Vstup do NATO může zhojit duši Černohorců, od Ruska však provokace neustanou | info.cz

Články odjinud

Vstup do NATO může zhojit duši Černohorců, od Ruska však provokace neustanou

Hluboce nábožensky a politicky rozdělená Černá Hora si vybrala. Dnes se oficiálně stane 29. zemí Severoatlantické aliance a potvrdila svůj příklon k západu. Vstup do NATO může Černohorcům přinést tolik potřebné vydechnutí a sjednotit společnost, utlumení ruské propagandy a provokací však očekávat nelze, míní balkanista František Šístek. 

V den vstupu do NATO se hrdě třepetá obří ruská vlajka nad hlavním sídlem opoziční Demokratické fronty. I to tak dokládá, jak je historický milník bývalé země Jugoslávie přijímán i jak hluboký příkop rozděluje tamní společnost. Vždyť v nedávném průzkumu prahlo po vstupu do aliance 39.5 procent Černohorců, proti bylo 39.7 procent. Část země je prozápadní, část proruská.

„Mám ráda Rusko, ne Ameriku. Rusové jsou naši lidé. Máme stejnou kulturu i historii,“ vysvětluje co ji poutá k východu Zhanna Brajovićová, majitelka malého obchůdku v hlavním městě Podgorici. Také náboženství hraje roli, pravoslaví je jedna ze silných vazeb na Rusko. K ortodoxnímu náboženství se hlásí až 70 procent obyvatel, necelých dvacet procent je muslimů, ani ne pět procent pak tvoří katolíci.

A v neposlední řadě stojí historická traumata. „Nelze zapomínat, že v roce 1999 bombardovala Černou Horu právě vojska NATO. Sice ne tak intenzivně jako Srbsko, ale životy byly přesto ztraceny,“ říká vědecký pracovník Akademie věd Šístek.

A na to místní nikdy nezapomenou. „Bombardování země v srdci Evropy na konci 20. století není něco, na co by mezinárodní společnost mohla být hrdá. Na druhé straně poslední věc, kterou na Balkáně potřebujeme, je zapomenout, o jaký strategický kurs chceme usilovat,“ říká k bombardování, které mělo vyhnat jednotky Slobodana Miloševiče z Kosova, bývalý černohorský premiér Milo Djukanovič.

Právě Djukanoviče se loni, podle závěrů černohorské prokuratury, během voleb snažili ruští nacionalisté zavraždit a vyvolat následný státní převrat. Djukanovič, bývalý spojenec Miloševiče, je totiž od roku 1996 zastánce evropského kurzu, což znamená i účast v NATO. A to se Rusku nelíbí, snaží se proto metodou cukru a biče trestat svou oblast zájmu za vstup do NATO i jinak.

„V Rusku se šíří propaganda a dezinformace, které hlásají, že v Černé Hoře je například obludně vysoká kriminalita. To je ale nesmysl, v porovnání s Rusem je v Černé Hoře míra kriminality velmi nízká,“ říká Šístek. Stokrát opakovaná lež se však alespoň pro některé pravdou stejně stane. Meziroční podíl turistů z Ruska tak v Černé Hoře v březnu klesnul z 19 procent na pouhých sedm procent. Rusko rovněž v rámci odvetných opatření zavedlo importní cla například na černohorské víno, upozorňuje deník Guardian.

„Myslím si, že tyto provokace a naschvály jistě budou pokračovat. Je to v jistém ohledu paradoxní, protože mnoho Rusů se již v Černé Hoře usadilo nebo tam jezdí na dovolenou, a s touto oficiální propagandou, s trestáním Černohorců nesouhlasí,“ říká balkanista.

S tím, že Rusko se své oblasti zájmu nevzdá bez boje, souhlasí i politický analytik Zlatko Vujovič. „Rusko bude v tlaku na politické procesy v Černé Hoře určitě pokračovat. Jejich vliv bude sice menší, protože opozice není tak silná, nicméně tlak tam bude,“ myslí si Vujovič.

Rusko se staví proti rozšiřování NATO dlouhodobě. Kriticky vnímalo především rozšíření aliance v roce 2004, kdy se členem aliance staly tři bývalé země Sovětského svazu - Estonsko, Litva a Lotyšsko. Současná ruská vojenská doktrína považuje rozšiřování NATO za jednu z hlavních hrozeb bezpečnosti Ruska, podle ruského prezidenta Vladimira Putina dostala Moskva po pádu železné opony slib, že se NATO nebude dále rozšiřovat, který nebyl dodržen.

Drtivá většina Černohorců je ale unavená nekonečným hašteřením, spory o nacionalismus a národní identitu. Chtějí žít své životy a hledět vpřed místo aby se stále babrali v problematické minulosti plné krve. Vstup do Severoatlantické aliance, téměř na den jedenáct let přesně po vyhlášení samostatnosti, je tak částečnou katarzí pro všechny. „Ono se o tom vstupu do NATO hodně hovořilo, ale myslím, že částečně se jednalo o hyperbolu médií. Pro obyčejné Černohorce to byla až sekundární záležitost, na prvním místě pro ně bylo řešení běžných věcí, které mají na jejich životy imanentnější dopad – řešení korupce, potírání organizovaného zločinu, nastolení cesty k ekonomickému blahobytu,“ myslí si Šístek o zemi se 600 tisíci obyvateli.

Mnozí, včetně například amerického senátora Randa Paula, se ptají, co může stát disponující dvoutisícovou armádou Severoatlantické alianci nabídnout výměnou za účast v nejsilnější vojenské alianci světa nabídnout. Vždyť nejznámější článek číslo pět, pravící že útok na jednoho člena aliance je útokem na všechny, se nyní bude vztahovat i na Černou Horu. Nebylo tak nedávné hrubé odstrčení premiéra země Dušana Markoviče americkým prezidentem Donaldem Trumpem na bruselském summitu symbolickým výhledem do budoucna - jakou pozici bude Černá Hora v rámci elitního uskupení zemí mít?

To nejspíš ukáže až čas. NATO však členstvím Černé Hory v alianci získá mimo jiné poslední kousek pobřeží Středomořského moře mezi Gibraltarem a Sýrií, po níž již léta prahne Rusko. A to je rozhodně dobrý začátek.

„Navíc si myslím, že vstup do NATO pro samotné Černohorce může znamenat určité usmíření, otočení listu. Stmelení společnosti,“ přemýtá Šístek.

Nehledě na všechny kontroverze a příkopy ve společnosti se Černá Hora stává po Slovinsku a Chorvatsku třetí někdejší jugoslávskou republikou, která se stala součástí aliance. V budoucnu by se členem měly stát i Makedonie, jejíž přičlenění blokuje nevyřešený spor s Řeckem o název země, a Bosna a Hercegovina.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud