Matka všech krizí sužovala svět téměř celé století. Historikům dosud nedá spát | info.cz

Články odjinud

Matka všech krizí sužovala svět téměř celé století. Historikům dosud nedá spát

Matka všech krizí sužovala svět téměř celé století. Historikům dosud nedá spát
 

Pokud v historii existuje nějaká „dokonalá bouře“, kdy se několik negativních jevů spojilo v ničivou krizi, je to právě dění v 17. století. Stačí jen stručně projít události, které se odehrály zejména v Evropě, ale nevyhnuly se ani zbytku světa – třicetiletá válka, občanská válka v Anglii, převraty ve Španělsku, Portugalsku a v neposlední řadě i pád dynastie Ming v Číně. Planeta navíc čelila i takzvané malé době ledové, kterou doprovázelo prudké ochlazení. Byl by div, kdyby podobné události nedopadly drtivě na ekonomiku.

Historik Eric Hobsbawm v roce 1954 vydal několik článků, v nichž prakticky celé období označil jako „krizi 17. století“. O pár let později jeho teorii podpořil i další historik Hugh Trevor-Roper. 

Hobsbawm mimo jiné tvrdí, že právě obrovská ekonomická deprese vedla k definitivní porážce feudalismu a nástupu kapitalismu. „Existují určité náznaky chutí ‚buržoazní‘ a ‚průmyslové‘ revoluce ve 14. století v Toskánsku a ve Vlámsku a v 16. století v Německu. Od poloviny 17. století ovšem tyto chutě přestávají být obyčejným kořením, ale stávají se plnohodnotným středověkým nebo feudálním jídlem,“ píše Hobsbawm v jednom ze svých článků.

On i Trevor-Roper ovšem patří ke generaci marxistických historiků, na jejichž závěry někteří jejich kolegové nahlíží poměrně skepticky. Shodují se s nimi nicméně v tom, že zejména střední a západní Evropu celé 17. století skutečně sužovala hospodářská a politická krize.

Francouzští historici označují celé období jako „smutek dlouhého trvání“. Začátek tohoto „smutku“ ovšem podle nich spadá ještě do poloviny 16. století. Tehdy začal výrazně růst rozdíl mezi poptávkou a nabídkou. Potřeba potravin a surovin se prudce zvedla, ale tehdejší zemědělství ani průmysl nebyly schopny na tento vývoj zareagovat. Do té doby nevídaná situace vyústila v takzvanou cenovou revoluci, která zásadně prohloubila sociální i regionální rozdíly. Průmyslové oblasti zažívaly rozkvět a zemědělské oblasti rychle chudly.

Nebyl to ovšem výhradně negativní jev. Důležitost řemeslné výroby začala klesat a nastoupily manufaktury, které se staly základem ekonomické expanze v dalších stoletích. V některých zemích se odehrál i rozvoj finančnictví, jak už jsme upozorňovali v předchozím díle o Tulipánové mánii. Negativní projevy konfliktů a špatného počasí ovšem západní a střední Evropu zasáhly velmi tvrdě. Ruku v ruce s hospodářskou krizí tak přichází i krize demografická. Prakticky celé století v regionu umíralo více lidí, než se narodilo, počet obyvatel tak razantně poklesl. 

Seriál Světové krize

Některé státy zažily jen velmi krátké období míru a tak není divu, že došlo k prudkému poklesu natality. Polsko žilo v míru jen 27 let z celého století, Nizozemsko 14 let, Francie 11 a ve Španělsku se válčilo dokonce 97 ze 100 let. Populace Německa poklesla až o třetinu. Vliv měla i katastrofální zemědělská úroda, protože Evropu sužoval propad průměrné teploty až o dva stupně během velmi krátké doby (takzvané Maunderovo minimum). Na vině pravděpodobně byla vysoká sopečná aktivita.

Klimatická změna měla fatální vliv i na vývoj v Asii a na tehdejší regionální mocnosti Čínu a Japonsko. Projevy byly tehdy v podstatě stejné i v Evropě a ve svém důsledku vedly k pádu dynastie Ming, která navíc začala být obchodně provázána se starým kontinentem. 

Ještě v 16. století nové suroviny a obrovský pokrok v zemědělství dovezený z Evropy vedly v Číně k populačnímu boomu. Dynastie Ming se ovšem stala obětí vlastního ekonomického úspěchu. Obrovská poptávka po čínském zboží ve světě vedla k obrovskému přílivu japonského a amerického stříbra na trh. Číňané ovšem tehdy platili papírovými bankovkami. Měna byla chronicky sužovaná hyperinflací a na mezinárodním trhu rychle ztrácela důvěru.

Zkáza byla dokonána ve chvíli, kdy světové mocnosti zasáhly klimatické změny a příliv stříbra se zastavil. Číňané tak ani neměli na zaplacení daní vládnoucí dynastii. Po ochlazení přišly epidemie, záplavy a nakonec povstání, které vedlo k pádu celé čínské dynastie.

Podobná krize se už nikdy v historii neopakovala. Za pozornost stojí, jak velkou roli v ní hrály klimatické změny. Samozřejmě znásobené přechodem společnosti od feudalismu ke kapitalismu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud