Libanon opět v plamenech. Mladí žádají změnu systému, Hizballáh na ně poslal své mlátičky | info.cz

Články odjinud

Libanon opět v plamenech. Mladí žádají změnu systému, Hizballáh na ně poslal své mlátičky

Krize v Libanonu se přiostřuje. Premiér Saad Harírí včera oznámil, že rezignuje. Reagoval tak na téměř dva týdny trvající demonstrace, jejichž mottem je odchod stávajících politiků i změna systému. Protestující napříč náboženským spektrem obviňují své lídry z korupce. Pro-íránské hnutí šíitských radikálů Hizballáh, které má ve vládě tři ministry, proti demonstrujícím poslalo své bijce. A nepokoje označilo za spiknutí zahraničních sil. K občanské válce je sice daleko, na libanonské ulici ale opět zuří násilí.

Vše začalo v okamžiku, kdy vláda oznámila zavedení nových daní i zvýšení těch stávajících. Libanonci měli sáhnout hlouběji do kapsy třeba při koupi tabáku a pohonných hmot, zpoplatněno ale mělo být rovněž užívání populární aplikace WhatsApp. I když kabinet od plánovaných výběrů po lidových bouřích rychle ustoupil, protesty se začaly šířit jako oheň. Jedním z oficiálních důvodů pro zvýšení poplatků totiž měla být obnova krajiny po katastrofálních říjnových požárech, jejichž hašení kabinet naprosto nezvládl. Zřejmě i proto, že zdroje příslušní úředníci odklonili jinam. Bejrút byl nucen žádat o pomoc v zahraničí.

Současné protesty si daly ambiciózní cíl. Výměnu politiků, kteří zemi poslední desetiletí vládnou. A s tím také změnu systému, který je oficiálně založen na sektářské dělbě moci – podle třicet let starých dohod je prezidentem vždy křesťan, premiérem sunnitský muslim a šéfem parlamentu šíita. Sněmovna je rozdělena na polovinu mezi Ježíšovy, respektive Mohamedovy následovníky obou směrů. Podobná dělba postů je uzákoněna – či dodržována – i na dalších úrovních. Obhájci stávajícího systému tvrdí, že byl jedinou cestou z krveprolití občanské války (1975 až 1990), kdy se spolu do bojů pustily právě jednotlivé náboženské skupiny.

Patnáct roků trvající střety, do kterých se zapojili i palestinští běženci a Izrael, nepřežilo zřejmě až 150 tisíc lidí. Jak ale pro stanici Al-Džazíra připomíná její analytik Marwán Bišára, „nová generace Libanonců, která se narodila do doby po uzavření úmluvy, usiluje zkrátka o něco jiného – chtějí být rovnoprávnými občany nezkorumpované země“. Právě záruka funkcí pro představitele jednotlivých komunit podle nespokojenců vede k nepotismu a protěžování souvěrců, nikoli nominaci expertů.

Výjimku nemá z politiků nikdo. Jak konstatuje stanice Deutsche Welle, jedno z klíčových hesel nynější revolty zní: „Všichni znamená všichni“. Což mezi stávajícími vůdci Libanonu a jeho komunit vyvolalo pochopitelný šok. A dotčení muži reagovali různě.

Komentátoři se shodují, že spíše nepříjemně překvapeni jsou lídři hnutí Hizballáh v čele s Hasanem Nasralláhem. To sdružuje radikálně, islamisticky naladěné libanonské šíity a je v řadě ohledů íránským klientem – Teherán jej vede stejně jako vyzbrojuje. Politicky se organizaci daří, ve vládě drží tři posty. O to hůře se jejím lídrům dívalo na opoziční mítinky, které se tentokrát odehrály i na jihu země, kde jsou šíité – tedy jejich voliči – ve většině. A kde proto Hizballáh se svým šíitským spojencem, stranou Amal, fakticky vládne.

Pravda, pozorovatelé se shodují, že tady probíhají demonstrace méně bouřlivě než severněji, přesto se Nasralláhovi musela v hlavě rozsvítit kontrolka. Co totiž mohlo být dříve propagandistickou výhodou – chudoba jihu, kam dříve vládní peníze určené k rozvoji regionu zabloudily jen omylem – je dnes problémem. Hizballáh totiž (spolu)vládne a poslancům předsedá Nabí Berri, lídr Amalu, který se Libanoncům stal ztělesněním finančních čachrů.

Nasralláh se po chvilce váhání nakonec přece rozhodl a zopakoval obvyklou mantru autoritářů, podle které jsou demonstrace řízeny a placeny ze zahraničí. Což záhy prohlásil i jeho patron Írán, aspoň podle webu libanonského listu The Daily Star. Včera pak šéf Hizballáhu vyslal stranické bijce, aby napadali bejrútské opozičníky. Černě odění šíité vyzbrojení tyčemi nevybíravě mlátili protestující a ničili jejich strany. „Nabí, nabízíme ti své životy a krev jako oběť,“ volali podle agentury Reuters násilníci při svém řádění. Policie se oba tábory pokusila oddělit, úspěch ale neměla. Výsledkem je nejméně 11 zraněných a pošramocená prestiž Hizballáhu u jeho potenciálních voličů. „Mezi libanonskými šíity jasně převládá názor, že Nabí Berri ukradl z veřejných fondů ohromné sumy peněz. Jeho žena je navíc nesmírně bohatá. Skoro jako premiér Harírí,“ uvedl pro televizi Al-Džazíra libanonský akademik Amal Saad.

A to je co říci. Časopis Forbes loni odhadl Harírího jmění na půl druhé miliardy dolarů. Rozdíl tkví ovšem v tom, že sunnitský politik, který se včera rozhodl patrně i pod dojmem násilného vystoupení Hizballáhu odstoupit z čela kabinetu, zdědil bohatství po otci Rafíkovi. Talentovaném obchodníkovi a prvním předsedovi vlády po konci občanské války, na kterého spáchali atentát pravděpodobně Syřané právě spolu se svými spojenci z Hizballáhu. Ti Rafíkovi nemohli odpustit skutečnost, že ze země vystrnadil syrské vojáky, kteří Libanon fakticky okupovali.

Zahraniční média si rovněž všímají způsobu, jakým na demonstrace zareagovali Harírí junior, respektive klerik Nasralláh a údajný korupčník Berri. První odstoupil v zájmu řešení krize, druhý osočil imaginární zahraniční síly, opřel se o íránské teokraty a vyvolal pouliční násilí. Třetí učinil to, co typický politik chycený při činu – vyzval ke klidu a schoval se za záda Hizballáhu.

Mladí Libanonci se ale couvnout nechystají. Nemají kam. Jejich země patří dlouhodobě k nejotevřenějším i nejvzdělanějším na Blízkém východě. Ekonomicky se jí při tom vede špatně, i když nikoli jen vlastní vinou. Do země během občanské války v sousední Sýrii přibylo půl druhého milionu uprchlíků, což představuje asi čtvrtinu obyvatel země. Časopis The New Yorker rovněž připomíná, že v Libanonu žije už po desetiletí zhruba půl milionu Palestinců, mnozí z nich jsou přitom z různých důvodů stále odkázáni na cizí pomoc.

Mocenský vzestup Hizballáhu nyní přibrzdil investice, zahraniční pomoc i peníze posílané Libanonci z ciziny. Ze stejného důvodu vyschly finanční toky ze sunnitských států Zálivu, které se obávaly, že se jejich peníze dostanou k pro-íránským radikálům. Až letos Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty odvolaly zákaz cest svých občanů do Libanonu. Hospodářství loni vzrostlo o pouhé dvě desetiny procenta, nezaměstnanost postihla pětinu práceschopných obyvatel, mezi mladými je ještě o deset procent vyšší. Veřejný sektor patří k nejzadluženějším na planetě, dluh dosahuje 150 procent HDP. A podle říjnové zprávy Mezinárodního měnového fondu je země postižena „vysokou mírou korupce“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud