Články odjinud

Kdo má Zemana opravdu, nesobecky rád, neměl by ho volit, říká Jan Farský

Kdo má Zemana opravdu, nesobecky rád, neměl by ho volit, říká Jan Farský

Pokud Zeman obhájí mandát na Hradě, je tu podle Jana Farského ze STAN předpoklad, že bude pokračovat jeho spolupráce s Andrejem Babišem, který by pak mohl za jistých okolností vládnout dost dlouhou dobu bez důvěry. Farský připomíná, že Zeman nebere ohled na ústavní zvyklosti, což podle něj nepřispívá k tomu, aby byl brán vážně právní systém ČR. „Za největšího hrdinu je teď ten, kdo ho dokáže obejít, najde v něm skulinu, anebo ho přechytračí.“ A podle jeho názoru to platí také o Babišovi. „Jako pravděpodobný budoucí premiér zpochybňuje základní pilíře právního státu, když odmítá kompletní vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a tvrdí, že jde o vykonstruovanou kauzu,“ vysvětluje volební lídr STAN exkluzivně pro INFO.CZ

Krátce po volbách jste oznámili odchod do pozice. Andrej Babiš krátce na to veřejně prohlásil, že se Starosty nebude vyjednávat o vládě. Od té doby o vás není de facto slyšet. Co děláte v posledních dnech?

Pracujeme. Všichni se teď přetahují o křesla, obchodují sílu svých mandátů. My máme v tomhle volné ruce a vlastně záviděníhodnou pozici. Můžeme se soustředit na práci a na naplňování věcí, které jsme voličům slíbili a které je třeba udělat.

A na čem tedy pracujete?

Jako úplně první věc jsme si sedli na platy učitelů. Máme návrh na změnu zákona, kterým se jejich platy skokově navýší na 130 procent průměrné mzdy. Všichni to před volbami slibovali, není důvod další rok čekat. To by mělo přesvědčit ty, kteří třeba přemýšlejí o odchodu, že to myslíme vážně. A další zákony na sebe nenechají dlouho čekat.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Peníze se na to podle vás v návrhu rozpočtu najdou?

Ale samozřejmě, vždyť zažíváme nebývalý růst. Nesmíme ho projíst, musíme ho investovat. A do školství je strašně chytrá investice. Absolventi škol, vzdělaná populace, to totiž udrží stát nad vodou, až přijde útlum a krize. Třeba elektronizace státní správy ušetří až dvě procenta HDP, a ty nezískáte tím, že na lidi zakleknete a zkomplikujete jim život, ale tím, že odstraníte byrokracii a překážky, které lidem brání podnikat.

A pokud jde o další zákony?

Od 1. března příštího roku nabíhá další vlna EET. Výsledky těch prvních dvou jsou sporné, kolem voleb byl výnos jen okolo tří miliard, nikdo do toho ale nezapočítal ztráty, které spočívají v tom, že mnoho lidí ukončilo své podnikání, stali se příjemci dávek, přestali odvádět peníze státu a podobně.

Mimo to procházíme více než dvě stovky zákonů, které tady spadly pod stůl s končícím volebním obdobím minulé sněmovny. Je to práce na týden nebo dva. Chceme vše projít, a k věcem, které dávají smysl, se vrátit a hledat pro ně podporu i v nové sněmovně. Takže abych to shrnul: k tomuto všemu se nám tím, že nevyjednáváme o vládě, uvolnily ruce a na tom teď děláme.

Co s tím budete chtít dělat?

Jsou dvě varianty: buďto třetí a čtvrtou vlnu, které mají naběhnout v březnu a v červnu, odsunout, anebo úplně zrušit. Od začátku říkáme, že chceme jít cestou nikoli silových, nýbrž chytrých řešení. Ne na lidi kleknout a vytlačit z nich co možná nejvíc, ale naopak vytvořit jim prostor k podnikání. Chceme je motivovat k placení daní, naopak nechceme, aby vyplnění daňového přiznání trvalo dny, nýbrž několik minut.

Když už mluvíte o zákonech. Zaregistroval jste, že okolo třiceti senátorů navrhlo Ústavnímu soudu zrušení zákona o registru smluv s tím, že by norma mohla způsobit veřejnému sektoru miliardové škody? Co na to říkáte?  

Senátoři nemůžou unést svoje přehlasování a obrací se na soud. Je to jejich právo, budu se vždycky bít za to, aby jej mohli uplatnit a využít. V jiných případech totiž právě tenhle institut může zachránit demokracii. V tomto případě se ale o registr smluv nebojím. I proto, že v návrhu vychází z textu zákona o registru smluv, který už byl k 30. 7. 2017 změněn.

Pokud bychom se vrátili k povolební situaci. Po necelých dvou týdnech se situace jeví tak, že Andrej Babiš sestavuje jednobarevnou menšinovou vládu. Spěje vývoj podle vašeho pozorování k tomu, že se jí podaří získat důvěru většiny poslanců?

Andrej Babiš pro to udělá určitě všechno. Myslím si, že je v pořádku, že byl pověřený vyjednáváním o vládě. Jednou je vítězem svobodných voleb. Ve chvíli, kdy by navíc neměl důvěru, bude kdykoli odvolatelný Milošem Zemanem, což si zcela jistě nepřeje. Otázka je, jak bude Babiš kalkulovat prezidentské volby, neboť Miloš Zeman na Hradě je výhodný pro Andreje Babiše ve sněmovně, případně ve vládě.

Zároveň pořád platí, že budeme hlasovat o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání kvůli kauze Čapí hnízdo. Což je zase ale určitě věc, která bude součástí případného obchodu o podpoře jeho vlády. Dále je tu otázka OLAFu (Úřad pro evropský boj proti podvodům, pozn. redakce), který by měl své závěry podle mého názoru zveřejnit v řádu dnů. Připomenout musím také anabázi u slovenského Ústavního soudu, která se týká toho, zda byl Andrej Babiš spolupracovníkem StB. To vše jsou věci, které se mohou do skládání vlády a hlasování o její důvěře promítnout. Platí ale, že jeho osobní snaha být u moci je všemi těmito kauzami znásobena.

S tím nakonec souvisí také to, co bych označil za slabinu, pokud jde o budoucnost České republiky jako právního státu. Ve chvíli, kdy má vláda výrazné pravomoci nad státním zastupitelstvím a policií, je extrémně náročné tyto záležitosti oddělit. A vůbec do budoucna nezávidím ani státním zástupcům, ani policistům, že budou stíhat a vyšetřovat člověka pověřeného sestavením vlády a do budoucna možná člověka, který bude premiérem a jehož vláda bude mít důvěru sněmovny. Bude to hodně velká zkouška jejich nezávislosti.

Policie stojí před dvěma variantami, obě mají svá úskalí a v obou případech se zdá, že prohraje právní stát a důvěra veřejnosti ve spravedlnost: pokud vyšetřování Babiše a dalších asi deseti lidí stáhnou, a nevím osobně, jak by to mohli udělat, tak půjde o zcela šílený vzkaz, pokud vyšetřování policie naopak dotáhne a Andrej Babiš bude souzen, bude policie, státní zastupitelství i soudy čelit tvrdému ataku z jeho strany. Určitě si to nenechá líbit. Doteď bojoval jen s politickými stranami, pokud by měl být odsouzen, začne bojovat s celým systémem. A to je nebezpečné.


Jak hodnotíte poslední kroky prezidenta Zemana? Nemyslím ani tak to, že pověřil Andreje Babiše vyjednáváním o vládě, ale především fakt, že mu už dopředu slíbil druhý pokus, což tady v minulosti nebylo, a zároveň mu dává všemožně najevo, kterak mu ve všem vyjde vstříc…

Předně chci říct, že je volba prezidenta teď vnitropoliticky vůbec to nejpodstatnější, co nás čeká. Pokud jde o vaši otázku, je zjevné, že se Zeman s Babišem pořád ještě potřebují navzájem. Síla jednoho pramení ze síly druhého. A Miloš Zeman chce být znovu zvolen a Andrej Babiš má obrovskou sílu mu v tom pomoct, anebo tomu zabránit. Tudíž to, že mu Zeman slibuje i druhý pokus, neříká ani tak kvůli němu, jako kvůli sobě.

Lidsky mi to přijde až smutné, Zeman je evidentně v čím dál slabší kondici. Pohled na jeho úterní tiskovou konferenci s Andrejem Babišem byl smutnou podívanou. Myslím, že by se nad ním měli i jeho vlastní voliči slitovat a jestli ho mají opravdu rádi, měli by ho nechat odpočinout na jeho milované Vysočině. Cožpak nevidí, jak moc úřadováním trpí? Kdo má Miloše Zemana opravdu, nesobecky rád, neměl by ho volit.

O co se tedy v prezidentských volbách bude hrát? 

Ve finále se bude hrát i o budoucího premiéra a tudíž o to, kdo tady bude příští čtyři roky vládnout. Pokud vyhraje Miloš Zeman, je tu předpoklad, že bude pokračovat jejich společná spolupráce a Andrej Babiš může za jistých okolností vládnout dost dlouhou dobu bez důvěry.

Pokud vyhraje někdo jiný, můžeme očekávat návrat nejen k ústavním zvyklostem, ale také k duchu Ústavy. Zeman nebere na ústavní zvyklosti ohled, což není výhodné pro českou politiku a nepřispívá to ani k tomu, aby byl brán vážně právní systém. Za největšího hrdinu je teď ten, kdo ho dokáže obejít, najde v něm skulinu, anebo ho přechytračí.

Platí to i Babišovi, který jako pravděpodobný budoucí premiér zpochybňuje základní pilíře právního státu, když odmítá kompletní vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a tvrdí, že jde o vykonstruovanou kauzu. My tady sice teď jednáme o tom, kdo bude mít kolik výborů, a kdo obsadí místa ve vedení sněmovny, neměli bychom ale zapomínat na tuto totální destrukci v pozadí, kterou přivodí případný vznik Babišovy vlády a Zemanovo znovuzvolení na Hrad.

To je to hlavní nebezpečí, protože volby tady budou co čtyři roky, avšak nedůvěra lidí v politiku a právní stát je něco, co může mít skutečně fatální důsledky. Napříště mohou lidé ještě víc podléhat konspiracím a dezinformacím. Proč by ostatně měli věřit policii a státním zastupitelům, když jim premiér bude říkat, nevěřte jim, je to komplot, který na mě spáchala politická konkurence.

Někdy mám dojem, že pro samotný les nevidíme stromy. Jako bychom zapomínali, že je Babiš obviněný, neboť přece získal třicet procent hlasů ve volbách. Je to šílené.

Když o tom mluvíte, jak mohou lidé věřit tomu, že chcete uspět a že proto budete spolu s ostatními středovými a středopravými stranami vystupovat v jednotném bloku, když v jeden moment ohlásí předseda ODS Petr Fiala kandidaturu na předsedu sněmovny a krátce na to vystoupí před veřejnost předseda TOP 09 Miroslav Kalousek s tím, že je třeba zablokovat volbu nového vedení sněmovny?

Některé lidi zkrátka nezměníte.

A ta ambice utvořit nějaký blok, který bude mít větší váhu a bude moct čelit ostatním stranám, ta je reálná?

On to blok nebude. Ta spolupráce je sice racionální, ale zároveň trochu vynucená. KDU-ČSL má deset poslanců. TOP 09 sedm a my šest, dohromady je to třiadvacet. V těchto počtech nelze obsadit výbory, současně není možné obsáhnout to, na co mají ostatní strany třicet, čtyřicet nebo osmasedmdesát lidí. Té práce není zkrátka pro šestičlenný klub méně.

Co si jinde rozdělí téměř osmdesát lidí, musíme my zvládnout v šesti. A to prostě nejde. Pak vám nezbývá se koncentrovat jen na některé záležitosti, avšak současně nechcete, aby to ostatní prošlo jaksi bokem, bez vaší účasti. Proto nás tato konstelace nutí k tomu, abychom si práci rozdělili a nějak spolupracovali. Jinak bychom dělali na oko všechno, avšak reálně nic. Je to zkrátka vynucená spolupráce, ale dobře za ní.

A může tento zárodek jakési spolupráce – byť, jak říkáte, vynucený – vyústit řekněme například v to, že si příští rok před senátními volbami společně sednete, a řeknete si, že by bylo dobré si v jednotlivých obvodech nekonkurovat a tudíž dospějete k tomu, že budete jednotlivé nominace koordinovat?  

Je to věc, kterou nelze svázat smlouvou. Museli by všichni překročit svůj stín. Včetně solitérů, kteří touží být na předních stránkách novin. Pokud takový postup nebudou akceptovat všichni, nebude to fungovat. Křehkost podobných dohod mohu ilustrovat na situaci před senátními volbami v roce 2014: spolupráci TOP 09 a STAN tehdy ublížilo silové řešení TOP 09, která pracovala s tím, že jsou Starostové marginální a proto jim umožní kandidaturu pouze ve třech obvodech ze sedmadvaceti. A co se nestalo? Jaký byl výsledek voleb? My brali tři mandáty ze tří nominací a TOP 09 nula ze zbylých čtyřiadvaceti.

Vše o prezidentských volbách najdete zde

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Markéta Všelichová píše z tureckého vězení: Nikdy jim nedovolím, aby mě zničili. Už nebudu plakat

Tento dopis z tureckého vězení adresovala loni na podzim rodičům a přátelům Markéta Všelichová. Češka, kterou turecký soud poslal na více než šest roků do vězení za kontakt se syrskými milicemi YPG, byla tehdy z Vanu přemístěna do jiného vězení, které leží blíže Evropě. Už na novém místě strávila jistou dobu v nepříliš hygienickém prostředí, které popisuje zkraje textu. Podle dostupných zpráv už je ale i díky pomoci českých diplomatů opět na standardní cele. Text je zčásti editovaný a značně zkrácený. Podle Markétiných přátel ona sama s publikací svých poznatků souhlasí.

Jsem teď v malé, špinavé místnosti. Není tady žádné vybavení, jako třeba konvice. Víte, že část života jsem strávila ve squatech, takže pokud řeknu, že nějaké místo je špinavé, musí to být opravdu velmi špinavé. Vyskytuje se tady nějaký druh hmyzu; nevím, jak se jmenuje, nikdy jsem nic takového neviděla. Je to velké jako myš, ale má to „tykadla“… Nemám problémy s pavouky a brouky. Ale když jsem se setkala s jedním z těchto „exemplářů“ v koupelně a poté jsem ho našla v botě, musím Vám říct, že se necítím v této místnosti dobře.

Ano, samozřejmě, ráda bych tuto místnost vyčistila. I když si myslím, že to není v silách jediného člověka. Nemám na to ale žádné vybavení. Několikrát jsem žádala stráže, aby mi půjčili čistící přípravky, ale obvykle jsem nedostala odpověď. Ano, jednou jsem jí dostala. Zněla zhruba takto – tato špinavá místnost je pro mě dobrá, protože jsem špinavá teroristka.

Link

Někdy se cítím smutná, ale už nikdy víc nebudu plakat. Když pláču, smějí se mi. Doslova. Stejně jako v den, kdy mě dali do této místnosti. Ano, přiznávám, když jsem to viděla, byla jsem tak šokovaná, že jsem začala plakat. Všichni se smáli a volali i další stráže, aby se na mé neštěstí přišli podívat. Ale věřte mi, že na závěr jsem jim poděkovala. Takové chování mě posiluje. Dává mi sílu vyrovnat se všemi situacemi, které přede mne postaví. Nikdy jim nedovolím, aby mě zničili. Je to asi přesně to, co někteří lidé chtějí.

Po prvním šoku jsem se opět vrátila ke své filosofii. Ta zní: Nedělej si starosti s tím, co aktuálně nemůžeš mít, ale podnikej to nejlepší, co je možné v daných podmínkách. Takže se i ve velmi malém prostoru snažím sportovat, i ve špinavé koupelně se studenou vodou se denně sprchuji, myji si vlasy, peru oblečení….

Moje kurdské přítelkyně

Doufám, že se moje aktuální situace vyřeší. A že se budu moci vrátit do standardního pokoje (stalo se tak – pozn. redakce). Neřekla jsem vám, že jsem první dva dny strávila v normální místnosti s dalšími „teroristkami“. Moc se mi tam (v novém vězení – pozn. redakce) líbilo: byl tam mnohem větší dvůr než ve Vanu, takže po delší době jsem se mohla opravdu proběhnout. Prostor byl velký, se dvěma patry, s deseti malými pokoji pro spaní pro 1 až 3 osoby. Obzvlášť tyto „ložnice“ jsem uvítala. Ve Vanu nás bylo asi 15 společně spících v jednom malém prostoru. Taková absence soukromí pro mě už začala být stresující.

Ihned jsem si také porozuměla s lidmi v pokoji. Většina z nich jsou Kurdky. Jsou tady z různých důvodů (bojovnice, aktivistky, politicky činné osoby), ale všechny jsou opravdu milé, laskavé a vzdělané.

Link

Místnost, kde jsem strávila úplně první dva dny (po přestěhování – pozn. redakce), byla čistá. A zařízená jako v nějakém bytě. Všude spousta dekorací. Je to oproti Vanu velký rozdíl: v této věznici jsou i vrazi, pašeráci, obchodníci s drogami, prostitutky. Většina z nich jsou špatní už na první pohled. I jejich pokoje jsou špinavé. Když ale vstoupíte do místnosti vězňů držených zde pro „teror“, je to úplně jiný svět. Některé z těchto žen a dívek, se kterými jsem strávila tyto první dva dny, jsou ve vězení už dlouho. I více než 20 let! Nikdo by to do nich neřekl. Všechny o sebe velmi dbají, vypadají mnohem lépe než řada žen venku. Sportují, čtou, dělají ruční práce…. Byla jsem ohromena, jak se s tím dokázaly vypořádat. Také jsem se trochu styděla, že si dělám starosti se svým v nejhorší variantě pětiletým pobytem ve vězení. Je tu přitom žena, která sedí ve vězení už 25 let. Je jí 52 roků, ale vypadá mnohem mladší, řekněme jako čtyřicátnice. Je ale trochu smutná, je jí to vidět v očích...

Krátce před mým přesunem mě kamarádka informovala, že některá média vydala příběh o íránské dívce Nazle (bylo mezi nimi také INFO.CZ: Nazle hrozilo vydání do Íránu, kde by byla pravděpodobně odsouzena k smrti – pozn. red.). Byla jsem tím potěšena a chci se s Vámi podělit o jednu zkušenost s ní. Vždycky, když jsem hovořila o kamarádkách, zmiňovala jsem jen pozitivní věci. Mám je ráda všechny: některé z nich zůstanou zapsané v mém srdci navždy. Ale samozřejmě, ne vždy je všechno ideální. I tady mají lidé negativní vlastnosti. Jako všude. I ve Vanu došlo ke konfliktům, jaké si můžete představit v kolektivu patnácti žen zavřených 24 hodin pohromadě v malé místnosti…

Link

Nazlu jsem nikdy neviděla mluvit o někom jiným za jeho zády. Nikdy jsem neviděla, že by byla naštvaná nebo uražená. Nikdy si na nic nestěžovala, vždycky přijímala věci tak, jak jsou. Vždycky o všem mluvila otevřeně. Ke všem se chovala s respektem. Byla vždy milá, nikdy ne vlezlá. Upřímná, čestná, opravdová. Byla to osoba, s jakou jsem ve svém životě dosud nesetkala.

Jednoho dne jsem ji viděla sedět na posteli a tiše plakat. Přišla jsem k ní a objala jsem ji. Požádala mě, abych se jí neptala, proč pláče. Řekla mi, že není schopná říct proč, prostě ty slzy přišly a ona je nedokáže zastavit. Řekla jsem jí, jak jí chápu, jak moc těžká je její situace. (Stále hledá možnosti, jak získat azyl v Turecku. Stále čeká na kontakt s rodinou a přítelem. Je bez peněz, má jen to, co jí dají ostatní.) Také jsem jí řekla, jak moc ji mám ráda, pro to všechno, co jsem popsala. Stále plakala a odpověděla: „Dayika mon ferbu, pis neki “. To znamená: „Matka mě naučila – nečiň špinavosti (špatnosti)“. Jednoduchá věta, z jejích úst to byly ale jedny z nejsilnějších slov, jaké jsem kdy slyšela. Řekla to tak přirozeně, jako by šlo o tu nejběžnější věta na světě. Ale v těch obyčejných slovech je všechno. Když všichni toto naučíme své děti, svět bude lepší.

5077161:article:true:true:true

Svět tam venku…

Přesun z Vanu sem. Bylo to – řekněme – zajímavé. Nevím, jak popsat své pocity. Vzali mě normálním letadlem Pegasus Airlines, cestovala jsem jako běžný pasažér. Jen se dvěma neozbrojenými policisty v civilu. Přestupovali jsme v Istanbulu. Bylo to jako vrátit se v čase o dva roky zpět. Jako by dva roky ve vězení byly smazány, jako by se to nestalo… Ale také jsem se cítila trochu jako ve vizi z minulého života. Něco, co znáte velmi, velmi dobře, ale ve skutečnosti, nemáte tušení, kam to zařadit. Jako bych už nebyla součástí světa venku. Bylo to jako sen, který skončil v okamžiku, kdy jsem dorazila do jiného vězení.

40921