Vařit ve food trucku a dělat catering je jako vylézt nahý mezi lidi. Zpětnou vazbu máte okamžitě, říká Gorovoj

Karel Šimůnek

Rodák z Kazachstánu Danil Gorovoj propadl v Česku kuchařské vášni a po působení v klasické gastronomii se vydal cestou cateringu a vaření ve food trucku. „Strašně rád komunikuju s klientem, vysvětluju mu, jak se jídlo připravuje a z jakých je surovin. Chci si prostě povídat a mít zpětnou vazbu, což když jste jen zavření v kuchyni, tak nemáte. Oproti tomu street food, catering a food truck, to je jako když vylezete nahý mezi lidi. Zpětnou vazbu máte okamžitě a třeba po vás můžou začít házet vajíčka, když nejsou spokojení,“ říká Gorovoj v nové epizodě podcastu Chef Arena. „Další výhoda je, že se touto cestou dostanete lidem do povědomí. V branži platí, že dokud neochutnáte, tak si catering neobjednáte. Můžete mít krásné fotky na sociálních sítích, ale to nestačí. Vlastně jsem tak splnil příjemné s užitečným,“ dodává.

I když se věnuje hlavně různým formám „výjezdního“ vaření, občas se mu po klasické práci v kuchyni trochu zasteskne. „Proto jsem si zařídil i bistro. Je to takový dvojkoncept, který je přes obědy samoobslužný, pak trochu změníme interiér, aby z toho večer byla otevřená kuchyň s grilem,“ vysvětluje Gorovoj s tím, že ve světě je koncept restaurací, které po čase obědů zavřou, aby otevřeli až na večeře, běžný. 

„Češi jsou ale spíše zvyklí na to, že přijdou kdykoliv od pondělí do neděle, v jakoukoliv denní dobu, a je prostřeno. No a pak se diví, že za to jídlo mají zaplatit třeba 300 korun. To jinde v Evropě moc není. Myslím, že právě o tomhle tématu bychom alespoň měli začít vést diskusi,“ uzavírá Gorovoj.

Jak do své kulinářské tvorby zapracovává inspirace z rodného Kazachstánu? A v čem se liší práce na cateringu v O2 Aréně a na cateringu, který zajišťuje klientům na akcích? Podívejte se na celou epizodu.

sinfin.digital