Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Klausovy příručky o migraci. Vydává je Orbánův think tank, populisté i krajní pravice

Klausovy příručky o migraci. Vydává je Orbánův think tank, populisté i krajní pravice

Václav Klaus byl nebývale produktivní v psaní knih už jako prezident. Pokračuje v tom i po odchodu z funkce. Jeho knihy vycházejí také v cizině – v některých případech pod hlavičkou ne zcela seriózních institucí. Někteří Klausovi zahraniční vydavatelé mají blízko ke krajní pravici.

V seznamu vydaných titulů na webu Institutu Václava Klause jsou mimo jiné i různé jazykové verze knihy Stěhování národů s.r.o., kterou Klaus napsal se svým bývalým kancléřem, nyní spolupracovníkem v jeho institutu a arabistou Jiřím Weiglem.

Věnují se v ní fenoménu masové migrace do Evropy. Maďarskou verzi svého díla tento týden představili Klaus s Weiglem v Budapešti. Došlo i na Klausovo přijetí u premiéra Viktora Orbána, se kterým si ve zmíněném tématu notoval.

Kniha pro celou Evropu

Stostránková publikace, kterou sám Klaus označil za „čtení na tři hodiny“, se od svého vydání v Česku dočkala již několika jazykových verzí.

Institut ji nechal přeložit do angličtiny (tuto verzi vydal sám), němčiny, vlámštiny, francouzštiny, švédštiny, ruštiny a nejnověji právě i do maďarštiny (tyto jazykové verze měly vždy svého vlastního vydavatele v příslušných státech).

Kupříkladu ruskou verzi knihy vydalo vydavatelství Gajdarova institutu. Anotace na knihu spolu s krátkým rozhovorem s Václavem Klausem se objevila i na webu Valdajského klubu, diplomaticko-ekonomického fóra, které Putinovu Rusku dává možnost prezentovat v zahraničí svoje vidění světa.

Jinde budí pochybnosti to, že vydavatelství nemá na knižním trhu historii a Klausova publikace byla dlouho jediným jeho vydaným titulem (Švédsko). V Maďarsku je zas vydavatelem think tank blízký straně FIDESZ s nejednoznačnou odbornou reputací.

V Belgii pomohli Klausovi přivést knihu na trh pravicoví populisté ze strany Vlámský zájem. A také Klausův vydavatel v Německu má blízko ke krajní pravici.

Bedny na stěhování

Petr Macinka z Institutu Václava Klause v zahraničních vydavatelích problém nevidí. Zájemci o překlad a vydání knihy se prý institutu hlásili sami.

To byl i příklad Švédska, kde Klausova kniha byla podle veřejně dostupných záznamů v roce 2016 vůbec první publikací vydavatelství Alba Rosa (po ní dlouho nevydalo nic, až letos přidalo několik dalších titulů).

Podle Petra Macinky je švédský vydavatel překladatelský nadšenec, který se zkrátka rozhodl, že Klausovu knihu přivede na švédský trh.

Ve Švédsku tamní verzi knihy Klaus osobně představit nebyl. Jiné to bylo v Bruselu, kam ho pozvala na slavnostní uvedení vlámské verze strana Vlámský zájem. Ta je ostře protiimigrační a vznikla z krajně pravicového Vlámského bloku, který v roce 2004 zakázal belgický soud kvůli rasistickým tendencím.

Výzdoba během tiskové konference Klause s předsedou Vlámského zájmu Tomem Van Griekenem odpovídala názvu knihy – Stěhování národů (Volksverhuizing) a ilustraci na jejím přebalu; v pozadí za oběma řečníky byly vyskládané stěhovací krabice.

Závan větru ze Sahary

Ve Francii knihu vydalo vydavatelství L’Harmattan. Na francouzském knižním trhu už má poměrně dlouhou tradici. Vzniklo v roce 1975 a v počtu vydaných knih se může měřit s největšími hráči, jako je třeba nakladatelství Gallimard.

L’Harmattan se specializuje na africkou literaturu. Pro řadu afrických autorů se nakladatelství stalo vstupní branou na francouzský trh. Jeho název je označením pro suchý a prašný vítr na Sahaře.

Francouzský Le Monde ho ale v roce 2015 označil za vydavatelství, které „neplatí svým autorům“. Deník narážel na nevýhodné smlouvy se spisovateli, kterými se zabývaly i soudy ve Francii.

I Když L’Harmattan vydává mnoho titulů, podle Le Monde je jen velmi málo těch, kterých se prodá víc než 500 kusů. Právě to je přitom početní hranice, od kdy toto vydavatelství svým autorům začíná platit honorář.

Staří známí z AfD

V Německu se Klausovy knihy o migraci ujalo vydavatelství Manuscriptum. To v minulosti publikovalo mimo jiné knihu jednoho z čelných politiků protiimigrační strany Alternativa pro Německo (AfD) Alexandra Gaulanda.

AfD má blízko ke krajní pravici, německá média se extremistickými tendencemi nově zvolených poslanců strany podrobně zabývala loni kolem voleb do Bundestagu.

A Václav Klaus má zase blízko k AfD. Stranu podporuje dlouhodobě a třeba loni byl opakovaně hostem na předvolebních shromážděních AfD. Když pak Alternativa ve volbách získala necelých 13 procent hlasů a stala se třetí nejsilnější stranou v parlamentu, označil to Klaus za „úžasný výsledek“.

Petr Macinka z Institutu Václava Klause tvrdí, že o vydání knihy v Německu mělo původně zájem několik vydavatelů, postupně prý ale všichni couvli, protože jim „bylo vyhrožováno ze strany establishmentu v tom smyslu, že jestli chtějí v zemi nadále podnikat, měli by si vydání Klausovy knihy rozmyslet“.

Nakonec se tedy útlé knížky českého exprezidenta chopilo vydavatelství Manuscriptum. Do krajně pravicového rohu knižní scény ho řadí i renomovaný týdeník Der Spiegel.

Na tituly Manuscriptum odkazuje na svém webu i jiné ultrapravicové vydavatelství Antaios. To má sídlo v Sasku-Anhaltsku na východě země a založil ho krajně pravicový radikál Götz Kubitschek.

Antaios v odkazu na vydavatelství Manuscriptum přímo zmiňuje jako jednoho z významných autorů i Václava Klause.

Německou verzi knihy Václav Klaus v minulosti představil i v Rakousku, na diskusním fóru pořádaném stranou Svobodných. Ta se mezitím stala součástí rakouské vlády a za posledních několik měsíců čelila opakovaně přešlapům svých politiků kvůli blízkosti ke krajní pravici. Na HlídacíPes.org jsme o tom psali ZDE.

Orbánův dvorní vydavatel

A konečně nejčerstvější, maďarská verze knihy. Tu vydává Századvég School of Politics Foundation, organizace think tanku Századvég blízkého maďarské vládní straně FIDESZ premiéra Viktora Orbána.

Századvég se v minulých letech dostal do titulků médií v Maďarsku kvůli průzkumům a analýzám, které think tanku zadala právě maďarská vláda. Náklady dosahovaly několika miliard forintů, výsledky analýz byly ale slabé a navíc existovalo podezření, že se výsledky průzkumů veřejného mínění přizpůsobují vládní politice.

V době, kdy FIDESZ nechal Maďarsko oblepit plakáty kampaně proti miliardáři Georgi Sorosovi, například Századvég přišel s průzkumem, podle kterého 58 procent Maďarů vidí Sorose negativně.

Průzkum jiné organizace Publicus ale ve stejné době ukázal jiná čísla. Jako reálné riziko vidělo podle něj Sorose jen 37 procent dotázaných Maďarů. Navíc 51 procent označilo aktivity zahraničních nevládních organizací – včetně těch financovaných Sorosem – za užitečné pro Maďarsko.

Bývalý šéf výzkumu v institutu Tamás Mellár označil celou organizaci za „pračku peněz“ FIDESZu a s institutem se kvůli těmto slovům i soudil.

Podle Petra Macinky z Institutu Václava Klause je to právě think tank Századvég, kdo aktuální cestu exprezidenta do Budapešti pořádá, a to včetně Klausova přijetí u premiéra Viktora Orbána.

Text vyšel na webu HlídacíPes.org, zveřejňujeme ho v plném rozsahu se souhlasem redakce.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1