Jak se chodí po strništi naboso? „Šoupej nohama, nezvedej je,“ radí noví venkovští kamarádi malému Edovi, který ve filmu Jana Svěráka Po strništi bos (2017) zakouší první střety dosud hýčkaného jedináčka s neznámou realitou. Očekávaný snímek dnes vstupuje do českých kin.
Je čas protektorátu, tatínek odmítl v pravou chvíli hajlovat, a tak se rodina musí vystěhovat k mimopražským příbuzným. Tatínek prostě nohama nešoupal, ačkoli není žádným vzorovým hrdinou a sám Edu nabádá, o čem před lidmi smí a nesmí mluvit. Jak se v tom má „náhradník“ za zemřelého staršího bratříčka a žák první obecné vyznat?
Že to zní povědomě? Ano, Eda je další vtělení stejné postavy, kterou známe už ze Svěrákovy Obecné školy (1991) a jež do sebe nasála autentické prožitky režisérova otce a scenáristy Zdeňka Svěráka. Podobně a zároveň jinak tomu bylo i tentokrát: předlohou filmu Po strništi bos se stala stejnojmenná kniha Svěráka staršího, která vyšla v roce 2013, scénář si ale napsal režisér sám, otec se uplatnil „jen“ jako dialogista.
Je čas protektorátu, tatínek odmítl v pravou chvíli hajlovat, a tak se rodina musí vystěhovat k mimopražským příbuzným. Tatínek prostě nohama nešoupal, ačkoli není žádným vzorovým hrdinou a sám Edu nabádá, o čem před lidmi smí a nesmí mluvit. Jak se v tom má „náhradník“ za zemřelého staršího bratříčka a žák první obecné vyznat?
