Prvních 30 dnů s Trumpem: Všechno je jinak | info.cz

Články odjinud

Prvních 30 dnů s Trumpem: Všechno je jinak

Překvapivé vítězství ve volbách následované překvapivými kroky, které jsou nezřídka v rozporu s dosavadními zvyklostmi americké politiky i světové diplomacie. Budoucí americký prezident Donald Trump během prvního měsíce od zvolení nenechává své příznivce ani kritiky na pochybách, že chce a bude dělat věci jinak. Po svém.

„Je to jako úder do břicha,“ popsala tento týden svou reakci na vítězství republikánského kandidáta Valerie Jarettová, poradkyně současného prezidenta Baracka Obamy. Z jejích slov je zřejmé, že se s triumfem muže, kterého washingtonský establishment až do posledních okamžiků podceňoval, ani po měsíci nesmířila.

Stejně jako ti Američané, kteří doufají, že Trumpa zastaví přepočítávání hlasů v několika státech, anebo že ho sbor volitelů, kteří prezidenta formálně potvrzují, odmítne. Jenže to je stejně pravděpodobné jako fenomén černé labuti a dosavadní výsledky přepočtů republikánovi hlasy přidávají, místo aby mu je ubíraly.

Stejně jako velká část amerických médií, která s úžasem sleduje, že letitá pravidla hry najednou nefungují a že Trump s veřejností raději (a s oblibou v noci) komunikuje prostřednictvím svého účtu na sociální síti Twitter. „Jsem v místnosti plné lhářů,“ šokoval dva týdny po zvolení hvězdy největších zpravodajských stanic a jejich šéfy na společném setkání. Od té doby se vzájemné vztahy nezlepšily, spíše naopak.

Konec globalizace

Na Trumpovu popularitu to nemá nejmenší vliv, ta naopak roste. Může za to série kroků a prohlášení, která se objevila kde jinde než na Twitteru. Ať už to byla záchrana pracovních míst, které firma Carrier chtěla přesunout z Indianapolisu do Mexika nebo investice 50 miliard dolarů a vytvoření 50 tisíc pracovních míst přislíbených po schůzce se šéfem japonské firmy SoftBank Masajošim Sonem.

Trump tak svým voličům dal najevo, že na ně nezapomněl. Byť obě dohody vzbuzují i otázky – za jakou cenu místa v Carrieru v USA zůstanou? A jak SoftBank vybuduje tolik pracovních míst, když jeho americká telekomunikační firma Sprint setrvale propouští, aby udržela krok s konkurencí? Vlastně to není důležité. V dnešní politice spíše než fakta rozhodují gesta a Trump je jejich mistrem.

A tak třeba v sérii šesti tweetů předestře zásadní daňovou reformu pro americké firmy. Hodlá jim snížit daně, s jedinou výjimkou: Společnosti, které opustí Spojené státy a vezmou s sebou pracovní místa, musejí počítat se zvláštním zdaněním. „Dejte si pozor, ať neuděláte drahou chybu,“ varoval Trump korporace.

„V dnešní politice spíše než fakta rozhodují gesta a Trump je jejich mistrem.“

O konci globalizace, která připravila stovky tisíc Trumpových voličů o slušný život, lze zatím mluvit jen těžko. Je to ale zatím nejsilnější signál, že se v mezinárodní ekonomice může obrátit proud, který jí diktoval směr od počátku 90. let minulého století. Budoucí americký prezident chce koneckonců zastavit léta připravované dohody, které měly globalizaci prohloubit, jak na druhé straně Atlantiku, tak v Pacifiku.

Čas na rovnováhu

V oblasti Tichého oceánu ale Trump může jedním škrtem pera (anebo spíše jen nečinností) vyklidit Obamovou administrativou složitě budované pozice ve prospěch Číny. Stejné Číny, se kterou chce budoucí prezident nastavit nová pravidla vzájemného obchodu. A kterou už teď provokuje bezprecedentním telefonátem s tchajwanskou prezidentkou (prvním po 40 letech) a následným ostrým vyjádřením na adresu Pekingu – jak jinak – na Twitteru.

Podle mnoha náznaků navíc ani v jednom případě nešlo o náhodný výlev, ale o pečlivě chystanou strategii. Trump je podle všeho – v rozporu s přístupem předchozích administrativ, které Číně nadbíhaly, jak mohly – připravený jít do přímé konfrontace. „V našich vztazích je čas na rovnováhu, máme přitom do značné míry strategickou výhodu,“ podotkl Dan Blumenthal z organizace American Enterprise Institute.

„I Zemanovi kritici přitom říkají, že případná návštěva pro česko-americké vztahy bude přínosem.“

Čína je ale zatím v Trumpově diplomatickém tažení spíše výjimkou. Čtyřicátý pátý prezident Spojených států se zatím v rozhovorech se světovými lídry včetně ruského prezidenta Vladimira Putina prezentuje jako otevřený naslouchající a nezatížený minulostí. Pozornost vzbudil rozjařený přepis jeho telefonátu s pákistánským premiérem. Stejně jako to, že Trump – oproti všem zvyklostem americké diplomacie – při telefonátech se zahraničními partnery zavrhl pomocnou rukou ministerstva zahraničí.

Do stejné kategorie ale spadá i údajné pozvání českého prezidenta Miloše Zemana do Bílého domu. Naposledy tam jako hlava českého státu byl Václav Klaus v roce 2005. Od té doby tam on i jeho nástupce Zeman z různých důvodů nebyli vítáni. I Zemanovi kritici přitom říkají, že případná návštěva pro česko-americké vztahy bude přínosem. Kromě pomíjivé symboliky totiž přinese i novou spolupráci a vzájemné dohody.

Divoká jízda

Trump prostě během přípravy na prezidentský úřad zůstává stejný, jakým byl během úspěšné předvolební kampaně – nevypočitatelný, nepředvídatelný, nekontrolovatelný. Svědčí o tom i příprava jeho vlády. Na veřejnost nezřídka prosakují spory mezi jeho poradci, velmi se angažuje rodina budoucího prezidenta a některá jména budí – přinejmenším u amerických menšin – pohoršení.

Trumpovi se ale na druhou stranu za sebou podařilo sjednotit Republikánskou stranu, které přitom mnozí komentátoři před volbami předpovídali rozpad. Jako zkušený stratég a politik přitom často sází na své dosavadní kritiky a nepřátele. To, co na první pohled vypadá jako chaos a cirkus, tak při pozornějším zkoumání působí uměřeně a promyšleně. „Pokud na Donalda Trumpa nahlížíte konvenčními měřítky, budete se vždy mýlit,“ podotkl k tomu příhodně bývalý mluvčí Bílého domu Ari Fleischer. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud