S vazbou jsme nepočítali, byl to pro nás všechny šok, říká aktivista zadržený na Slovensku | info.cz

Články odjinud

S vazbou jsme nepočítali, byl to pro nás všechny šok, říká aktivista zadržený na Slovensku

Přestože jsou projevy občanské neposlušnosti běžnou součástí demokratického politického provozu, octlo se minulý týden na Slovensku dvanáct aktivistů Greenpeace ve vazbě. „Byl to šok“ říká Radek Kubala, jeden ze dvou Čechů zadržených v rámci akce na těžební věži uhelného dolu ve slovenských Novákách. „Třeba policista mě chvilku předtím ráno na cele předběžného zadržení budil s tím, ať si sbalím věci, že jdu dneska domů. S vazbou jsme prakticky vůbec nepočítali. A můžu říct, že i policisté, kteří nás pak odváželi, přiznali, že je to hodně překvapilo. A taky nám doporučovali, ať se ten případ snažíme dostat jinam, do jiného okresu,“ vysvětluje aktivista v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ.

Napadlo tě někdy, že by ses mohl – tak jako minulý týden na Slovensku – octnout ve vazbě?

Vůbec mě to ani náznakem nenapadlo. Nepáchám přece v rámci protestů trestnou činnost.

To znamená, že jsi s tou variantou nepracoval ani teoreticky?

Hodně nás to překvapilo. Vše, co jsme zažili ten minulý týden, pro nás bylo šokující.

Jak se to vlastně celé seběhlo?

Ve středu ráno jsme vylezli na těžební věž uhelného dolu ve slovenských Novákách a vyvěsili tam transparent. Protestovali jsme proti těžbě a spalování uhlí, která v místě způsobuje velkou devastaci a celosvětově změny klimatu. Následně jsme slezli dolů, a tam na nás už čekala policie.

Co vám policisté řekli?

Dole nám oznámili, že jsme podezřelí z trestného činu všeobecného ohrožení. To už byl náznak, že je situace jiná. Jde totiž o trestný čin, při kterém ohrožujete životy lidí. A je za něj vcelku vysoká sazba. To byl první moment, který nás hodně překvapil. Následně nás převezli na policejní stanici do Prievidze, tam se uskutečnily první výslechy.

Tedy ještě v tu středu…

Ano, to bylo ještě ve středu. Čekali jsme, zda nás skutečně obviní, anebo zda nás třeba po několika hodinách nepustí s tím, že to překvalifikují na nějaké přestupky.

Co bylo dál?

Nakonec jsme strávili noc ze středy na čtvrtek v cele předběžného zadržení. Byli jsme na různých místech, já jsem byl ve městě Partizánske. A ve čtvrtek nás všechny zase svezli do Prievidze. Tam jsme celý den strávili pod dohledem policistů a večer přišel pán, který se nám představil jako Peter Fico. Byl to jeden z policistů.

Když nám řekl, jak se jmenuje, všichni jsme se na sebe podívali s tím, že to asi nebude zrovna dobrá zpráva (smích)… Tento pan Fico nám sdělil, že jsme sice pořád obvinění, ale už to překvalifikovali na poškozování a ohrožení všeobecně prospěšného zařízení. Argument, dle kterého jsme ohrozili něčí život, se ukázal jako neudržitelný.

Zároveň bylo započato další kolo výslechů, a dozvěděli jsme se, že chtějí celý případ řešit formou tzv. rychlosoudu. Ten musí proběhnout do osmačtyřiceti hodin od zadržení. Protože nás ale bylo dvanáct, z toho šest ze zahraničí, začaly vznikat průtahy kvůli tomu, že museli překládat všechny spisy. Byly tam také tlumočnice. Tudíž výslechy probíhaly celou noc ze čtvrtka na pátek, kdy končila ta osmačtyřicetihodinová lhůta.

Nakonec to ale stejně nestihli…

Přesně tak, jedním z těch důvodů bylo, že jsme podali podnět z důvodu zaujatosti vyšetřovatelů kvůli jejich vazbám na firmu vlastnící důl.

Jak na to reagovali?

Vyšetřovatelé našim právníkům dost nevybíravě řekli, že pokud nestáhneme námitku, podají návrh na vazbu.

A vy jste ji nestáhli…

Protože jsme to brali jako nějaký způsob vydírání, rozhodli jsme se námitku nestáhnout. Právnička nám zároveň oznámila, že to může znamenat dalších osmačtyřicet hodin, během kterých musí soud rozhodnout o uvalení vazby. S tím jsme se nějak smířili a zamířili jsme tudíž opět do cely předběžného zadržení. Během cesty ale eskortě zazvonil telefon s tím, že se do věci vložila soudkyně a že se máme vrátit. Vrátili jsme se do Prievidzi a začali nanovo výslechy. Jako u soudu.

Jak dlouho trvaly?

Začaly v pátek večer a skončily v sobotu večer. Předtím jsme byli pětatřicet hodin v kuse v jedné místnosti, což bylo hlavně psychicky hodně náročné. Vlastně i fyzicky, pospávali jsme různě na zemi nebo na židlích.

Takže tyto výslechy byly v pátek a v sobotu a v neděli rozhodli o vazbě?

Ano, v neděli ráno byl soud. Tam jsme poprvé viděli lidi venku. A poprvé jsme zjistili, kolik lidí nás podporuje. To bylo hodně povzbudivé. Do té doby se k nám zvenku totiž moc informací nedostalo.

Následně jste se ale dozvěděli o uvalení vazby…

To byl šok. Třeba policista mě chvilku předtím ráno na cele předběžného zadržení budil s tím, ať si sbalím věci, že jdu dneska domů. S vazbou jsme prakticky vůbec nepočítali. A můžu říct, že i policisté, kteří nás pak odváželi, přiznali, že je to hodně překvapilo. A taky nám doporučovali, ať se ten případ snažíme dostat jinam, do jiného okresu.

Tak že se k vám policisté chovali slušně?

Chovali se k nám hodně slušně. Oni sami nečekali, že se z toho vyklube taková kauza. Někteří nám dokonce vyjadřovali sympatie. Jeden z nich nám třeba říkal, že jeho otec i děda pracovali na dole a oba zemřeli předčasně na rakovinu. Jiný zase, že jeho otec přišel na dole o polovinu ucha. Tvrdil také, že sice nesouhlasí s naší akcí, ale že ty doly měly být už dávno zavřené.

A jak to pak vypadalo na vazbě?

Byl to přísný řád. V šest ráno budíček, každý si musí upravit postel podle pravidel. Pak na ní sice může ležet, ale nesmí se přikrýt. Každý má jednou denně nárok na vycházku do takového kotce s kopulí. Může jít hrát pin-pong nebo do knihovny.

A byl jsi hrát ping-pong?

Nebyl. Chtěl jsem, ale ještě předtím nás pustili.

Co jsi tam tedy dělal? Četl sis?

Knihovnu jsem taky nestihl. Vlastně jsme si jenom povídali.


A na cele jste byli s odsouzenými lidmi?

S lidmi, kteří ve vazbě čekali na soud. Já byl na cele třeba s člověkem, který vykradl hernu, utekl do Polska, a když mu došly peníze, udal se.

Co třeba jídlo?

Jím vegansky. Ve vazbě je možné vyřídit vegetariánskou stravu. Než jsem to ale stihl vyřídit, bylo první jídlo. Donesli mi čtvrtku chleba a klobásu. Hned jsem si tudíž udělal dobré jméno u spoluvězňů, protože jsem to rozdal. Pak už jsem měl vegetariánské jídlo.

Dalo se to jíst?

Ale jo. Vcelku to ušlo.

Jak dlouho jste ve vazbě vlastně byli?

Necelých osmačtyřicet hodin. Od nedělní noci do úterního odpoledne.

A řekl bys, že na vaše propuštění měl nějaký vliv tlak veřejného mínění?

Těžko říct, ale je zjevné, že ten tlak cítili. Bylo to třeba cítit z toho, když se nás ptali, co budeme říkat médiím. Nějaký efekt to myslím mělo. Pomohlo nám třeba také, jak se k tomu vyjádřil slovenský premiér i prezident a další politické osobnosti.

Víte, kdy bude soud?

To nevíme.

A jaké tresty vám hrozí?

Při současném trestném činu je to od jednoho do pěti roků nepodmíněně. Věříme ale, že se ukáže, že jsme žádný trestný čin nespáchali.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud