Expremiér Ehud Barak pro INFO.CZ: Blízký východ je tvrdý, Izrael je nejsilnější a musí to tak zůstat | info.cz

Články odjinud

Expremiér Barak pro INFO.CZ: Blízký východ je tvrdý, Izrael je nejsilnější a musí to tak zůstat

Byl izraelským premiérem i ministrem obrany, v převlečení za ženu se zúčastnil odvety za akci palestinských teroristů na mnichovské olympiádě z roku 1972. O 28 let později stál jen krůček od dohody s palestinským Jásirem Arafatem. Právě neúspěch jednání v americkém Camp Davidu zřejmě přispěl k politickému pádu izraelské levice nakloněné míru. Někdejší izraelský premiér a dlouholetý voják Ehud Barak (77) nyní přijel do Prahy v roli byznysmena zastupujícího firmy z IT a konopného průmyslu. Pro INFO.CZ při té příležitosti pohovořil o bezpečnostních hrozbách, napětí mezi USA a Íránem i situaci v Izraeli, kde se jen těžce rodí nová vláda. 

Přednášel jste v Praze (na CEVRO Institutu) o kybernetické bezpečnosti? Proč?

Celý svět zaznamenává dramaticky vyšší výskyt kybernetických útoků. Ušetřeno jich nezůstalo ani Česko. Podle našich analýz se situace do budoucna ještě zhorší. Chtěl jsem představit izraelské nástroje kybernetické bezpečnosti od firem, se kterými spolupracuji. Nabízíme je úřadům a vládním agenturám, které s jejich pomocí mohou bránit úderům stále schopnějších útočníků, ať jde o zločinecké skupiny, politicky motivované nepřátele či prostě jen jednotlivce, hackery, kteří se pak pokusí ukradené informace prodat.

Kdo je v tomto ohledu největší hrozbou pro Česko?

Nepřísluší mi je identifikovat, sami Češi jistě nejlépe vědí, kdo je ohrožuje. Obecně platí, že vůdčími globálními mocnostmi v této branži jsou – ať už je vnímáte jakkoli – USA, Rusko, Čína a Izrael. S tím, že jsme svědky zvýšeného úsilí KLDR a Íránu o vstup do pomyslného prestižního klubu.

Co se Íránu týče: napětí mezi ním a USA, respektive jejich spojenci, znatelně roste. Izrael patří k nejbližším americkým přátelům v kraji. Očekáváte v regionu nové boje? Nebo dokonce střet mezi Teheránem a Washingtonem?

Jakkoli došlo k významnému zhoršení už tak nedobrých vztahů mezi USA a Íránem, nemyslím, že by nynější napětí vyústilo v otevřený konflikt těchto rivalů. Může se ale stát, že zahraniční spojenci Íránu vyhodnotí situaci jako důvod k akci a zaútočí na americké objekty – lodě, letadla, civilní zařízení nebo třeba ropné vrty, o vojenských cílech nemluvě. A součástí jejich operací mohou být také kybernetické útoky.

Na druhou stranu, nelze zcela vyloučit, že USA v určitém okamžiku shledají zásah proti Íránu nezbytným. Tuto tendenci vykazují některé vůdčí osobnosti nynější americké administrativy, teď mám na mysli kupříkladu prezidentova poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona. Podle jejich představ lze provést izolované, chirurgicky přesné útoky na vybrané íránské cíle, nejspíše ty spojené s jaderným programem. Washington by je považoval pouze za signál, ukázku toho, co by mohlo následovat. Rozhodně by nemělo jít o předehru ke klasické válce…

Ale znovu, neříkám, že se to stane, vyloučit takový průběh ovšem nelze.

Kdo je Ehud Barak?
Narodil se roku 1942 v britské Palestině. Po vzniku Izraele sloužil ve speciální armádní jednotce a nakonec i jako náčelník generálního štábu. Po vstupu do politiky se stal ministrem obrany a premiérem (1999-2001).

Mluvil jste o spojencích Íránu, jako je libanonská skupina Hizballáh. Domníváte se, že Izrael může v této zjitřené době čekat z její strany útok?

Nemyslím, že k němu dojde právě teď. Írán nyní posiluje kapacity svého libanonského spojence, vybavuje ho dalšími, technicky pokročilejšími a tedy přesnějšími raketami. Snaží se dostat co nejblíže k našim hranicím. V tuto chvíli není v jeho zájmu odstartovat střet s námi. Izrael ovšem musí být každopádně připraven vždy a na vše.

Jak se Izraeli žije vedle Sýrie, kde Írán získal značný, možná rozhodující vliv? Jakou budoucnost má vlastně židovský stát v tomto regionu?

Věřte, že bychom raději žili v západní Evropě, nebo Skandinávii…

Ale tam by lidem z Izraele byla patrně zima.

Právě…

Ne, otevřeně řečeno, Blízký východ je tvrdý kraj. Nikdo tam nemá slitování se slabším. Nikdy nedostanete druhou šanci se ubránit. Jako si jednotlivec nemůže vybrat rodiče, tak stát nevolí vlastní sousedy. Dobrá zpráva pro Izrael ale je, že jde o suverénně nejsilnější stát stovky kilometrů daleko. A tak to musí zůstat.

K Izraeli a jeho stabilitě. Vítěz dubnových voleb a lídr pravicové strany Likud Benjamin Netanjahu má problém sestavit vládu. Čeká se nové hlasování... 

Chci podotknout, že obranyschopnost Izraele jistě – a naštěstí – nezávisí na Netanjahuových schopnostech vytvořit koalici.

V každém případě brzké opakování voleb by bylo v našem systému něčím docela novým.

(Rozhovor byl veden v úterý 28. května po poledni s tím, že Netanjahu měl lhůtu do středečního večera. Vládu nedokázal sestavit a parlament nasměroval zemi k předčasným volbám v polovině září – pozn. redakce)

Byl jste ministrem obrany i premiérem. Zvažujete návrat do politiky?

Ne. A doufám, že mě k tomu události ani nedovedou. Angažuji se teď v byznyse. Nejen v oblasti kybernetické bezpečnosti, ale i ve společnostech podnikajících v lékařském využití marihuany. Mám tedy jiné plány.

Umírněně levicová Strana práce, které jste šéfoval a v jejímž dresu jste se dostal do pozice premiéra, postupně ztrácela na síle. V letošních volbách se pak doslova propadla mezi malé partaje, když získala jen šest poslanců. Co se stalo?

Věřte, že mě to osobně bolí. Jsem ale od přírody optimista a předpokládám, že strana navzdory poslednímu výsledku nezanikne, že se nerozplyne. Také na pravici měli problémy, v naší politice je to vždy nahoru, dolů.

V Izraeli jsme navíc podobně jako zde svědky posunu k radikálnějším postojům. Vždyť se podívejte na výsledky evropských voleb: posílili zelení a krajní pravice, přičemž strany blíže středu ztrácejí! Voliči opouštějí myšlenky hlavního proudu, umírněnost se teď prostě nenosí.

Izrael se stačil proslavit jako země technologických inovací, teď je o něm ale slyšet také v souvislosti a marihuanou…

Byli jsme známí jako země mléka a medu. Teď jsme zemí mléka, medu a konopí. Ostatně, navazujeme na dlouhou tradici – najdou se u nás tací, podle kterých někteří naši proroci kouřili marihuanu. Nemluvě o mladém Židovi, který se rozhodl chodit po vodě…

Je v současné Izraeli kouření marihuany legální?

Ne, konopí je povolené jen pro léčebné účely. Předpokládám ale, že během několika let jej bude možné používat i pro rekreační účely. Ostatně, v demokratických, západních zemích jde o zřetelný trend… Jen na okraj: i když se angažuji ve společnosti pracující s konopím, sám marihuanu nekouřím.

Na téma léčebného konopí jste v Praze mluvil také s premiérem Andrejem Babišem. Chcete konopné produkty vyvážet do Česka?

Chceme naše produkty vyvážet kamkoliv, kde nás přivítají. Rádi bychom se prosadili na evropském trhu.

Ještě k nadšení pro inovace a tzv. start-upy. Loni jsem v Jeruzalémě navštívil speciální hub určený pro ortodoxní věřící, kteří podnikali v programování nebo se mu učili. Při procházce sobotním Jeruzalémem jsem se ale neubránil dojmu, že město žije podle jejich pravidel. Čí představy o světě tedy ve Svatém města a celé zemi vítězí?

Příslušníci ortodoxní komunity jsou nepochybně bystří lidé, kteří by měli šanci zapojit se do ekonomického života země. Je ale vhodné, aby se od co nejútlejšího dětství učili matematice a angličtině – tyto předměty jsou předpokladem pro rozkvět start-upů, do kterých jsme se tak zamilovali. Nicméně, ortodoxní věřící dosud dávají přednost jiným znalostem. A mají za to, že stát k životu prostě nepotřebují. Preference jednotlivců z této komunity se ale postupně mění. I oni chtějí lepší zdravotní péči, vzdělání, právě v těchto kruzích registrujeme nejnižší životní úroveň. Každá vláda ví a řeší, že na izraelském trhu práce jsou nejméně zastoupeny dvě skupiny obyvatel: Arabky (izraelské občanky arabského původu – pozn. redakce) a ortodoxní muži.

Věříte tedy ve smír mezi sekulárními a ortodoxními židy? 

Židé jsou přeborníci, mistři světa v diskusích. Ve vyjednání. A jsou schopni dohody. Ortodoxní židé mají příslušný vliv, který uplatňují skrze vlastní, nepříliš velké politické strany. Nemyslím, že právě přebírají moc nad ulicemi a městy. Předpokládám klidnou koexistenci v naší společné zemi.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud