Z českých sociálních sítí do Švédska: Šikana existuje, jde o to, jak se k ní postavíme | info.cz

Články odjinud

Z českých sociálních sítí do Švédska: Šikana existuje, jde o to, jak se k ní postavíme

REPORTÁŽ ZE ŠVÉDSKA | Na konci května jsem na INFO.CZ napsal komentář k fenoménům, které dnes provázejí boj za ochranu životního prostředí, a strhl se poprask. Široce sdílený text obsahoval i pasáž o švédské školačce, která zapochybovala o smyslu pátečních studentských stávek, za což se dočkala šikany. Dramatické reakce, které článek vyvolal, byly dalším z důvodů, proč se tématu dál věnovat a osobně letět do Skandinávie. Takhle jsem situaci viděl ve Švédsku na vlastní oči.

Tu debatu jste na sociálních sítích možná zaznamenali i vy. A dost možná i vás překvapila. Reakce, které zmínka o školačce vyvolala, totiž rychle přerostly do osobních útoků na mě i moje kolegy, obvinění ze lží a do bizarních konspirací o zlovolném oligarchovi, který mi po večerech diktuje, co jak psát ve jménu uhelného byznysu.

Neřešila se podstata mého článku – že si klimatickou agendu uzurpují některé aktivistické skupiny – a konec konců brzy nešlo už ani o případ oné školačky. Pro pořádek zde zmíním text Vojtěcha Boháče, který se na větší ploše ozval jako první a jehož příspěvek byl snad alespoň zčásti psaný v dobré víře. Ačkoli vůbec nic nevyvrátil a nedokázal, posloužil jako munice pro salvu jedovatých výpadů od lidí, kteří s autorem souzní, zastupují striktně vyhraněný myšlenkový proud a stejně jako on si tak v první řadě potvrzovali vlastní pohled na svět. K jejich útokům už není třeba se vracet.

Každopádně, čím vyhrocenější „debata“ v Česku byla, tím víc vyniklo, jak se k případu staví v samotném Švédsku. Na začátku června jsem tam odletěl.

Část první: Příběh Sanny

Autorka původního textu o šikanované školačce Bitte Assarmová mi na mail odpověděla do půl hodiny a dohodli jsme si schůzku. Působí sympaticky a ochotně se mnou celý příběh školačky Sanny a její matky Leny rozebrala. Tyto jejich pseudonymy zachováváme v následujícím textu i my, ostatně byla to podmínka pro další komunikaci.

„Původně mě kontaktovala kamarádka Leny, že se jí Lena svěřila s tím, co se její dceři ve škole stalo. Chtěla jsem o tom napsat jen krátký článek, ale nakonec mě s Lenou propojila a já s ní mohla udělat obsáhlejší rozhovor,“ říká mi na úvod Assarmová. Vzniklo interview, kde matka Sanny popisuje, jak její dcera vyjádřila pochybnosti o tom, zda jsou pravidelné páteční studentské stávky tou správnou cestou k lepší ochraně klimatu. Sanna se odmítla zúčastnit, což pro ni dle Leny mělo důsledky. Stala se – jak matka tvrdí – černou ovcí třídy označenou za klimatickou popíračku, což s ní otřáslo. 

Lena ve zmíněném květnovém rozhovoru s Assarmovou mluvila o tom, že učitele do jisté míry chápe. Jsou podle ní pod tlakem médií a politiků a ve všeobecné atmosféře, kdy je v ochraně životního prostředí jen jeden správný a přípustný pohled. Odchylka se dle jejího mínění netoleruje a vede k novodobému honu na čarodějnice. I to je důvod proč matka s dcerou nadále vystupují pod pseudonymy.

„Ochrana zdrojů pochopitelně platí i pro nás, pro Lenu to byla podmínka pro poskytnutí rozhovoru. Kdybych její a Sanninu identitu prozradila nebo kdybych řekla, na jaké škole se to stalo, porušila bych zákon, což jsem ve své praxi nikdy neudělala a rozhodně to neudělám proto, že někdo článek zpochybňuje, protože nezapadá do jeho pohledu na svět,“ říká mi Assarmová a celou věc dále zasazuje do kontextu popisem stockholmského internetového magazínu Det Goda Samhället, kde rozhovor s matkou v květnu vyšel. „Jsme malý konzervativní web, dokonce bych ani sama neřekla pravicový. Já osobně zastávám celoživotně převážně sociálně demokratické názory. Ale jak ve Švédsku, tak očividně i v Česku, bývá konzervativní pohled na věc označován za alternativní či dezinformační.“

Co švédskou novinářku, která v minulosti působila jako šéfredaktorka Katolického magazínu, nejvíce překvapilo, byla míra hysterie, kterou v Česku můj komentář odkazující na rozhovor vyvolal. Respektive automatické zpochybňování toho, že se popisované události skutečně staly. „Moc to nechápu, ve Švédsku můj článek žádné negativní emoce nevyvolal, nikdo se proti němu nevymezoval, maximálně možná někoho dovedl k zamyšlení, což bylo jeho cílem,“ konstatuje. „Upřímně by mě zajímalo, kdybych stejně popsala opačný případ – tedy dívku šikanovanou pro její podporu klimatické stávky – zda by ti stejní lidé v Česku také protestovali a snažili se příběh znevěrohodnit,“ zamýšlí se Assarmová.

