Putin chystá Rusko na éru „po Putinovi“. Rychlé změny ústavy ale obestírají otazníky | info.cz

Články odjinud

Putin chystá Rusko na éru „po Putinovi“. Rychlé změny ústavy ale obestírají otazníky

ANALÝZA KARLA SVOBODY | Kdyby se v Česku nějaký zákon už pět dní po oznámení úvodní mlhavé úvahy schvaloval v parlamentu, bylo by z toho pozdvižení. Byli bychom svědky kritiky, že daná norma vůbec není projednaná a prodiskutovaná s veřejností. Něco podobně hektického se teď děje v Rusku, kde ovšem nejde o řadový zákon, ale rovnou o zásadní změny ústavy. Teprve nedávno je oznámil prezident Vladimir Putin a parlament už pro ně zvedá ruce.

Ruská Duma dostala návrhy v pondělí a první čtení se odehrálo právě dnes, kdy se pro změny vyslovilo všech 432 přítomných poslanců. Druhé čtení je naplánované na 11. února a samotné „všelidové hlasování“ se očekává 12. dubna. Změny, které údajně mají zlepšit fungování státu, oznámil prezident Putin teprve před týdnem ve svém poselství členům Federálního shromáždění (psal jsem o tom i zde). Po předložení návrhů Dumě se dozvídáme nové detaily.

Pro kontext připomeňme, že Putin minulý týden spolu s oznámením návrhů také zřídil komisi, která měla vše projednat (doslova se jmenuje „Pracovní skupina pro přípravu návrhu zanesení změn do Ústavy Ruské federace“). V té až na výjimky nezasedli téměř žádní právníci, respektive je jich jen jedenáct z celkového počtu 75 členů. Jak se vzápětí ukázalo, v komisi vlastně nemusel sedět vůbec nikdo, protože návrhy prostě už byly hotové a neočekávalo se, že by do nich kdokoli cokoli dodával. Komise se tak do budoucna bude starat jen o organizaci tzv. všelidového hlasování – referenda, o kterém nicméně v Kremlu z praktických důvodů tvrdí, že referendem není.

Stejně rychle, jako se k projektu změn „vyjádřila“ tato komise, potvrzovaly materiály i jednotlivé komise státní Dumy. Dnešnímu jednohlasnému schválení v prvním čtení nebránilo ani to, že celý projekt velmi mírně řečeno ohýbá některá ustanovení ruské ústavy. Referendum tak není referendem, protože by omezilo možnost hladkého uspořádání voleb, a „zajištěné“ části ústavy, které nelze změnit jinak než přijetím nové ústavy, respektive prostřednictvím Ústavodárného shromáždění, najednou až tak „zajištěné“ nejsou. Náhle nevadí ani to, že jedním zákonem lze obyčejně měnit jen ustanovení, která spolu vzájemně souvisí, zatímco aktuální návrh mění pravomoci vrcholných představitelů a také přináší změny v sociálních otázkách. Problematická může být také skutečnost, že Státní rada, respektive její pravomoci, budou definovány pouze „běžným“ zákonem nebo že se silně omezuje místní samospráva. Je zjevné, že potřeba přijmout změny co nejrychleji a hladce stojí nad něčím takovým, jako je striktní postup podle zákona.

Patrně nejzajímavějším momentem je zakotvení tzv. Státní rady do ústavy. O její nové podobě totiž nikdo nic moc neví. Přitom má jít o orgán, který oproti dnešku posílí a bude určovat strategické směřování země ve vnitřní i vnější politice, tedy o přímou konkurenci vládě. Podle Putinova projektu by rada měla koordinovat činnost jednotlivých státních orgánů, respektive zajišťovat jejich součinnost. Fakticky to působí tak, že půjde o jakousi poslední instanci, která bude schvalovat jednotlivé kroky vlády a dalších orgánů a dohlížet na jejich činnost. V případě sporů bude mít poslední slovo. 

Celá situace jako by dávala za pravdu těm, kdo viděli v řešení „problému 2024“– tedy otázce, co bude „po Putinovi“ – „kazachstánský scénář“. Tedy situaci, že prezident odejde z funkce, ale kontrola nad fungováním státu mu zůstane.

Státní rada představuje korporativistický orgán, který se nezabývá řízením denní agendy, jež zůstane vládě, ani nedělá rozhodnutí bezpečnostní a zahraničněpolitické povahy, což bude mít na starosti prezident. Navíc, v Rusku více než kde jinde platí, že funkce nedělá člověka, ale člověk funkci. Pokud by místo šéfa Státní rady, která má nejasně definované pravomoci, zastával člověk s dostatečnou autoritou, šlo by prakticky o všemocný orgán stojící nad všemi. 

Vzhledem k tomu, že se už nějakou dobu mluví o tom, že Vladimira Putina každodenní agenda unavuje, navíc sám už kandidovat nemůže (kvůli jedné ze změn ústavy, vypouštějící poslední dvě slova z formulace „nemůže kandidovat dvakrát po sobě“, už ani nebude moci), nabízí se, že je funkce v čele rady ušita pro něj samotného. Mohl by si vybírat, kterému tématu se bude věnovat, zatímco ta ostatní v klidu přenechat vládě či prezidentovi. Mohl by figurovat u populárních opatření, jako byla právě sociální část změn ústavy, zatímco ta nepopulární nechat jiným. Ostatně, Putin už něco podobného udělal s penzijní reformou, kterou hodil na dnes již bývalého premiéra Medveděva. Na druhou stranu, alespoň podle současné verze, Putin by závisel na vůli budoucího prezidenta a vždy by existovalo riziko, že se proti němu dosud loajální člověk „vzbouří“.

Podmínkou pro výše nastíněný scénář by tedy byl prezident s dostatečně slabými ambicemi, navíc oddaný Putinovi, nicméně s alespoň nějakou popularitou. Samozřejmě, že se už vyrojily první spekulace. Téměř nikdo nesází na Dmitrije Medveděva, který už svoji roli splnil a navíc není zrovna populární. Pozornost se tak zaměřuje spíše na moskevského starostu Sergeje Sobjanina, o jehož loajalitě nemůže být pochyb. Má navíc zkušenosti jak z vedení Moskvy, tak i Ťumeňské oblasti a pracoval jako zástupce hlavy prezidentské administrace. I když se neumísťuje na předních místech žebříčků popularity, nepatří alespoň mezi ty nejméně populární.

Důvody spěchu při schvalování změn nejsou úplně jasné. Samozřejmě, Putinův projekt je bezpochyby výsledkem práce expertů z prezidentské administrace, nikoli spontánním nápadem. Přesto v některých ohledech, jako je třeba zmíněná bezmocná pracovní skupina nebo vysvětlení Putinova mluvčího Peskova, působí poněkud směšně či nepřesvědčivě.

V kontextu náhlého odvolání premiéra a hlavního prokurátora se vyrojily různé fámy a konspirační teorie. Jiní autoři pak sázejí spíše na verzi, že si Kreml není až tak jistý svojí popularitou a že se snaží řešit ústavní změny ještě před tím, než se situace zvrtne. Ve prospěch tohoto vysvětlení hraje skutečnost, že Putin představil i změny v sociální oblasti a obměnil vládu, ze které zmizely nejvíc nevítané postavy – vicepremiér Viktor Mutko, proslulý především dopingovým skandálem, ministr kultury Medinskij, pověstný přepisováním historie i navzdory archivním dokumentům, či ministryně zdravotnictví Veronika Skvorcova, která prosazovala „racionalizaci“ zdravotní péče. Na druhou stranu nic nenasvědčuje tomu, že by nějaký dramatický propad popularity měl bezprostředně nastat. 

Současné změny ruské ústavy tak především vzbuzují otázky, na něž nemáme uspokojivé odpovědi. A ohledně Putinovy budoucnosti nechávají otevřené celé spektrum možností – od jeho odchodu až po novou éru, kdy prakticky zůstane prezidentem s takřka novou ústavou za zády.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud