Proč po více než dvaceti letech opustil perfektně rozjetou kariéru konzultanta? Co vlastně nabízí jeho nový projekt Stage on Mars? A proč se domnívá, že všichni lidé dovedou být stejně kreativní? Skoro by se zdálo, že na jednoho člověka je to až příliš mnoho otázek, ale Milan Šemelák s úsměvem říká, že dobrých otázek není nikdy dost. „Stali jsme se společností odpovědí. Každý má na všechno odpověď, ale pamatujeme si vůbec, jaká byla otázka? V byznysu i v životě neustále platíme za to, že na někoho přenášíme zodpovědnost, ale místo toho je lepší umět se dobře ptát sám sebe,“ říká Šemelák v rozhovoru pro INFO.CZ.
O Stage on Mars říkáte, že jde o projekt, který se zabývá kladením otázek. Tak si položme tu nejzákladnější – o co vlastně ve Stage on Mars jde?
Výborná otázka! Je sice úplně jednoduchá, ale odpověď na ni už tak jednoduchá není. Takové otázky jsou nejlepší. Kdybych to měl shrnout do jedné věty, Stage on Mars nabízí způsob, jak otázky měnit na hru, a tak pomáhá nalézt něco, co bychom jinak neviděli. Pokud bych měl tuto odpověď ještě trochu rozvést, tak bych doplnil, že jde o studio lidských perspektiv, kde se spojují různé metody, techniky a lidé, aby si společně dokázali posouvat a rozšiřovat perspektivy.
Než si to rozebereme dopodrobna, vraťme se ještě k vám. Dvacet let jste dělal konzultanta na mezinárodní úrovni. Co vás přivedlo k tomu takto rozjetou úspěšnou kariéru pověsit na hřebík?
Jak říkáte, přes dvacet let jsem obcházel zasedačky velkých firem po celém světě a snažil se svou hlavou prorazit cizí hlavu. Přijít s ještě lepším nápadem a řešením. V určitém momentu jsem si ale uvědomil, že to je strašně náročné. Vlastně jen vnucujete lidem cizí nápady. Ten klasický consulting je mi stále blízký, ne že ne, ale zjistil jsem, že je zásadní, aby se do hledání odpovědi zapojili všichni, protože když to tak není, tak to nemá pro mě hodnotu. Jako konzultant jsem takto často něco pro firmu vymyslel, dostal za to zaplaceno, chvíli to fungovalo, ale jakmile jsem odešel, tak to fungovat přestalo.
Takže si vás velké firmy platily za nefunkční řešení?
Ne, tato zkratka neplatí. Nejde o to, zda ta řešení byla funkční či nefunkční, problém je ten, že firmy se prostě jen za peníze zbavují odpovědnosti. Neumíme prodat náš produkt, tak zaplatíme někomu, kdo nám řekne, jak se to má udělat. To samé třeba influenceři na sociálních sítích, každý má jen odpovědi a řekne vám, co a jak máte dělat. Já na to často říkám: „A pamatujete si vůbec, jaká byla otázka?“
Je to byznysmodel postavený na alibismu, kde si nekupuji řešení, ale jen onu přenesenou odpovědnost, a proto i to sebelepší řešení vzešlé touto formou často pohoří na implementaci, protože to prostě nevzešlo zevnitř, z vlastního přesvědčení. Stage on Mars tohle vše otáčí o sto osmdesát stupňů a jde na to úplně naopak. Vy si sami řeknete tu svou otázku, nejdete si jen pro odpověď.
Jak na to lidé reagují, když jsou vlastně na to, že hledají jen odpovědi, zvyklí?
Je to úplná změna myšlení! Na Stage on Mars explicitně říkám, že začneme tím, že zakážeme odpovědi. Tohle když řeknete třeba v zasedačce boardu velkého operátora, tak je nejprve nějakou dobu úplné ticho, ale pak se spustí neuvěřitelný proud dobrých otázek, co navazují jedna na druhou, To už samo o sobě je hra, protože otázka vás zve k tomu se zapojit. Bez otázek nehrajeme. Svým způsobem je vlastně otázka součástí vstupní platby.
Jak to myslíte?
Když chce někdo přijít, tak vyžaduji, aby předem poslali otázku, tou otázkou, jak už jsem řekl, se vlastně platí za vstup. Pokud chcete na Večer na Marsu, což je takový náš nejpunkovější produkt, tak musíte dopředu poslat otázku, kterou musíme schválit. Otázkou vše začíná a bez ní to nemá váhu ani smysl. Stage on Mars je hra a hra se nedá hrát bez toho, s čím se má hrát.
A není ten klasický consulting vlastně taky tak trochu hra?
Což o to, můžeme to tak brát, ale rozdíl je v tom, že je to hra vyloženě jednosměrná. Spíše je to taková show, kde se druhá strana jen dívá a nehraje. Na Stage on Mars vyžadujeme, abychom hráli všichni spolu a ti lidé sami převzali odpovědnost. Já jim pak klidně jako konzultant povím, že toto je to ono, co hledali, ale klíčové je, že na to přišli sami. Velmi mnoho konzultantů si v oboru hlavně živí ego a ještě je to dobře placené. Navíc platí, že lidé z korporací, které si konzultanty platí, ti s tou reálnou odpovědností, u toho procesu vůbec nesedí, jen to zase přehodí na nějakou manažerskou úroveň níž. Já už tuhle hru prostě nechci hrát, je to podle mě celé cinknuté, a to mě nebaví.
Jaká je ochota firem v tomto ohledu své myšlení změnit a zkusit něco, kde vše funguje na úplně opačném principu?
Ochota je myslím velká, a neustále narůstá, protože těm firmám a lidem v nich nic jiného nezbývá. Z vlastních dlouholetých zkušeností musím říct, že lidé ve velkých firmách jsou často naprosto ztracení. Když si to na pódiu na Stage on Mars přiznají, zjistí, že nechápou, proč vlastně tolik pracují, co je pointa toho všeho. Aby všichni měli bavoráky, baráky a články ve Forbesu? A ta jejich otázka je pak docela jednoduchá – co teď? To je hotová krize smyslu. Proto si myslím, že ten produkt je přesně trefený. Protože pro mě největší byznys model budoucnosti je back to human, tedy zpět k člověku. Věřím, že lidé budou platit za to, aby zažili něco, co se dřív bralo za samozřejmé a bylo to zadarmo. Za poznávání sama sebe a rozšiřování si vlastních obzorů.
Mluvíte o uvědomění si něčeho na podiu, Stage on Mars je tedy takové divadlo?
Je to kombinace více prvků, některé z nich jsou divadelní, jiné pro změnu vychází z techniky takzvaných systemických konstelací. Je to vlastně takový simulátor života, kde si můžete na základě vlastních otázek odehrát v zásadě libovolnou situaci. To jeviště je tam důležité, protože pro spoustu lidí, nejen z korporací, je to něco, kam se jinak nedostanou, i kdyby chtěli. Vlastně jim to jeviště pomáhá se zjevit, když si z toho uděláme takovou malou slovní hříčku.
V jaké slova smyslu zjevit?
Uvedu příklad: Mně vždy říkali, že jsem profesionální kreativec, ale to je nesmysl. Pro mě jsou totiž všichni lidé stejně kreativní, pokud si dovolí to v nějakém prostředí zkusit. A toto je právě to prostředí, kde to je možné. Jdete si tam situace skutečně zažít a prožít, abyste je doopravdy pochopili.
Nápad na Stage on Mars se u vás rodil postupně nebo jste si prostě sedl, vymyslel celý koncept a začal ho realizovat?
Už asi před deseti lety jsem zjistil, že většina debat o marketingu není o tom, o čem má být marketing, tedy o vytváření hodnoty. Už tehdy jsem přišel s technikou, kde jsem klienty donutil otočit perspektivu a koukat se na věc z pohledu toho, kdo si jejich produkt má koupit - co je největší hodnota toho, co dělá ta firma? A to je pro mnohé celkem fatální otázka. Nejprve jsem to myslel trochu jako vtip, ale pak když jsem si představil všechny ty stostránkové prezentace, kde se každý chlubí tím, jak je nejlepší a nejinovativnější a tam jsem si řekl, co z toho vlastně mám já?
Uvědomil jsem si, že to není vtip, ale že ty firmy jsou reálně zoufalé a 90 % marketingu je naprosto zoufalá snaha koupit si pozornost lidí. Jediná cesta ven je vrátit se k základům a opět si položit otázku – co je ta hodnota pro člověka? Na tom jsem vlastně postavil dalších deset let své existence a prošly tím firmy od malých po obrovské. Ve Stage on Mars jsem k tomu jen přidal další rozměr, aby to dávalo smysl jako celek.
Jaký je typický zájemce o Stage on Mars?
Jak sama metoda nabízí opravdu pestrou paletu využití, tak i to, kdo o ni má zájem a proč, je pestré. Vůbec první byla společnost Alaskan Fisherman, což je projekt úspěšného podnikatele a investora pana Šmejkala zabývající se rybolovem na Aljašce. Pak následovala třeba obrovská farmakologická korporace, což je asi byznys, u kterého byste to z povahy věci možná na první dobrou nečekali. Mall TV si na Stage on Mars kupříkladu přešla rebrandem na Fameplay. Jak jsem řekl, těch možností je vlastně nespočet, sám si myslím, že Stage on Mars by byla třeba ideální metoda pro hiring. Když někoho hledáte do boardu, proč dělat týdny pohovorů a rozebírání životopisů, když to můžete za pár hodin odehrát?
Teď se vaším investorem stal David Vais, který sám podniká v úplně jiném odvětví, konkrétně jako developer. Čím jste někoho z až tak odlišného byznysového světa oslovili?
Je pravda, že David přichází s úplně jiným byznysovým backgroundem. Jako developer má jiný mindset, musí být usazen nohama na zemi, být racionální, ale Stage on Mars si zažil na vlastní kůži a pochopil, že to je cesta. Cesta pro lidi, kteří narazili na limit své hlavy a cítí, že sami už něco nevyřeší jen další prezentací nebo odpovědí a potřebují jiný pohled, který jim rozšíří perspektivu.
Víme, že máme výborný a unikátní produkt, ale je jiná disciplína mít také výborný a unikátní byznys. Já jediný byznys, co umím budovat, tak jsou konzultačky a agentury, David je budovatel byznysu. Navíc je to můj vysněný typ investora, který věří v to, do čeho investuje. Myslím, že on sám oceňuje, že jsme jiný byznys, než na jaký je zvyklý. Jemu samotnému i firmě to pomohlo a rozproudilo to potřebné debaty a na konci dne věří, že to může být obrovský byznys. A ten společně hledáme.
A co si tedy firmy ze Stage on Mars odnesou? Otázky a odpověď už si musí dát samy?
On už název Stage on Mars je taková metafora. Abychom věděli, co dělat na zemi, musíme odletět na Mars a podívat se odtamtud na sebe z jiné perspektivy. Ale už vám tam nikdo direktivně neřekne, co musíte udělat, musíte se vrátit na Zemi a tam udělat, co jste si sami uvědomili, že je potřeba. Zní to možná poněkud abstraktně, ale na konkrétních případech to funguje.
Na samý závěr, taková trochu filosofická otázka. Čeho byste se Stage on Mars nejraději dosáhl, ani ne tak ve smyslu byznysovém, ale obecně? Chtěl byste změnit to, jak lidé o věcech přemýšlí?
Chtěl bych, aby společnost jako taková byla více o otázkách než o odpovědích. To bych si opravdu přál. A není to nic, co bych nějak zázračně vymyslel sám, když už jste nakousl filosofickou rovinu, tak pokud si přečtete, co psal před dvěma tisíci lety Sokrates, tak je to vlastně skoro to samé. Technologie nám v tomto nepomáhají, protože co všichni dělají s ChatGPT? Hledají odpovědi. Mně se technologie na nic nezeptá, a to je přitom to, co mě zajímá a ta otázka je to podstatné, co mě obohatí. Na Stage on Mars se sami s každou další hrou nebo produkcí učíme, zkoušíme nové věci. Je to super jízda a jsem sám zvědavý kde to skončí, teď jsme na Marsu, ale na jaké planetě skončíme?