„Já osobně zastávám celoživotně převážně sociálně-demokratické názory. Ale jak ve Švédsku, tak očividně i v Česku, bývá konzervativní pohled na věc označován za alternativní či dezinformační.“
Bitte Assarmová

S Lenou a Sannou je Assarmová nadále v kontaktu a zprostředkovala od nich i odpovědi na moje otázky. Lena nakonec upustila od podnětu na švédskou školní inspekci, protože se situace ve škole prozatím vyřešila, což zčásti přikládá i publikaci rozhovoru. I ji překvapilo, jaké ohlasy její výpověď v Česku vyvolala. Lena prostřednictvím Assarmové uvedla, že Sanna rozhodně nechce být vnímaná jako popíračka klimatické změny, protože nikým takovým není.

Assarmová podobné případy popisuje jako excesy a ty se podle ní dějí na obou stranách. „Obecně bych ale řekla, že je školy zvládnou vyřešit. Otázka oněch klimatických stávek je komplikovaná, školy musí účast evidovat jako absenci a učitelé absenci otevřeně podporovat nemohou. Vše lze ale řešit s rozmyslem, Sannin případ je ukázkou toho, jak by se věci řešit neměly, snad pomůže k tomu, že podobných případů bude minimum,“ říká.

„Sanně stejně jako ostatním dětem teď začínají letní prázdniny, takže věřím, že přijde na jiné myšlenky. Můj názor je takový, že s každým masovějším hnutím přijdou i tací, kteří jsou s vírou, že bojují za dobrou věc, schopni ublížit druhým, protože nepřipouští kritiku svých ideálů. Vnímají tuto kritiku nebo nesouhlas jako útok a na ten odpovídají vlastním útokem. Ani klimatické hnutí není jiné, není v ničem horší, ale ani lepší,“ dodává Assarmová s tím, že po prázdninách by chtěla publikovat další rozhovor s Lennou a Sannou, kde by události zhodnotily s odstupem času.

Část druhá: Greta Thunbergová

Ze studentských stávek za důslednější ochranu klimatu se rychle stal mezinárodní fenomén. Když si tehdy patnáctiletá Greta Thunbergová poprvé sedla před budovu švédského parlamentu s transparentem „Školní stávka za klima“, netušila, jakou lavinu rozpoutá. Dnes je z ní globální celebrita a protestů se účastní mladí lidé včetně studentů v Česku.

Můj páteční program ve Stockholmu je jasný: Návštěva samotné klimatické stávky, na které Greta Thunbergová nechyběla. Promluvit si s ní ale možné není. „Omlouvám se, ale dáváme jen předem dohodnuté rozhovory,“ říká její manažerka a je rázem po interview. Stejně odmítá i několik švédských a jednoho německého novináře. „Promluvte si s ostatními lidmi tady, jistě budou také zajímaví,“ říká pak samotná Greta a s ikonickým transparentem odchází protestovat. Protestní stávka v ten den není nijak početná, snad kvůli tomu, že čtvrtek byl ve Švédsku svátek. Během dvou hodin se na místě vystřídalo odhadem lehce přes padesát účastníků.

Vyhrocenost známá ze sociálních sítí, kde platí, že kdo není s námi, ten je proti nám, tu znát není. „Je důležité komunikovat, ne se hádat. Já jsem přestala jíst maso, ale nemůžu k tomu nutit ostatní. Ale proč to nezkusit třeba jednou týdně, a objevovat tak něco nového a zároveň udělat dobrou věc?“ řekla pro INFO.CZ patnáctiletá dívka, která přišla spolu se dvěma kamarádkami. Vysvětluje, že o stávku v pravém slova smyslu se v jejich případě nejedná. Školáci mají ten den kvůli zmíněnému svátku volno. „Ale stejně jsme přišly, považujeme to za důležité a nejde nám jen o to ulít se z výuky,“ vysvětluje dívka.

Kdyby přišly v běžný den, v době výuky, počítala by se jim účast na stávce jako absence. „Chodíme na mezinárodní školu, kde nám nikdo kvůli účasti problémy nedělá. Co víme i od kamarádů ze státních škol, na nikoho si nezasedli kvůli tomu, že na stávky chodí,“ shodují se dívky. „Každý by měl dělat to, na co se cítí a čemu věří. Já chodím stávkovat, kupuji si oblečení v second handu a hodně chodím pěšky a jezdím na kole. Když někdo létá letadlem, nezlobím se na něj, beru to tak, že já dobrovolně nelétám, takže on může. A třeba někdo, kdo sice stávky nepodporuje, ale doma třídí odpad, tak taky pomáhá. A to je to, o co tu jde,“ uzavírá jedna ze školaček.

Na stávku nedorazili jen studenti, ale i pár učitelů. Jonas učí na druhém stupni základní školy zeměpis. „Pochopitelně v rámci výuky dětem vysvětluji, co klima je a jak funguje. Ačkoli stávky podporuji a myslím si, že jsme ve stavu klimatické krize, do výuky to nemíchám. Vím, že by to bylo přes čáru,“ vysvětluje mi protestující kantor. „Mám samozřejmě velkou radost, když někdo z mých žáků na stávku jde, byť jako učitel bych to oficiálně neměl říkat a nedovolil bych si k tomu žáky nabádat, natož je nutit. Když někdo na stávku nechce a chce se místo toho učit, také z toho mám radost. A když někdo stávkování úplně odmítá a o téma se nezajímá? Co nadělám, každý jsme nějaký,“ hodnotí aktivity studentů Jonas.

Co se zameškaných hodin týče, nabízí svým žákům možnost individuálního doučování ve volném čase, aby dohnali látku. „Těší mě, že většina jich toho využívá, takže to nejsou žádní lajdáci. Pár mých kolegů to dělá stejně,“ popisuje svůj přístup učitel.

Část třetí: Školství versus politika

Jonas se tak dotýká hned několik častých námitek na adresu protestujících: že řadu z nich na demonstrace táhne hlavně vidina volného dne namísto školy a že se skrze téma politizuje výuka. Švédští politici, se kterými jsem mluvil, mi v podstatě po celou dobu našich rozhovorů až úzkostlivě zdůrazňují, že apolitičnost musí být zachována stůj co stůj. Liší se ovšem v představě, co ještě je apolitické.

„Škola by měla vštípit i základní hodnoty jako úctu, svobodu jednotlivce, rovnost všech lidí bez ohledu na pohlaví, rasu, náboženství nebo sexuální orientaci, solidaritu se slabšími a zranitelnými i respekt k životnímu prostředí, které je všem lidem společné. Na prosazování těchto hodnot vlastně není nic politického,“ říká pro INFO.CZ předsedkyně parlamentního výboru pro vzdělávání, sociální demokratka Gunilla Svantorpová.

„Školy musí zůstat apolitické. Jejich úlohou je vzdělávat v tom, jak politický systém funguje, ale ne propagovat myšlenky jakékoliv konkrétní strany,“ říká už o něco méně shovívavě poslanec nacionalistických Švédských demokratů Robert Stenkvist. Pro poslankyni konzervativní Umírněné strany Marii Stockhausovou je přijatelná účast v mládežnických organizacích politických stran – „ale jen o přestávkách či v rámci mimoškolních aktivit“.

Všichni tři oslovení politici ovšem v obecné rovině považují za nemyslitelné, aby učitelé jakkoli ovlivňovali politické smýšlení dětí. „Jedinou výjimkou, kdy by učitel měl mít možnost žáka konfrontovat, je, pokud jsou jeho názory v přímém rozporu se základními demokratickými hodnotami,“ říká Svantorpová.

Jako nejproblematičtější aspekt klimatických stávek vidí oslovená trojice poslanců fakt, že účast na stávce je z povahy věci nutno posuzovat jako zameškané hodiny. „V podstatě vítám, když se žáci a studenti jakkoliv politicky angažují, ale musí to být v jejich volném čase,“ říká Stenkvist, přičemž stejný názor zastává i Stockhausová.

Sociální demokratka Svantorpová připouští, že školy mohou žákům různými způsoby vycházet vstříc. Kupříkladu účast na protestech a následnou diskuzi studentů by podle ní šlo považovat za součást výuky. „Pochopitelně by ale tato účast musela být dobrovolná a nikdo by k ní nesměl být nucen,“ dodává politička.

„Můj názor je takový, že mladé zajímá politika jako taková, ale už se tak moc nezajímají o stranické aspekty politiky,“ komentuje situaci Stenkvist. Poslankyně za Umírněné Stockhausová pak říká: „Mladí se hodně angažují z čehož mám radost. Když se budeme ptát na jejich volební účast, tak mohu jen s jistou mírou nadsázky říct, že jediná ideální volební účast je ta stoprocentní, a té jsme zatím nedosáhli.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud