Volby rozhodla Zemanova schopnost oslovit lidi z okraje znejistěné kapitalismem, říká politolog Znoj | info.cz

Články odjinud

Volby rozhodla Zemanova schopnost oslovit lidi z okraje znejistěné kapitalismem, říká politolog Znoj

Podle politologa Milana Znoje výsledek prezidentských voleb nerozhodly stranické filiace jednotlivých kandidátů, nýbrž schopnost Miloše Zemana dostat k volbám lidi z okraje znejistěné globálním kapitalismem, lidi naštvané a nespokojené, kteří jinak k volbám nechodí, neboť mají pocit, že na ně politické a kulturní elity kašlou. „Avšak v Miloši Zemanovi najednou „viděli“ politika, který jim dá ztracený hlas a těmto elitám to natře,“ vysvětluje Znoj v rozsáhlém rozhovor pro INFO.CZ na téma povolební trajektorie české politiky.

Jaký je váš základní komentář k výsledku prezidentských voleb?

Volbou Miloše Zemana se Česko vydává na cestu středoevropské distance vůči EU a odmítání evropských hodnot liberální tolerance a multikulturní spolupráce. Rýsuje se před námi specificky česká cesta k národnímu souručenství Polska a Maďarska, na jejímž konci může být odchod ČR z Evropské unie. Prezident má sice malé ústavní kompetence, ale má velký symbolický vliv a Miloš Zeman i značnou skrytou politickou moc nad hnutím ANO, ČSSD, SPD i komunisty, takže nic z toho není nemožné.

Před volbami jsme mluvili o tom, že Zeman usiluje především o voliče hnutí ANO, KSČM, SPD a ČSSD. Byl to právě tento faktor, který rozhodl o jeho vítězství? Anebo to bylo ještě něco jiného?

Pevné jádro voličů Miloše Zemana je mezi příznivci SPD a komunistů. Značná část voličů ANO se k prezidentu Zemanovi přiklonila, jelikož ten se viditelně zasazoval o vznik vlády ANO s premiérem Andrejem Babišem v čele. Voliči sociální demokracie byli ve svém postoji k Miloši Zemanovi rozpolceni, tak jako strana samotná.

O vítězství však nerozhodly stranické filiace, ale schopnost Miloše Zemana dostat k volbám lidi z okraje znejistěné globálním kapitalismem, lidi naštvané a nespokojené, kteří jinak k volbám nechodí, neboť mají pocit, že na ně politické a kulturní elity kašlou, ale v Miloši Zemanovi najednou „viděli“ politika, který jim dá ztracený hlas a těmto elitám to natře.

Jak Zemanovo vítězství ovlivní český politický provoz?

Dalekosáhlé, nehledě na omezené kompetence. Vnitropoliticky bude mít zásadní vliv na sestavování vlády, když podrží Andreje Babiše v pozici premiéra, přivede do koalice pozemanovštěnou ČSSD a legitimizuje jejich vládní spolupráci s SPD a komunisty. Vliv zahraničněpolitický se projeví na rozvolňování našich vazeb k EU. Na tom všem ale nebude prezident Zeman pracovat sám.

Někteří experti očekávají, že se Zeman bude emancipovat od Andreje Babiše. Důvod je prostý: už ho nepotřebuje. Jaký vývoj očekáváte v jejich vztahu vy?

Miloš Zeman už sice nepotřebuje Andreje Babiše k tomu, aby se stal prezidentem, ale stále ho bude potřebovat, aby měl vliv na vládu a exekutivní moc. Dokud Andrej Babiš nebude mít jmenovanou druhou vládu s důvěrou ve sněmovně, bude moc Miloše Zemana vskutku největší a pozice Andreje Babiše nejslabší, avšak bude záležet na obratnosti Andreje Babiše.

Uvidíme, za co Miloši Zemanovi případný vliv na vládu vymění. Pořád platí, že má něco, co prezident Zeman nemá a touží po tom. Oba jsou nadále odkázáni na vzájemnou spolupráci, která nebude hladká, ale bez ní by oba ztroskotali.

Dalším uzlovým bodem české politiky bude únorový sjezd ČSSD. Jak budoucnost sociální demokracie ovlivní Zemanovo vítězství?

Vliv bude zásadní. Miloš Zeman může dotáhnout do konce dlouhodobou snahu získat sociální demokracii zase do svých rukou. Tentokráte nejenom proto, aby se pomstil minulým zrádcům, ale hlavně proto, že potřebuje ve sněmovně stranu, která bude uplatňovat jeho vliv v politice. Nyní je Miloš Zeman ve velice komfortní situaci. Mezi stranami si bude moci vybírat mezi okamurovci, komunisty a sociálními demokraty.

V sociální demokracii si zase může vybírat mezi třemi vážnými uchazeči o předsedu, mezi Jiřím Zimolou, Milanem Chovancem a Janem Hamáčkem. Takže Miloš Zeman může rozehrávat mezi nimi různé hry o to, kdo získá jeho podporu, jakkoli na sjezdu v sále bude hodně delegátů, kteří se vnitřně s Milošem Zemanem dávno rozešli. Zda se uplatní tento skrytý vzdor, je zatím těžké odhadovat.

Co vůbec říkáte na to, že se v sobotu odpoledne ve štábu Zemana zjevil Milan Chovanec?

Pro Milana Chovance to byla poslední šance zachránit nějak svou pozici v sociální demokracii, jelikož jinak byl odepsán. Pro Miloše Zemana to zase byla výhodná příležitost přivítat ztraceného syna, aby tak mohl rozehrát poslední zápas o další své vítězství nad sociální demokracií.

Můžeme z toho rovněž odvodit politické souřadnice, ve kterých svůj vliv v politice chce uplatňovat. Spolu s Milanem Chovancem byl totiž na pódiu mezi přáteli prezidenta také Tomio Okamura. Předznamenána tak byla spolupráce SPD a ČSSD pod patronací prezidenta Zemana. Že bychom viděli též jeho politický odkaz?

O co se podle vás bude tedy na sjezdu hrát?

Na sjezdu se bude hrát o to, jaká bude sociální demokracie v nadcházející době. Zřejmě už vzaly za své představy, že by sociální demokracie zůstala v opozici a využila toho času k hlubší sebereflexi a k vyjasnění politického profilu. Bude se rozhodovat o tom, za jakých podmínek a pod jakým vedením vstoupí ČSSD do vlády s hnutím ANO pod vedením Andreje Babiše.

Jak v této souvislosti hodnotíte přetahovanou posledních dnů mezi Andrejem Babišem a ČSSD, pokud jde o vyjednávání nové vlády?

Toto přetahování je zatím jen předehra k vážným jednáním, ve kterých půjde o to, kolik moci ve vládě Andrej Babiš sociální demokracii nakonec přenechá. Milan Chovanec jako úřadující předseda sice zopakoval hlavní podmínky, které jsou ale nereálné a maximální. Pořád trvá na tom, že ve vládě nemůže být Andrej Babiš a že ANO musí pustit ministerstvo vnitra a spravedlnosti.

Andrej Babiš zase prohlásil, že v jeho vládě nemůže být Milan Chovanec. Tyto podmínky budou časem relativizovány. Milan Chovanec již naznačil i důvody, které sociální demokracii k tomu přesvědčí. Bude se říkat, že ČSSD jde do vlády pro to, aby zabránila vládě ANO s komunisty a okamurovci, což by ohrožovalo naše členství v NATO a EU. Důvod by tedy byl, otázku ovšem je, jak to všechno proběhne.

Na předsedu ČSSD kandiduje v tuto chvíli Milan Chovanec, Jan Hamáček a Jiří Zimola. Kdo je podle vás favorit a v čem se tito kandidáti liší? Anebo jinak: jak očekáváte, že by strana pod vedením každého z nich vypadala?

Favorita zatím těžko hledat, bude záležet především na tom, jak situaci vyhodnotí zemanovci mezi delegáty, neboť se jim bude nabízet jak Jiří Zimola, kandidát spolku Zachraňme ČSSD, tak Milan Chovanec, kterého do hry uvedl přímo Miloš Zeman. Také ovšem bude záležet na tom, jak se k věci postaví delegáti, kteří už Miloši Zemanovi nevěří jeho údajné holubičí úmysly. Ti by mohli z jisté obezřetnosti dát přednost Janu Hamáčkovi.


Vstoupí podle vás nakonec ČSSD do vlády s Babišem?
 
Myslím si, že nás čeká poměrně dlouhé období první vlády Andreje Babiše bez důvěry, během něhož se povedou zákulisní bitvy o to, jaké bude složení většinové vlády. Nejpravděpodobnějším výsledkem bude druhá vláda Andreje Babiše, která bude koalicí mezi ANO a ČSSD, ale bude menšinová s podporou komunistů, což bude spíše přání Andreje Babiše, anebo s podporou SPD, což zase bude spíše přání Miloše Zemana, k níž se ovšem mohou připojit také komunisté. Ale to by už bylo nadbytečné.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Íránské Revoluční gardy: Vousatá elita se sklony k byznysu, na kterou by narazili američtí vojáci

Tento týden zastavil americký prezident Donald Trump útok proti Íránu údajně pouhých deset minut před jeho započetím. Napětí mezi Washingtonem a Teheránem ale stále trvá. Trump mluví o zostření sankcí vůči zemi a i když útok odvolal, novinářům v sobotu v Bílém domě řekl, že ozbrojený konflikt je stále jednou z možností. Kdo jsou a co umějí příslušníci elitních jednotek podřízených přímo nejvyššímu vůdci Íránu, proti kterým by Američané v případě střetu bojovali?

Válku prý vést nechtějí, přesto jsou na ni připraveni. Sestřelením amerického dronu typu Global Hawk ovšem vyslali Americe „jasný vzkaz“, že hranice íránského vzdušeného prostoru jsou posvátné. Vyhlásil to velitel Revolučních gard Husajn Salamí s tím, že jeho lidé dostali na zem letoun ze Spojených států hlavně proto, že nad íránským územím údajně „sbíral citlivé zpravodajské informace“.

Kdo jsou Revoluční gardy, neboli Armáda strážců islámské revoluce, které Spojené státy letos jako celek označily za teroristickou organizaci? Komu podléhají a čím se také zabývají? Jedno je jisté už teď: byli by to právě gardisté, kdo by nesl největší lidské i vojenské náklady případné války v blízkovýchodním regionu.

5719526:article:false:false:false

Link

Jednotky, které mají podle všeho nejméně 125 tisíc příslušníků, se opravdu zrodily během islámské revoluce v roce 1979. Zprvu si daly za cíl chránit nový režim, respektive republikánsko-teokratické směřování porevolučního Íránu. Důvěru a posléze i materiální podporu nového náboženského vedení ale získaly především proto, že noví revolucionáři nevěřili klasické armádě, která byla po jejich soudu příliš spjata s někdejším šáhovým režimem. Tak se stalo, že vedle sebe v současném Íránu existují fakticky hned dvě vojenské organizace, přičemž gardisté jsou ti protežovanější. I když ani oni nemají nutně nejmodernější vybavení, jak zdůrazňují experti. A to i kvůli izolaci a sankcím, které vedou ke špatnému výkonu íránské ekonomiky. 

5764659:article:false:false:false

Strategicky důležitý Hormuzský průliv hlídají právě gardy, jejichž námořnictvo čítá zhruba 20 tisíc lidí a disponuje půl druhým tisícem různě kvalitních plavidel. Mariňáků mají velitelé k dispozici několik tisíc. Speciální jednotka známá pod zkratkou S.N.S.F. prý snese srovnání s jinými elitními oddíly tohoto typu. Uniformovaní revolucionáři mají také na starosti vývoj íránských raket a bezpilotních letounů. Co se klasických letadel týče, podle dostupných zpráv mají asi tři stovky bojových strojů, včetně ruských Su-24 a 25, respektive Mig-29.

Link

Do kompetence vousatých vojáků spadá rovněž kybernetická bezpečnost, jejich specialisté podle všeho odpovídají za hackerské útoky na západní cíle. Někdejší izraelský premiér a nyní podnikatel v oblasti IT Ehud Barak pro INFO.CZ uvedl, že se Írán v téro oblasti snaží protlačit do světové špičky. Gardisté si vychovávají vlastní dorost v rámci dobrovolnické organizace Basídž, která spadá pod jejich velení a mladým z chudých vrstev poskytuje stipendia na studium informatiky.

4942512:article:false:false:false

Gardy se vydaly i do zahraničí, za operace mimo hranice Íránu jsou odpovědné takzvané Jeruzalémské oddíly (Jednotky Quds). Zaměstnávají nejspíše několik tisíc specialistů, kteří kromě jiného cvičí v cizině s Teheránem spřátelené milice. Patrně nejznámější organizací tohoto druhu je libanonský Hizballáh, podobné skupiny ovšem vznikly i v Iráku a Sýrii. Tajné služby konstatují, že lidé z těchto jednotek spolupracují při přípravě atentátů nejen s ideologickými spolupracovníky, ale i zločineckými kartely.

Link

Původně revolučním zápalem hnané oddíly také podnikají, a to jak v rámci zákona, tak mimo něj. Íránský prezident i ekonomický pragmatik Akbar Hášemí Rafsandžání během své vlády (1989 až 1997) podporoval hospodářskou soběstačnost režimních organizací. Čehož gardy využily vrchovatě. Podle odhadů z roku 2007 tehdy vousatí revolucionáři vykázali roční příjem jen z legálních aktivit ve výši 12 miliard dolarů – podle nynějšího kurzu cca 272 miliardy korun. Impozantní je i prostý výčet jejich veřejného ekonomické angažmá: skrze nadace nebo prostřednictvím bývalých spolubojovníků podnikají v komunikacích, automobilovém průmyslu, těžbě surovin, rejdařství, zemědělství i bankovnictví. jejich firmy postavily terminál mezinárodního letiště v Teheránu a jednu z linek metra tamtéž, razí tunely a staví přehrady.

V Teheránu se navíc proslýchá, že gardy díky specifickému postavení – jejich letadla ani lodě putující do zahraničí nekontrolují na cestě zpět íránští celníci – ovládají černý trh obchodu s elektronikou, počítačovými komponenty a nedostatkovým zbožím vůbec.

4012894:article:false:true:true

42039