Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Macron měl štěstí, byl zvolen ve správnou dobu, říká pro INFO.CZ ekonom, který mu psal program

Macron měl štěstí, byl zvolen ve správnou dobu, říká pro INFO.CZ ekonom, který mu psal program

„Prezident bohatých“ je nálepka, se kterou současný francouzský prezident Emmanuel Macron už měsíce marně bojuje. Jeho sokyně z druhého kola voleb Marine Le Penová mu spílá, že se ekonomickými reformami odvděčuje dárcům prezidentské kampaně, levicový ekonom Thomas Piketty je zase přesvědčený, že prezident rozdmýchává nerovnost v zemi. „Pravda je ale taková, že Macron jenom dělá ty reformy, ke kterým nás v posledních deseti letech nabádala Evropská unie, Mezinárodní měnový fond i OECD,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Christopher Dembik, jeden z tvůrců Macronova ekonomického programu a šéf makroekonomického oddělení Saxo Bank. 

Z pohledu běžných Francouzů si Macron – sám bývalý investiční bankéř – nálepku Prezident bohatých jistě zaslouží. Třeba proto, že zrušil solidární „milionářskou daň“, kvůli které bohatí Francouzi do systému platili více peněz. Význam daně nebyl ani tak finanční – na celkových daňových příjmech se tento odvod podílel asi jen dvěma procenty. Šlo hlavně o symboliku. Francie však své symboly miluje často až za hrob.

„Se stigmatem prezidenta bohatých se Macron snaží bojovat, ale je pravda, že se mu to moc nedaří,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Dembik který to ilustruje na následujícím příkladu. Zatímco důvěra podnikatelů a finanční komunity v prezidenta roste, důvěra spotřebitelů, běžných Francouzů, míří opačným směrem.

Opatření, kterými Macron porušil část motta Francouzské republiky – rovnost – je však podle jeho kritiků více. Mnoho lidí mu třeba nemůže zapomenout, že srazil daň z kapitálových zisků o více než polovinu na 30 procent. Jasná úlitba elitářům, argumentují. „Je pravda, že tento krok vyslal negativní signál celé populaci, zejména těm nejchudším,“ připouští i Dembik.

Ani jeho vstup do elitního týmu Macronových poradců, který připravoval ekonomický program Francie na příštích pět let, nebyl jednoduchý. „Je pravda, že jsem docela dlouho váhal,“ připouští. „Původně jsem totiž tíhnul spíše k programu socialistů. Věřím ovšem v kapitalismus, a proto jsem nedokázal přijmout přístup (prezidentského kandidáta socialistů) Beoita Hamona.“ 

A nyní Dembik snížení daně z kapitálových zisků hájí. Přinese firmám více volného kapitálu k reinvestování, peníze tak budou tvořit další peníze a pomohou ekonomickému růstu země. Ten pak bude tlačit na poměrně vysokou nezaměstnanost, která je ve Francii oproti Česku asi na trojnásobné úrovni – na přibližně devíti procentech.

„V oblasti pracovního trhu jsme ale najeli na dobrý trend a počet lidí bez práce v posledních měsících postupně klesá,“ argumentuje Dembik, který rovněž působí jako šéf makroekonomického týmu Saxo Bank. Právě do sektoru trhu práce zatím mířily hlavní strukturální reformy, které francouzský prezident během prvního roku v úřadu prosadil. Firmám nabídnul větší flexibilitu při vyjednávání o pracovní době a finanční odměně, představil ale i nová opatření, která pomáhají mladým lidem bez zkušeností snadněji najít zaměstnání.

Macronovi i jeho týmu je však jasné, že lék na vysokou nezaměstnanost se nezrodí přes noc. „To, co nás nyní trápí nejvíc, je především vysoký počet dlouhodobě nezaměstnaných,“ připouští ekonom. „Charakteristikou francouzského pracovního trhu je skutečnost, že se nabídka nepotkává s poptávkou. A proto je míra nezaměstnanosti vysoká i během ekonomické konjunktury, firmy u volných uchazečů zkrátka nenalézají požadované schopnosti a kompetence.“

Tento problém sice představené reformy do jisté míry řeší, než se jejich efekt projeví v praxi, tak to potrvá. „Je nám jasné, že jde o běh na dlouhou trať; přerod těchto reforem do tvrdých dat potrvá.“

Macron však, co se týče reforem, zdaleka není u konce s dechem. V dalších týdnech by se měl zaměřit na představení reformy trhu s bydlením či na nový rámec podpory inovací. „Naším záměrem je zjednodušit výstavbu nových domů. A v oblasti inovací je třeba zaměřit se na fundamentální výzkum, který je pro dlouhodobý růst naprosto zásadní. Jde o oblast, ve které zaostáváme za Německem a je třeba to napravit,“ je přesvědčený Dembik.

Podle Dembika je Macron ten nejpovolanější, aby nadcházející reformy prosadil. „Po Dominikovi Strauss-Kahnovi je Macron druhý vysoce postavený francouzský politik, kterého opravdu obdivuji. Perfektně rozumí ekonomice, výzvám globalizace i budoucnosti pracovního procesu v digitální éře,“ vyzdvihuje přednosti francouzského prezidenta ekonom.

„Myslím, že Macron měl velké štěstí, když byl zvolený ve správný moment. Ovšem Francie je stará dáma, které nějakou dobu trvá, než se zvedne z křesla a pustí se do práce. A byrokracie, obstrukce zastupitelstev nebo mezinárodní ekonomická situace mohou jeho reformní nadšení zpomalit,“ připouští Dembik.

Pozitivní vliv Macronových reforem na ekonomiku by ale mohl být odmazán i cyklickými a strukturálními faktory ekonomiky země galského kohouta. „Data naznačují, že ty nejlepší dny už jsou za námi. Je dost možné, že reálný výsledek našeho růstu v blízké budoucnosti zklame ty naděje, že by se francouzská ekonomika vrátila na přední místo mezi evropskými zeměmi,“ uzavírá makroekonom Saxo Bank.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4570, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);