EU slaví 20. výročí rozšíření: Poloprázdný sál, strojené projevy a dohánění restů před eurovolbami

Čestná místa ve velké zasedačce ve Štrasburku zaujali tehdejší premiéři či ministři zahraničí těchto států – Česko zastupoval hlavní vyjednávač vstupu do EU a první český komisař Pavel Telička – a také tehdejší předseda Evropské komise Romano Prodi, šéf Evropského parlament Pat Cox či komisař odpovědný za rozšíření EU Günter Verheugen. Oslava to byla velkolepá, i když byla zasedací síň poloprázdná.

Na této ceremonii bylo důležité především to, že se vůbec konala – a to v kontextu probíhající války na Ukrajině i aspirací dalších evropských států vstoupit do „privilegovaného klubu“. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém vystoupení prohlásila, že výsledek války na Ukrajině bude klíčový pro budoucnost EU. 

„Pokud Putin vyhraje, změní to průběh evropských dějin a naše Unie nebude už nikdy stejná,“ uvedla a podporu Ukrajině označila za momentálně jediný nejdůležitější úkol.

Připomněla, že Ukrajina si zvolila svou budoucnost v Evropské unii a ta se k tomu postavila podobně jako ke kandidátům, kteří vstoupili před 20 lety. „Buďme jednotní a ambiciózní. V následujících měsících se totiž rozhodne o budoucnosti Evropy.“

Pat Cox mluvil obdobně, ale šel na to „od brexitu“ – vystoupení Británie z EU bylo zajisté nešťastné, ale ukázalo celému světu, že jsme „dobrovolným svazkem svobodných a svrchovaných národů“, což vyniká právě dnes ve srovnání s chováním „imperiální velmoci Ruska“.

Připomněl také polozapomenutou historku o tom, jak požádal tehdejšího premiéra Leszka Millera, aby nechal v Polsku vyrobit stožáry, na které byly 1. května 2004 před štrasburským sídlem EP vztyčeny vlajky nováčků. „Cesta těchto sloupů z Gdaňsku do Štrasburku jako by symbolizovala nové sjednocení kontinentu.“

Romano Prodi, na jehož komisi spočívala v období do roku 2002 hlavní tíha vyjednávání, vzpomínal, jak složité to bylo, jak velké rozpory bylo třeba řešit, jaké potíže, ba skepsi překonávat. Všichni museli dělat ústupky, aby se to povedlo. 

„Problémy pak časem samy odezněly. Došlo ke splynutí, což je ten nejlepší výsledek.“ A pokud se dnes tu a tam objevují odstředivé tendence – uvedl ve zřejmé narážce na Maďarsko –, je třeba se obrnit trpělivostí. „Trpělivost a pochopení jsou nejlepší nástroje demokratického procesu.“

Evropský parlament pozval 20 mladých lidí z tehdejších 10 nově přistupujících členských států, kteří se narodili 1. května 2004. Ti pak před plénem vedli jakýsi „dialog“ s pozvanými představiteli svých zemí z té doby. Sice to bylo poněkud strojené, ale přesto radostnější než alternativní série deseti dalších projevů.

I na tak zásadně symbolickou ceremonii, jaká byla ta dnešní, si ale většina europoslanců neudělala čas – půlkruhový sál v budově sídla EP ve Štrasburku, která zvenčí připomíná římské Koloseum, byl obsazen jen chabě. Není vlastně ani divu. Čtyřdenní zasedání tento týden je poslední v pětiletém volebním období a valná část poslanců už myslí jen a jen na nadcházející volby. 

Jako vždy se však do poslední schůze navalila spousta nedodělků, od legislativy až po rezoluce, které opravdu nesnesou odkladu. O některých se hlasovalo v úterý, o dalších dnes, poslední přijdou na přetřes ve čtvrtek. A je jasné, že u hlasování musí být poslanci fyzicky přítomni, pokud mají dostát své klíčové povinnosti.

Na seznamu bodů pro hlasování je pro tento týden stovka položek, tedy zřejmě rekord. U mnoha z nich se hlasuje o desítkách pozměňovacích návrhů, takže tentokrát budou poslanci skutečně potřebovat přesné instrukce svých klubů (pokud nemají individuální odchylky), protože není v lidských silách si ve většině případů pamatovat, oč jde a jaký vlastně má být „můj“ názor.

Vedle celkem okrajových záležitostí končí legislativní proces zhruba desítky skutečně důležitých zákonů, které budou mít vliv na život milionů lidí ve členských zemích.

Z dosud schválených je to například směrnice o „právu na opravu“, která pro spotřebitele usnadňuje dostupnost opravárenských služeb a posiluje „opravitelnost“ zboží, zejména elektrospotřebičů. Jejím cílem je přimět lidi, aby si nechávali opravit porouchané pračky nebo vysavače namísto automatického nákupu nových výrobků, což má snížit objem odpadů a posílit koupěschopnost. Povinnost opravovat porouchané přístroje budou mít sami jejich výrobci.

Zásadní význam má také reforma pravidel EU pro státní dluhy a rozpočtové deficity. Jejím smyslem je zpružnit aplikaci dosavadních stropů (maximální deficit tři procenta HDP, maximální dluh 60 procent HDP), tak aby snaha o jejich dosažení příliš nepodvazovala veřejné investice. 

Pro Evropskou komisi bude například obtížnější zahájit proceduru pro nadměrný deficit s národní vládou, pokud tento schodek způsobují zásadní investice. Vlády, které se ocitnou na pranýři kvůli dluhu, ho budou nuceny snižovat o jedno procento ročně, pokud přesahuje 90 procent HDP, a o půl procenta, pokud je přes 60 procent HDP.

Europoslanci také prodloužili liberalizaci vzájemného obchodu mezi EU a Ukrajinou, a to do června příštího roku. Pro některé druhy potravin a zemědělských výrobků však stanovili limity, jejichž překročení bude znamenat automatické obnovení cel. Vyhověli tak vládám, které takto aspoň částečně vyšly vstříc zemědělským protestům. Omezení se ovšem netýká obilí; pokud by však dovoz zrní z Ukrajiny významně narušoval trh v zemích EU (tedy zejména v Polsku a u dalších sousedů), Evropská komise může zavést naléhavá opatření.

Značný význam má také směrnice o potírání obchodu s lidmi a ochraně jeho obětí, díky které státy sladí (a mnohdy zpřísní) postihování vynucených manželství, ilegální adopce či zneužívání náhradního mateřství.

Zlým snem se pro obchodníky může stát nařízení zakazující pod hrozbou vysokých pokut dovoz, prodej a vývoz zboží, k jehož výrobě byla použita nucená práce, například vězňů v koncentračních táborech. Budou muset zkoumat, zda se na produkci takového zboží nepodíleli například Ujgurové umístění v čínských „převýchovných táborech“ nebo lidé nucení k otrocké práci třeba v Turkmenistánu či v zemích s podobnými režimy.

Tento stručný výčet dobře ilustruje rozsah a dosah činnosti Evropského parlamentu, jediné přímo volené instituce EU, která se postupem času přeměnila z „poradenského“ orgánu v zásadního aktéra legislativních procesů. V naprosté většině případů, kdy členské státy rozhodují o evropské legislativě kvalifikovanou většinou, potřebují k dosažení konečného znění souhlas EP. 

Konečný výstup může být o dost jiný než to, co navrhla Evropská komise; vždy však musí být plodem kompromisu mezi vládami a parlamentem. EP navíc dohlíží na práci Komise, tzn. výkonné moci EU – jeho moc je tedy značná, takže i jeho složení po příštích volbách vyvolává mnoho spekulací i emocí.

Než se však stávající europoslanci rozjedou do svých 27 domovin, musí ještě tento týden absolvovat vedle další legislativní práce ošemetnou debatu o tom, zda a jak se někteří z nich ocitají na tenkém ledě úsluh zahraničním mocnostem. 

Vody od začátku týdne víří kauza kolem Jiana Gua, parlamentního asistenta poslance Maxmiliana Kraha, zadrženého policií v Drážďanech a okamžitě umístěného do vazby pro podezření ze špionáže ve prospěch Číny. EP na to okamžitě reagoval tím, že zmíněnému asistentovi s čínskými kořeny zrušil akreditaci.

Problém spočívá v tom, že sám Krah, poslanec za německou krajně pravicovou Alternativu pro Německo (AfD), na půdě EP opakovaně hájil pročínská stanoviska. Je členem výborů pro zahraniční obchod, lidská práva, obranu a bezpečnost, tedy přesně těch oblastí, které Čínu nutně zajímají. 

K informacím z těchto výborů měl zajisté přístup i jeho asistent. Krah, který je na špici kandidátky AfD do eurovoleb, se zatím hájí tím, že o ničem neměl ani tušení a o zatčení svého podřízeného se dověděl z médií.

Pro AfD je to o to nepříjemnější, že krátce předtím vypukla aféra nazývaná „russiagate“, ve které jedou také esa AfD, včetně dvojky na její kandidátce Petra Bystroně, podezřelého z převzetí úplatků za poskytování rozhovorů proruskému dezinformačnímu webu Europe Today. AfD má, podobně jako další ultrapravicové evropské strany, podle průzkumů našlápnuto na nebývalý úspěch v červnových volbách; tyto aféry by jim přece jen mohly uškodit.

Celkem logicky se jich nyní snaží využít levicové frakce v europarlamentu, které by rády ještě tento týden „upekly“ přípravu a schválení nějaké rezoluce odsuzující proruské a pročínské čachry krajní pravice. Ta logicky přechází do protiútoku a poukazuje na to, že ve vyšetřování rok a půl staré aféry Katargate, která se týká korupce europoslanců ze strany Kataru, Maroka a Mauretánie, figurují jen samí socialističtí poslanci. A že lotyšská Tatjana Ždanoka, podezřelá z dlouhodobé spolupráce s ruskou tajnou službou, pochází ze „zelených“ lavic Evropského parlamentu…

Při pohledu na výše zmíněné kauzy i resty, které mají europoslanci za/před sebou, není tedy divu, že oslavy dvacetiletého výročí historicky největšího rozšíření EU probíhaly v poněkud rozpačitě napjaté atmosféře. Skutečné „přístupové narozeniny“ se ale budou konat až 1. května v rámci festivalu Zažijte Evropu.