Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na Blízkém východě bují nelegální obchod s orgány. Zoufalí uprchlíci prodávají části těla, aby přežili

Na Blízkém východě bují nelegální obchod s orgány. Zoufalí uprchlíci prodávají části těla, aby přežili

Nelegální obchod s lidskými orgány kvete v rozvojových zemích po celém světě. Doposud se soustředil do Asie či Latinské Ameriky, v posledních letech se ale nebývale rozmáhá i na Blízkém východě. Pro mnoho uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí představuje darování části těla jediný způsob, jak uniknout tíživému nedostatku peněz.  

Mayarovi bylo pouze sedmnáct, když se rozhodl opustit syrský Idlíb a odejít do hlavního města Egypta Káhiry. Střety mezi vládními silami a rebely naplno dolehly také na jeho čtvrť a on se bál, že se bude muset zapojit do války, se kterou nikdy nesouhlasil. V Egyptě se mu ale nepovedlo za pět let výrazněji uchytit – nemá práci a tudíž žádný příjem – a podobně jako dalších deset tisíc syrských uprchlíků přežívá v chudobě.

Tíživou finanční situaci se Mayar rozhodl vyřešit drastickým a nezákonným způsobem. Na facebooku hledá zájemce, který by koupil jeho ledvinu. „Nevím, kolik peněz dostanu, ale nemám na výběr. Život v Egyptě je nákladný,“ uvedl Syřan serveru Vocativ. Zatím nikoho nenašel, nicméně doufá, že se mu podaří splatit všechny účty a jednoho dne se vydá za lepším životem do Evropy.

Obchod s orgány je v Egyptě stejně jako ve většině dalších zemí na světě nezákonný. Přesná data o počtu zainteresovaných lidí se z pochopitelných důvodů nedají dát dohromady, jedno je však jisté – zakázaný a riskantní byznys s lidským zdravím kvete celosvětově, protože dárců orgánů je stále o mnoho méně než těch, kdo je potřebují. Doposud se tento obchod dle Vocativu koncentroval zejména v Asii, Latinské Americe, Egyptě, Pákistánu či Indii, v posledních letech zažívá boom také na Blízkém východě.

Rostoucí počty uprchlíků toužících po lepším životě v Evropě představují lukrativní příležitost pro pašeráky, kteří lidem bez prostředků nabízejí alternativní možnost splátky za své služby. Před třemi lety italští policisté zadrželi eritrejského pašeráka, který vypověděl, že uprchlíci, kteří nejsou schopní zaplatit za převoz do Evropy, jsou za 15 000 euro prodáváni obchodníkům, kteří kšeftují s orgány.

Obvykle probíhá obchod s orgány následovně: Zájemce o prodej orgánu stejně jako syrský uprchlík Mayar vyvěsí nabídku ve facebookové skupině, načež ho kontaktuje překupník, který s ním dohodne cenu a další podrobnosti transakce. Dárce i příjemce jsou následně přepraveni k nějakému chirurgovi – ne nutně profesionálovi – který za úplatek provede transplantaci, která často pro dárce i příjemce představuje nemalé zdravotní riziko.

Výjimečné nejsou ani situace, kdy překupníci odmítnou dárci orgánu po operaci zaplatit a nechají ho svému osudu. „Oběti ale nejdou na policii nebo do nemocnice, protože se bojí, že budou potrestány za porušení zákona,“ uvedla pro Vocativ odbornice na kriminalitu Aimee Comrie. „Překupníci dárce nenutí podstupovat operaci násilím, lidé se nechávají zneužívat dobrovolně,“ dodala.

Někoho stíhat je vůbec obtížné, lidi zapletené do byznysu jde těžko vystopovat. Sítě organizovaného zločinu navíc často sahají napříč více zeměmi, což komplikuje potrestání chycených osob, protože případ prochází několika jurisdikcemi. Proces se může protáhnout na několik let a nezřídka končí neúspěchem.

Podle Evropské společnosti pro transplantaci orgánů (ESOT) nelegální orgány darují nejčastěji devětadvacetiletí obyvatelé rozvojových zemí, kteří si ročně vydělají 450 dolarů (zhruba 11 500 korun). Orgány zpravidla míří k příjemcům do zemí Západu, kterým bývá kolem padesáti let a ročně si vydělají 53 tisíc dolarů (1 351 343 korun).

„Na černém trhu většinou není problém sehnat játra, slinivku ani střeva. Mezi nedostatkové orgány patří například ledviny, za které si překupníci říkají o stovky tisíc dolarů. Dárci ale stěží dostanou několik tisíc,“ říká pro Vocativ Campbell Fraser z Griffithovy univerzity v Austrálii, který zkoumá nelegální obchod s orgány a vedl rozhovory s více než tisícovkou překupníků a dárců. Podle Frasera překupníci sice berou dárce na hůl, pro mnoho z nich, včetně blízkovýchodních uprchlíků, nicméně představují utržené peníze za transplantaci víc, než kolik si vydělají za celý rok.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1