Volby rozhodla Zemanova schopnost oslovit lidi z okraje znejistěné kapitalismem, říká politolog Znoj | info.cz

Články odjinud

Volby rozhodla Zemanova schopnost oslovit lidi z okraje znejistěné kapitalismem, říká politolog Znoj

Podle politologa Milana Znoje výsledek prezidentských voleb nerozhodly stranické filiace jednotlivých kandidátů, nýbrž schopnost Miloše Zemana dostat k volbám lidi z okraje znejistěné globálním kapitalismem, lidi naštvané a nespokojené, kteří jinak k volbám nechodí, neboť mají pocit, že na ně politické a kulturní elity kašlou. „Avšak v Miloši Zemanovi najednou „viděli“ politika, který jim dá ztracený hlas a těmto elitám to natře,“ vysvětluje Znoj v rozsáhlém rozhovor pro INFO.CZ na téma povolební trajektorie české politiky.

Jaký je váš základní komentář k výsledku prezidentských voleb?

Volbou Miloše Zemana se Česko vydává na cestu středoevropské distance vůči EU a odmítání evropských hodnot liberální tolerance a multikulturní spolupráce. Rýsuje se před námi specificky česká cesta k národnímu souručenství Polska a Maďarska, na jejímž konci může být odchod ČR z Evropské unie. Prezident má sice malé ústavní kompetence, ale má velký symbolický vliv a Miloš Zeman i značnou skrytou politickou moc nad hnutím ANO, ČSSD, SPD i komunisty, takže nic z toho není nemožné.

Před volbami jsme mluvili o tom, že Zeman usiluje především o voliče hnutí ANO, KSČM, SPD a ČSSD. Byl to právě tento faktor, který rozhodl o jeho vítězství? Anebo to bylo ještě něco jiného?

Pevné jádro voličů Miloše Zemana je mezi příznivci SPD a komunistů. Značná část voličů ANO se k prezidentu Zemanovi přiklonila, jelikož ten se viditelně zasazoval o vznik vlády ANO s premiérem Andrejem Babišem v čele. Voliči sociální demokracie byli ve svém postoji k Miloši Zemanovi rozpolceni, tak jako strana samotná.

O vítězství však nerozhodly stranické filiace, ale schopnost Miloše Zemana dostat k volbám lidi z okraje znejistěné globálním kapitalismem, lidi naštvané a nespokojené, kteří jinak k volbám nechodí, neboť mají pocit, že na ně politické a kulturní elity kašlou, ale v Miloši Zemanovi najednou „viděli“ politika, který jim dá ztracený hlas a těmto elitám to natře.

Jak Zemanovo vítězství ovlivní český politický provoz?

Dalekosáhlé, nehledě na omezené kompetence. Vnitropoliticky bude mít zásadní vliv na sestavování vlády, když podrží Andreje Babiše v pozici premiéra, přivede do koalice pozemanovštěnou ČSSD a legitimizuje jejich vládní spolupráci s SPD a komunisty. Vliv zahraničněpolitický se projeví na rozvolňování našich vazeb k EU. Na tom všem ale nebude prezident Zeman pracovat sám.

Někteří experti očekávají, že se Zeman bude emancipovat od Andreje Babiše. Důvod je prostý: už ho nepotřebuje. Jaký vývoj očekáváte v jejich vztahu vy?

Miloš Zeman už sice nepotřebuje Andreje Babiše k tomu, aby se stal prezidentem, ale stále ho bude potřebovat, aby měl vliv na vládu a exekutivní moc. Dokud Andrej Babiš nebude mít jmenovanou druhou vládu s důvěrou ve sněmovně, bude moc Miloše Zemana vskutku největší a pozice Andreje Babiše nejslabší, avšak bude záležet na obratnosti Andreje Babiše.

Uvidíme, za co Miloši Zemanovi případný vliv na vládu vymění. Pořád platí, že má něco, co prezident Zeman nemá a touží po tom. Oba jsou nadále odkázáni na vzájemnou spolupráci, která nebude hladká, ale bez ní by oba ztroskotali.

Dalším uzlovým bodem české politiky bude únorový sjezd ČSSD. Jak budoucnost sociální demokracie ovlivní Zemanovo vítězství?

Vliv bude zásadní. Miloš Zeman může dotáhnout do konce dlouhodobou snahu získat sociální demokracii zase do svých rukou. Tentokráte nejenom proto, aby se pomstil minulým zrádcům, ale hlavně proto, že potřebuje ve sněmovně stranu, která bude uplatňovat jeho vliv v politice. Nyní je Miloš Zeman ve velice komfortní situaci. Mezi stranami si bude moci vybírat mezi okamurovci, komunisty a sociálními demokraty.

