Sochy by se neměly bourat. Odstranění Koněva mě ale nemrzí, říká akademický sochař Gabriel

Jan Palička

02. 07. 2020 • 09:00

Jeden z nejvýraznějších českých sochařů současnosti Michal Gabriel není z aktuálního trendu ničení a strhávání „závadných“ soch nijak nadšený. Dle jeho názoru by naopak sochy měly mít potenciál vydržet co nejdéle v čase. „U některých soch mě nemrzí, že zmizely, protože měly špatné téma, autory i formu. Jiné však byly z odborného pohledu zajímavé,“ říká Gabriel s tím, že je mu líto, že na vlastní oči nikdy neviděl sochu Stalina na Letné. Proč by sochy měly stát vlastně všude? Jaký je jejich úkol ve veřejném prostoru? A jaké sochy se chystá sám odhalit? Podívejte se na celý rozhovor v úvodu článku.

Soch není nikdy dost, je přesvědčen akademický sochař a někdejší děkan Fakulty výtvarných umění VUT v Brně Michal Gabriel. „Místo, kde mi nějaká socha chybí, je podle mě vlastně všude, ve městě i v krajině, nemusí tvořit nějaký monument, zajímavé jsou i sochy, které jen tak náhodně potkám,“ říká Gabriel v rozhovoru s Janem Paličkou v pořadu Kapitola.

Ani současný kapitalistický, ani minulý socialistický režim dle jeho názoru nedokázaly usměrnit skutečnost, že u soch by mělo jít především o kvalitu. „Dříve převažovala ideologie, to bylo to hlavní. V 80. letech to pak v oficiálním sochařství bylo spíše o tom, co nemůže nikoho urazit,“ popisuje Gabriel.

Gabriel zastává názor, že sochy by se neměly živelně strhávat a bourat, což nyní můžeme pozorovat především v USA. Podle něj by se měla hodnotit i umělecká a odborná stránka sochy. U některých děl ale nelituje, že z veřejného prostoru zmizely. „Třeba náš Koněv z Prahy 6 nebyla nijak povedená socha. Její odstranění mě nemrzí jednak kvůli ideologii, ale i kvůli tomu, že vlastně nebylo odstraněno žádné hodnotné sochařské dílo,“ vysvětluje svůj postoj Gabriel.

Zároveň přiznává, že je mu (z odborného hlediska) líto, že nikdy neviděl Stalinův monumentální pomník na Letné. „Nejde jen o jeho monumentální rozměr, ale i o to, že Švec byl velmi dobrý sochař. Cením si třeba jeho sochy jménem Sluneční paprsek, na tu jsem se vždy chodil dívat do Národní galerie, a dokonce mě i inspirovala k nějakým vlastním sochám,“ uvádí Gabriel.

Podle Gabriela by neměly ani v dnešní atmosféře vznikat sochy, které se vyznačují jen tím, že nikomu nijak nevadí. „Socha by neměla nebýt. Nemělo by se stát, že si jí nikdo nevšimne. Nemusí ale za každou stranu provokovat v tom klasickém verbálním smyslu. Může dráždit i pozitivně nebo výrazem,“ říká Gabriel s tím, že na klasické realistické figurální sochy se v dnešní době už prakticky ani nevypisují soutěže.

„Nevím, zda figurální socha jako taková má to své už za sebou. Mnohdy je to věc unavené formy nebo technologie, která už nedokáže vyzářit na lidi tak, aby sochu byli schopni číst a vnímat jinak než jen jako nějaké připomenutí zpodobněné osoby,“ komentuje současné trendy Gabriel.

„Sochy mají mít potenciál přetrvávat v čase, strašně dlouhou dobu. Fascinují mě třeba egyptské sochy, kde se mohu dotýkat materiálu, který zpracovával někdo před třemi tisíci lety,“ uvádí Gabriel.

SDÍLET

Billboard-bottom-1