policejní páskou nedaleko islámského centra viditelně otřesený. V mešitě měl v době útoku známé. To, co se stalo, ví od nich, oni sami mluvit nechtějí. Situaci uvnitř popisuje novinářům z deníku Montreal Gazette jako masakr a krveprolití.

„Jednomu muži útočník vystřílel náboje do tváře, protože se na něj pokusil vyskočit a zastavit ho. Další tři zemřeli, protože se pachatele snažili chytit,“ říká Nadji.

Pachatelé podle svědků útočili na fáze. Nejprve vešli dovnitř, poté odešli, venku si znovu nabili zbraně a začali znovu střílet. Poté to ještě jednou zopakovali. Na sobě měli tmavé oblečení a lyžařské masky.

„Hodně lidí, kterým se tento útok podařilo přežít, opustilo své rodné země, aby se podobným situacím vyhnulo. Podobným traumatem už si prošli a nechtěli, aby něco takového zažili i jejich děti,“ říká Nadji.

Mešita byla častým terčem výhrůžek

Quebecká mešita má zhruba pět tisíc členů, v okolí města je jednou z šesti islámských svatyní. Loni v létě u ní vandalové nechali prasečí hlavu zabalenou do celofánu se stuhou, mašlí a vzkazem „Dobrou chuť“. O tři týdny později se našel dopis s nápisem: „Co je vážnější: prasečí hlava nebo genocida?“ Vedení centra dostalo i další výhrůžky, v posledních týden se prý ale situace uklidnila a nové nepřibývaly.

„Máme velmi dobré vztahy s našimi sousedy, s touto komunitou,“ řekl kanadským novinářům ředitel islámského centra Mohamed Yangui. „Existuje tu vzájemný respekt – a teď se stalo něco tak dramatického.“

V okolí budovy je podle Yangui řada bezpečnostních kamer, jejichž záznamy teď budou vyšetřovatelé zkoumat. Oficiálně už stejně jako premiér Justin Trudeau mluví o terorismu.

Kanada jako symbol multikulturalismu

Kanada na podobné útoky zvyklá není. Quebec navíc patří k městům s nejnižší mírou kriminality. Místní jsou proto incidentem otřesení. „Máme pocit, že se nám to zdá,“ řekl na tiskové konferenci starosta města Regis Labeaume. „Quebec, naše krásné město, teď truchlí. V minulosti jsem několikrát řekl, že navzdory míru, který tu panuje, nejsme podobným útokům imunní. Tento incident to potvrdil.“

 „Okamžitě jsem si to spojila s tím, co se teď děje ve Spojených státech, s novými zákony o migrantech, kdy se lidé nemůžou vrátit zpět,“ řekla agentuře Canadian Press obyvatelka Quebeku Carol-Ann Andrewsová.

Kanada, která je vyhlášená svou politikou multikulturalismu a otevřeností k uprchlíkům, se s většími teroristickým útokům dosud nepotkala. V říjnu 2014 zastřelila quebecká policie muže, který vyhrožoval policistce. O dva dny později zaútočil sám od sebe radikalizovaný muž na válečný památník v Ottawě, kde zabil vojáka a později vtrhl do budovy parlamentu. Loni v srpnu pak policie ve městě Strathoy zastřelila muže, který údajně připravoval bombový útok na městskou hromadnou dopravu.

Vlna solidarity

Útok už odsoudili nejvyšší představitelé Kanady. Lítost a soustrast vyjádřil například i starosta města New York. Napříč zemí jsou plánovaná pietní setkání, na sociálních sítích už pod heslem „Všichni jsme obyvatelé Quebeku“ kolují posty, které vyjadřují lítost pozůstalým. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744