V sociální demokracii si zase může vybírat mezi třemi vážnými uchazeči o předsedu, mezi Jiřím Zimolou, Milanem Chovancem a Janem Hamáčkem. Takže Miloš Zeman může rozehrávat mezi nimi různé hry o to, kdo získá jeho podporu, jakkoli na sjezdu v sále bude hodně delegátů, kteří se vnitřně s Milošem Zemanem dávno rozešli. Zda se uplatní tento skrytý vzdor, je zatím těžké odhadovat.

Co vůbec říkáte na to, že se v sobotu odpoledne ve štábu Zemana zjevil Milan Chovanec?

Pro Milana Chovance to byla poslední šance zachránit nějak svou pozici v sociální demokracii, jelikož jinak byl odepsán. Pro Miloše Zemana to zase byla výhodná příležitost přivítat ztraceného syna, aby tak mohl rozehrát poslední zápas o další své vítězství nad sociální demokracií.

Můžeme z toho rovněž odvodit politické souřadnice, ve kterých svůj vliv v politice chce uplatňovat. Spolu s Milanem Chovancem byl totiž na pódiu mezi přáteli prezidenta také Tomio Okamura. Předznamenána tak byla spolupráce SPD a ČSSD pod patronací prezidenta Zemana. Že bychom viděli též jeho politický odkaz?

O co se podle vás bude tedy na sjezdu hrát?

Na sjezdu se bude hrát o to, jaká bude sociální demokracie v nadcházející době. Zřejmě už vzaly za své představy, že by sociální demokracie zůstala v opozici a využila toho času k hlubší sebereflexi a k vyjasnění politického profilu. Bude se rozhodovat o tom, za jakých podmínek a pod jakým vedením vstoupí ČSSD do vlády s hnutím ANO pod vedením Andreje Babiše.

Jak v této souvislosti hodnotíte přetahovanou posledních dnů mezi Andrejem Babišem a ČSSD, pokud jde o vyjednávání nové vlády?

Toto přetahování je zatím jen předehra k vážným jednáním, ve kterých půjde o to, kolik moci ve vládě Andrej Babiš sociální demokracii nakonec přenechá. Milan Chovanec jako úřadující předseda sice zopakoval hlavní podmínky, které jsou ale nereálné a maximální. Pořád trvá na tom, že ve vládě nemůže být Andrej Babiš a že ANO musí pustit ministerstvo vnitra a spravedlnosti.

Andrej Babiš zase prohlásil, že v jeho vládě nemůže být Milan Chovanec. Tyto podmínky budou časem relativizovány. Milan Chovanec již naznačil i důvody, které sociální demokracii k tomu přesvědčí. Bude se říkat, že ČSSD jde do vlády pro to, aby zabránila vládě ANO s komunisty a okamurovci, což by ohrožovalo naše členství v NATO a EU. Důvod by tedy byl, otázku ovšem je, jak to všechno proběhne.

Na předsedu ČSSD kandiduje v tuto chvíli Milan Chovanec, Jan Hamáček a Jiří Zimola. Kdo je podle vás favorit a v čem se tito kandidáti liší? Anebo jinak: jak očekáváte, že by strana pod vedením každého z nich vypadala?

Favorita zatím těžko hledat, bude záležet především na tom, jak situaci vyhodnotí zemanovci mezi delegáty, neboť se jim bude nabízet jak Jiří Zimola, kandidát spolku Zachraňme ČSSD, tak Milan Chovanec, kterého do hry uvedl přímo Miloš Zeman. Také ovšem bude záležet na tom, jak se k věci postaví delegáti, kteří už Miloši Zemanovi nevěří jeho údajné holubičí úmysly. Ti by mohli z jisté obezřetnosti dát přednost Janu Hamáčkovi.


Vstoupí podle vás nakonec ČSSD do vlády s Babišem?
 
Myslím si, že nás čeká poměrně dlouhé období první vlády Andreje Babiše bez důvěry, během něhož se povedou zákulisní bitvy o to, jaké bude složení většinové vlády. Nejpravděpodobnějším výsledkem bude druhá vláda Andreje Babiše, která bude koalicí mezi ANO a ČSSD, ale bude menšinová s podporou komunistů, což bude spíše přání Andreje Babiše, anebo s podporou SPD, což zase bude spíše přání Miloše Zemana, k níž se ovšem mohou připojit také komunisté. Ale to by už bylo nadbytečné.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Blíží se revoluce v bydlení? Rodinný domek se zahrádkou je přežitek, říkají urbanisté

Sen o rodinném domku uprostřed zeleně, který byl v posledních 50 letech jednou z hlavních hnacích sil evropské ekonomiky, se podle urbanistů stává pomalu, ale jistě minulostí. Pozemků, vhodných ke stavbě nových rodinných domků ve volné krajině kvapem ubývá a jejich případná výstavba naráží na řadu ekologických limitů. Vznikají tak nové koncepty bydlení, které mají lépe odrážet požadavky doby. Někteří urbanisté v této souvislosti mluví o „revoluci“. 

Samostatný rodinný domek v zeleni je poměrně novodobým vynálezem, datovaným až do doby po druhé světové válce. Dříve lidé bydleli v naprosté většině buď ve městech, nebo na vesnicích, tvořených ucelenou zástavbou kolem náměstí či návsi. Ta jim poskytovala ochranu i důležitý společenský kontakt s jinými lidmi. K tomu, aby se někdo stěhoval mimo sídla, musel mít opravdu pádný důvod. To se ale po druhé světové válce změnilo.

„Rodinný domek je jedna z největších chyb dvacátého století,“ řekl listu Der Standard známý rakouský architekt Fritz Matzinger, který se zabývá právě budoucností takzvané rodinné zástavby. Údajně se totiž ukazuje, že poválečná poptávka pro rodinných domcích ve volné krajině měla řadu negativních důsledků nejen pro krajinu, ale i pro člověka samotného. Především je ale dlouhodobě neudržitelná.

Link

Dříve bydleli mimo sídla dobrovolně zpravidla jen lidé s určitým povoláním (třeba hajní) nebo šlechta či jiní vlastníci půdy, spravující ze svého zámku (kláštera) rozsáhlý pozemkový majetek. Skutečnost, že se lidé začali dobrovolně stěhovat dál od sídel do „zeleně“, byla podle Matzingera způsobena zvýšením životní úrovně a pokrokem techniky. Lidé si chtěli připadat tak trochu jako šlechta. „Jen vysoké zámecké ploty a hradby vystřídaly túje,“ tvrdí rakouský architekt.

Další majitelé domů si prostřednictvím stavby vytvářeli a vytvářejí svou vlastní identitu. Představa domku, kde žena opečovává záhonek růží, děti se houpou na houpačce a muž seká trávník sekačkou, je nezbytnou součástí reklamy na různé druhy zboží, které pracují s motivem absolutního rodinného štěstí. Co víc si může člověk přát než domek se zahrádkou?

Link

Přežitá koncepce

Tato představa se musí podle některých urbanistů změnit. A to už jen z toho důvodu, že pro mnoho lidí přestává být reálná. „Fakt, že se ještě dnes staví rodinné domy, je absolutní nesmysl,“ míní další rakouská architektka Sabine Pollaková. Podle ní rozhodně není volba formy bydlení ryze privátní záležitostí. Zvláště za současných podmínek. Lidé, kteří se stěhují do nových rodinných domů a satelitů, nechtějí žít jako poustevníci, ale naopak mít stejný nebo ještě vyšší komfort než lidé ve městech. To vytváří tlak na výstavbu dalších sítí, komunikací a ničení půdy, přičemž náklady jsou z velké části hrazené z veřejných zdrojů. Proto Pollaková mimo jiné požaduje, aby nové rodinné domy mimo sídla už nedostávaly dotace na podporu bydlení, například formou daňových úlev.

I když ale takový požadavek může někomu zavánět komunismem, má také ryze praktický základ. Místa vhodného k další zástavbě totiž kvapem ubývá, sucho a nedostatek vody vyvolává potřebu zbývající volnou půdu chránit. Nejcennější zemědělská půda přitom podle odborníků leží u řek a v okolí velkých měst, tedy právě tam, kde byl a je dosud největší tlak na povolování satelitní zástavby.

„Už dnes developeři hledají nová zastavitelná území pro rodinné domy mimo města velmi obtížně. Doba, kde se někdy i za podivných okolností překotně stavělo na každé louce na předměstí, je dávno pryč. A jiné to do budoucna nebude,“ říká pro INFO.CZ budějovický architekt a urbanista Filip Dubský. S půdou a prostorem vůbec budou muset podle něj místní samosprávy v budoucnu hospodařit mnohem šetrněji, a to samé platí i o stavebnících. „Dnes se zdá některý lidem pozemek o velikosti 700 metrů čtverečních jako malý. Za pár let ale půjde o luxus, někdo bude mít na stavbu k dispozici polovinu,“ odhaduje Dubský.

Link

Někteří další odborníci přitom upozorňují na naivní představu některých lidí, stěhujících se do přírody kvůli tomu, aby takzvaně žili ekologickým způsobem a šetřili životní prostředí. „Někdo si zkrátka myslí, že zachrání svět tím, že se odstěhuje do přírody, bude tam hospodařit soběstačně na 10 hektarech s krávou a kozou a po nikom nebude nic chtít. Jenže to je velký omyl,“ upozorňuje krajinný ekolog Vladimír Kavka.

Půda podle něj musí uživit všechny, na každého člověka v národě (pokud by měl být potravinově soběstačný) připadá určitá rozloha. A jestliže si někdo pro sebe zabere větší plochu, aby na ní mohl hospodařit pouze pro svou potřebu (i když ekologicky), musí někdo jiný hladovět nebo „drancovat“ zbytek půdy s mnohem větší intenzitou. „Každopádně to s ekologií nemá vůbec nic společného,“ tvrdí Kavka.

Dejte nám váš trávník!

Tlak na hospodárnější a ekologičtější využívání půdy bude podle Kavky čím dál tím větší, což opět působí jako argument proti další výstavbě rodinných domů v zeleni, využívající okolní půdu pouze k rekreačním účelům. „V Evropě se opravdu jednou může stát, že u našeho domu zazvoní pět lidí s tím, ať jim poskytneme svůj golfový trávník, protože ten místo golfu uživí celou rodinu,“ míní Kavka.

Jedna věc je podle odborníků každopádně jistá. Doba, kdy se města a jiná lidská sídla rozrůstala do okolí prostřednictvím chaotické výstavby neustále nových rodinných domů „bez ladu a skladu“ a zabírala se nová a nová půda, skončila. A to nejen z ekologických, ale i ryze pragmatických důvodů. K nim se údajně přidává ještě jedna společenská příčina. Stále častěji se totiž ukazuje, že nahodilá zástavba, v níž chybí centrum i náves, přestává být atraktivní i pro generaci, která ji budovala. „Znám desítky případů, kdy šedesátníci chtějí prodat dům v satelitu, protože tam na stáří nemají co dělat a chybí jim společnost. A děti s nimi bydlet nechtějí, mají jiné priority,“ tvrdí architekt Dubský. Právě generace, která stojí za „boomem“ satelitů s rodinnými domky se zahrádkou, se tak paradoxně dnes hromadně snaží vrátit do měst.

Link

Pokud je ale sen o rodinném domku v zeleni skutečně minulostí, otázkou zůstává, co ho ve společenském žebříčku nahradí. Architekti vymýšlejí různé návrhy. Někteří z nich jsou například přesvědčeni o tom, že se do módy pragmaticky vrátí klasické vesnice se sousedskou zástavbou a návsí uprostřed. Především se ale bude muset stavět více do „výšky“ než do šířky a lidé se musí údajně smířit s tím, že místa bude méně.

Komunální domy

Bydlení v komunálních bytech či domech ale nakonec nemusí být údajně o nic horší než život v samostatných domcích se zahrádkou. Rakouská architektka Pollaková například navrhuje takový koncept nových bytových domů, v nichž lidé dostanou velký prostor k tomu, aby si byty sami dokončili (nebo navrhli) podle svých představ. Právě snaha o seberealizaci totiž byla údajně jedním z hlavních motivů pro „boom“ rodinné zástavby v zeleni.

V Rakousku také vznikají nové koncepty atriových domů, poskládaných těsně vedle sebe kolem společného dvora a dalšího společného zázemí. Komu by tento koncept připomínal „kolektivní domy“ z dob socialismu, jen v modernějším podání, nebyl by zřejmě daleko od pravdy. A přiznává to i architekt Matzinger. „Mnoho lidí si pořád myslí, že jsme s našimi návrhy zakuklení komunisté. Ale postupně se to lepší.“

Link

Se stárnutím společnosti se podle něj čím dál více ukazuje potřeba takového bydlení, kde mají lidé kontakt mezi sebou a nezůstávají sami mezi čtyřmi stěnami. „Rodinný dům je vlastně velmi asociální forma bydlení. Lidé potřebují společnost,“ tvrdí Matzinger. Také Filip Dubský se domnívá, že v oblasti bytové výstavby dojde k zásadní, možná až revoluční změně, vynucené okolnostmi. Takzvaná sídelní kaše, jak chaotické rozrůstání měst nazval ve stejnojmenné knize architekt Pavel Hnilička, už zřejmě narazila i v Česku na své limity. Co dál?

„Podle mého názoru teď přichází doba, kdy se zástavba bude místo rozšiřování do volné krajiny více zahušťovat a doplňovat a místo bourání začneme více rekonstruovat. Bude to doba rekonstrukční. Přestaneme se zbavovat sto let starých domů jen kvůli tomu, abychom místo nich postavili parkoviště, začneme si vážit každého metru prostoru,“ předpovídá Dubský.

44390