Když se řekne Česko, lidem tu naskočí Baťa nebo Škoda, říká velvyslanec v Thajsku Libřický

Jan Žižka

Export.cz

EXPORT.CZ | Naši zemi znají i mnozí lidé v Thajsku, říká český velvyslanec v Bangkoku Marek Libřický. „Celé generace lidí tam vyrostly v baťovkách. Když se řekne Česká republika, mnoha podnikatelům i nejvyšším představitelům země naskočí také značka Škoda,“ řekl v rozhovoru. Marek Libřický je kromě Thajska zároveň velvyslancem v Kambodži a Laosu. Na pražském ministerstvu zahraničí se předtím mimo jiné dlouhodobě věnoval vztahům České republiky a Evropské unie se zeměmi Sdružení národů jihovýchodní Asie ASEAN.

Uprostřed letošního léta vstoupila v platnost dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Vietnamem. Je jasné, že přináší výhody pro českého exportéra, který vyváží přímo do Vietnamu. Nemohly by se české firmy díky ní vyhnout obchodním bariérám i v dalších zemích ASEAN?

Nemyslím si, že by to bylo možné v rámci pouhého reexportu přes Vietnam. To by české zboží muselo získat visačku Made in Vietnam. Něco jiného by bylo, kdyby se české subdodávky staly součástí dodavatelských řetězců nadnárodních firem, které by vyvážely finální výrobky z Vietnamu do dalších zemí ASEAN. Takové dodávky jsou typické pro český vývoz do Thajska. Velkou část exportu do Thajska tvoří elektrotechnické součástky. Tento obchod už je vlastně mimo náš vliv a řídí si ho velké koncerny.

Mohli by tuzemští exportéři do jihovýchodní Asie více využít toho, že mnozí Vietnamci Česko docela dobře znají?

To je trochu stereotypní uvažování. Máme tendenci mířit v rámci ASEAN právě na Vietnam, ale určité historické vazby máme i s dalšími zeměmi. A na druhé straně ne vždy jsou takové historické vazby tím rozhodujícím faktorem. Samozřejmě platí, že hodně Vietnamců nás zná, umí česky a má vazbu na naši zemi. Podobné je to v Laosu, Kambodži a do jisté míry i Myanmaru. Znají nás také mnozí lidé v Thajsku, ale na základě jiné zkušenosti – díky tomu, že celé generace lidí tam vyrostly v baťovkách. Když se řekne Česká republika, mnoha podnikatelům i nejvyšším představitelům země naskočí také značka Škoda. Na Filipínách zase znají pražské jezulátko. V každé zemi ASEAN máme svůj příběh a můžeme toho využít.

Jak je to přesně se znalostí značek Škoda a Baťa v Thajsku? Znají je spíše byznysmeni, nebo i širší veřejnost?

V případě značky Škoda to jsou spíše byznysmeni. Málokdo samozřejmě dokáže rozlišit Škodu Auto od Škody Transportation. Znají hlavně auta, ale Škoda tam také před válkou postavila historicky první moderní cukrovar. Ale Baťa – to je široce známý pojem. Baťovky byly součástí povinné školní uniformy.

Je nutné lidem připomínat, že to je česká značka?

Samozřejmě. Ale lidé, kteří se zabývají obchodem, to většinou vědí.

Filipíny jsou křesťanská země. Jak významnou roli to hraje v našich vztazích? A do jaké míry by exportéři měli uvažoval o různých náboženských a kulturních odlišnostech jednotlivých států jihovýchodní Asie?

Tyto odlišnosti jsou důležité. Netroufnu si detailně mluvit o Malajsii a Indonésii jako muslimských zemích, ale není pochyb o tom, že každá země je z tohoto pohledu trochu jiná. Určité rozdíly jsou vidět třeba i mezi Thajskem a Laosem. Například v tom, jak si lidé podávají nebo nepodávají ruce. Přitom jde o země, které si jsou kulturně velmi blízké.

Jak se to liší?

V Thajsku se lidé zdraví spojením svých vlastních rukou a obvykle si ruce nepodávají, zatímco v Laosu to je běžný pozdrav. V kontaktu s cizinci určitě. A pokud jde o náboženství, Filipínci nebudou vůči Evropě vstřícnější jenom proto, že jsou křesťané. Vím z osobní zkušenosti, že mají některé evropské země spojeny s určitými symboly, jako je právě pražské jezulátko nebo polská černá Madona. Na druhou stranu celkově inklinují k příbuzným národům v regionu. Velká část ekonomických elit tam má, podobně jako v dalších zemích ASEAN, etnický čínský původ. Výsledkem je směs různých faktorů. Spoustu věcí mají země jihovýchodní Asie společných – včetně obavy ze ztráty tváře. Princip potřeby uchovat si vlastní tvář je tam velmi důležitý.

Je třeba v Thajsku známá česká kultura nebo čeští sportovci?

Fotbalisté. A sem tam nějaká tenistka, tenisté už ne. Ostatní sportovci jen málo, země jihovýchodní Asie se kromě fotbalu zaměřují na jiné sporty než my. Fotbalisty často posuzují podle toho, kdo hraje v anglické fotbalové lize. Takže pověst českého fotbalu se teď možná zlepší. Pokud jde o kulturu, tu znají spíše v Singapuru než v Thajsku, protože tam je cílový trh. Za cílový trh přitom nepovažuji komunitu expatů, ale místní lidi, kteří nás nějak vnímají. Největší taková komunita žije ve Vietnamu.

V minulém čísle časopisu MED jsme se věnovali kulturním a kreativním průmyslům. Zaměřili jsme se zvláště na Japonsko. Tam znají i české skladatele nebo spisovatele. To se asi nedá s jihovýchodní Asií úplně srovnat…

Možná se to dá srovnat se Singapurem. Tam Češi například hrají i v symfonických orchestrech. Japonsko a Jižní Korea jsou pro mě z tohoto pohledu úplně v jiném vesmíru.

Špatná zpáva pro armádu a obranu Česka

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital